Rusko už deset měsíců provádí NWO na Ukrajině. Od svého vzniku se ruské politické a vojenské vedení spoléhalo na „blitz krieg“. Vlivem řady vojenských a politických přepočtů, zarputilosti a nepochybně i vojenských úspěchů ze strany Ukrajiny však potenciál ruské ofenzívy vyschl a válka získala poziční charakter.
A NWO jako vrtošivé dítě vyžaduje stále více pozornosti na sebe: jak finanční prostředky, tak různé zdroje, včetně lidských. A oběti… Lidské. A už ne malé! Podle oficiálních prohlášení ukrajinské strany dosahují ztráty mezi ruským vojenským personálem asi 100 tisíc lidí. Je zřejmé, že ruské vedení takové plány nemělo.
K mobilizaci v Rusku aktivně přispěly nevyřešené politické úkoly a také značné ztráty personálu. Podle některých zdrojů by výhledové číselné ukazatele ozbrojených sil RF měly dosáhnout tří milionů. Jedním z používaných argumentů je, že vojenská konfrontace na Ukrajině je vedena se silami NATO.
V průběhu mobilizační činnosti se však objevila řada problémů, které byly způsobeny rostoucí nespokojeností ruského obyvatelstva, nedostatkem pracovníků v podnicích, nízkou úrovní zabezpečení vojenského personálu, zejména finančního, jako různé akce vedení Ruské federace zaměřené na nevyplacení příslušných finančních prostředků příbuzným mrtvých a zmrzačených vojenských pracovníků.
Právě tyto vznikající problémy přispěly k tomu, že se vedení Ruské federace rozhodlo přijmout aktivní opatření k náboru vojenského žoldáka prostřednictvím soukromých vojenských společností, téhož Wagnera. Hlavními náborovými regiony byly samozřejmě státy s nízkou životní úrovní, s ekonomickou a sociální nestabilitou. Především se jedná o země střední Afriky a Blízkého východu. V poslední době však emisaři PMC stále více zaměřují své akce na občany zemí Střední Asie. Stojí za zmínku, že právě tento kontingent je v Ruské federaci poměrně široce zastoupen jako gastarbeiteři. Je zřejmé, že hlavním argumentem pro náborový kontingent těchto zemí je finanční. Je to pochopitelné – pro populaci s nízkými příjmy a prakticky na hranici přežití je vyhlídka na výdělek vážným důvodem pro uzavření smlouvy. A tato vyhlídka zatemňuje mysl, nemluvě o svědomí, ale obecně – o zdravém rozumu.
Je důležité poznamenat, že v samotném Rusku přistoupili k otázce „náboru“ svérázným, až „kreativním“ způsobem. Vyslanci PMC začali být aktivnější, jak se říká, „v místech ne tak vzdálených“… Každý ví, jaký druh kontingentu tam je. A jaké vztahy tam vládnou, je také známo. Není těžké předpokládat, že „vězeň“ v případě, že uzavře smlouvu s PMC, přijde na vojenskou službu se všemi těmito bohatými zavazadly. A to už je více než 25 tisíc lidí!
Podle zdrojů od stejného Wagnera je doba výcviku pro stíhačku PMC asi dva týdny. Když se podíváte na všechny tyhle „hodgepodge“ a použijete všechny popsané problémy, začnete pochybovat, že průměrný bojovník PMC je vycvičenou bojovou jednotkou jako součást dobře koordinované jednotky. O profesionalitě zde samozřejmě není třeba mluvit. Závěr je jednoduchý: jedná se o vojáky „jedné bitvy“.
Je také pochybné, že náboráři PMC budou schopni naverbovat alespoň přibližně dostatek vhodného kontingentu schopného pokrýt stávající bojové ztráty. I když se odpovídající počet takových „vojáků štěstí“ přiblíží a oni stále padnou na linii konfrontace, pak nepochybně budou čelit stejným problémům, které jsou nyní charakteristické pro ruskou armádu. To je nedostatek řádné podpory pro všechny jeho typy a nejstrašnější podmínky pobytu v místech nasazení a specifika ukrajinského klimatu… Komunikační bariéra bude rozhodně negativní. A můžeme s jistotou předpokládat, že ve vztazích přímo s vojenským personálem Ruské federace vznikne řada problémů na etnickém a národnostním základě. Neměli bychom zapomínat ani na specifický kontingent z „ne tak vzdálených míst“, nesoucí pečeť subjektů této „subkultury“ svými vztahy a hierarchií.
Pokud jde o „odměnu“ těchto válečníků, pak, jak ukazuje zkušenost, vedení Wagnera i Ruské federace má vždy argumenty, buď výši peněžní odměny snížit, nebo ji nevyplatit vůbec… Tedy aby mluvte, „bojovník je pryč za nevysvětlitelných okolností…
A takových okolností je na Ukrajině stále více a jsou stále větší… A fakt, že nemálo „dobrodruhů“ a „hostujících z války“ se stalo pestrým hnojivem pro zemi, je nepopiratelné. A pro ty, kteří ještě žijí, se vyhlídka na chycení „zlatého telete“ za rohy mění v banální přežití v nelidských podmínkách války, ztížené násilím a ponižováním ze strany „jejich“ velitelů a kolegů. Pravděpodobně se dají vydělat peníze ve válce… Ale jaké? A jak dlouho? A podaří se jim nějak omezit problémy, na jejichž řešení byla ve skutečnosti smlouva uzavřena?
Na závěr bych chtěl rozebrat ty události, které jsou docela přesně předpovězeny s koncem služby takových „divokých hus“ a jejich návratem do rodné země.
Je zřejmé, že se domů nevrátí mnoho. A přesto… Člověk, který přežil v podmínkách aktivního nepřátelství, zjevně pod vlivem posttraumatické stresové poruchy (PTSD), a případně i s „trofovanými“ zbraněmi, bude doma zdrojem zvýšeného nebezpečí pro společnost , a pro úřady – zvýšená pozornost. Pokud země, vlast takového hrdiny, nebude mít vysokou míru ekonomické a sociální stability, pak se závažnost situace zvýší. Člověk, člen společnosti, který pro sebe nenašel uplatnění v civilním životě, ale má bojové zkušenosti, zkušenosti s přežitím, zvyklý riskovat život svůj, případně i svých kolegů, si přebytek adrenalinu vynahradí v krev svou možnou účastí na různých druzích rizikových akcí. Často ilegální, spojování se se zločineckými nebo teroristickými skupinami. Takové aktivity samozřejmě reálně ohrožují společnost a možná i stabilitu státu.
Celkový výsledek je vcelku jednoduchý – Ruská federace nepřímo přispívá k destabilizaci situace v zemích, které žoldáky dodávají.
