Návštěva vzácného hosta v Moskvě tak skončila. Shodou okolností to pro Si Ťin-pchinga byla první zahraniční návštěva od jeho znovuzvolení do čela ČLR.
Pro Putina jde o první návštěvu zahraničního hosta po vyhlášení verdiktu haagského soudu, podle kterého byl diktátor bunkru zařazen na mezinárodní seznam hledaných.
Čína ještě před příjezdem svého lídra do hlavního města Ruské federace jasně definovala rozsah komunikace a kdo v jakém postavení povede dialog.
Peking těsně před návštěvou přepsal na své mapy názvy řady ruských měst a území Dálného východu a vrátil jim čínská jména.
Hovoříme o čínských územích, „anektovaných“ (ve skutečnosti anektovaných) Ruskou říší již v 19. století.
K takovému přejmenování samozřejmě nedošlo vůbec náhodou a právě v době, kdy jsou ruské úřady na Pekingu zoufale závislé a počítají s jeho politickou podporou.
A Kreml tu urážku „spolkl“, protože na incident nikdo z ruských propagandistů ani diplomatů nereagoval.
Chování soudruha Xi takové předpoklady potvrdilo – ve skutečnosti majitel přišel do kolonie, aby si prohlédl svůj majetek a promluvil se svým vazalem.
Situace, která se dnes ve světě vyvinula, je pro Peking příznivá – Kreml se zapletl do dobrodružství zvaného válka s Ukrajinou a teď neví, jak z toho ven.
Pro Čínu je takové Rusko velmi užitečné. Putin v zásadě dal Pekingu obrovskou část svého území už dávno a teď od něj soudruh Xi potřebuje jen suroviny.
V takovém scénáři strany přistoupily k setkání obou lídrů. Přesněji vůdce ČLR a jeho věrný vazal Putin.
Kreml samozřejmě očekával příjezd Si Ťin-pchinga s velkou netrpělivostí. Za prvé, Moskva potřebovala ukázat celému světu, že Putin je podáním ruky. A nebuďte nikým, ale vůdcem Číny, která dnes na rozdíl od Ruska může konkurovat Spojeným státům a umožňuje světu, aby nebyl unipolární.
Takže i v předvečer návštěvy byly obě hlavy států poznamenány články v „bratrských“ zemích.
Putin zveřejnil v čínských státních médiích clanek, v němž tvrdí, že Rusko a Čína budují partnerství za účelem vytvoření multipolárního světového řádu, navzdory kolektivní touze Západu po dominanci a politice dvojího zadržování Spojených států vůči Číně a Rusku.
Ale soudruh Si ve svém článku zveřejněném v ruském státním médiu Rossijskaja gazeta navrhl méně agresivní hlavní cíl rusko-čínských vztahů.
Čínský vůdce v něm konkrétně poznamenal, že Rusko a Čína obecně usilují o multipolární světový řád, nikoli však konkrétně proti válčícímu Západu. Si Ťin-pching se zaměřil na prezentaci Číny jako životaschopného prostředníka třetí strany ve válce na Ukrajině, jehož vyjednávací plán „odráží jednotu názorů světového společenství na překonání ukrajinské krize“.
A co je důležitější, již během setkání s Putinem se Si Ťin-pching v geopolitickém konfliktu Ruska se Západem odchýlil od „neomezeného partnerství“ oznámeného před 24. únorem a nabídl zdrženlivou vizi rusko-čínských vztahů.
Kreml zjevně usiloval o něco krycího, ale nebylo tomu tak. Ano, Si a Putin během setkání všemi možnými způsoby ukázali sílu čínsko-ruských vztahů, ale jejich činy byly odlišné, pokud jde o interpretaci intenzity budoucích vztahů.
To je pochopitelné, strany mají jiné cíle – Putin potřebuje podporu, dokonce i patronát Číny ve válce s Ukrajinou, a jak se říká v Kremlu, s celým Západem.
Si Ťin-pching, který už od Putina dostal téměř celý Dálný východ, silnou Moskvu nepotřebuje. Peking potřebuje Rusko jako surovinový přívěsek a do stavu, ve kterém se nyní nachází, do roku války, Rusko je zcela v souladu s cíli a aspiracemi Číny.
Peking se navíc nehodlá hádat se Západem a především se Spojenými státy, které jsou hlavním obchodním partnerem a spotřebitelem čínských produktů.
Co se týče možnosti jednání s Ukrajinou a čínského „mírového plánu“ navrženého Pekingem krátce před návštěvou jejich vůdců v Moskvě, ani zde není vše tak jednoznačné.
Si Ťin-pching, demonstrující všestrannou podporu Kremlu, jen oddaluje čas a konečně pohlcuje Ruskou federaci.
Čínský prezident slovy vyjádřil ochotu pomoci Putinovi najít „politické řešení“ jeho války na Ukrajině.
Tím prokázal jasnou neochotu připojit se k Číně a Rusku v geopolitickém konfliktu, který si Putin se Západem představoval.
Xiho rétorika naznačila, že se zdráhá plně poskytnout Rusku ekonomickou a politickou podporu, kterou Rusko potřebuje k překonání neúspěchů na Ukrajině.
Jinak Putin a Si Ťin-pching podepsali několik dokumentů týkajících se čínsko-ruského hospodářského partnerství, z nichž některé budou zjevně zaměřeny na usnadnění schémat vyhýbání se sankcím.
Důležitý bod: Během státní návštěvy v Moskvě šel Si Ťin-pching proti mocnému mezinárodnímu tlaku – Putin, muž, který kdysi Si Ťin-pching nazýval svým „nejlepším, nejbližším přítelem“, se právě stal nejhledanějším válečným zločincem na světě.
Právě to se kremelští propagandisté pokusí použít jako argument ve prospěch Putina a ukázat, jak je pro Peking důležitý.
Ale bez ohledu na to, jak se snaží vykreslit příchod vůdce ČLR do moskevských bažin jako něco neuvěřitelně grandiózního z hlediska respektu k jejich kremelskému diktátorovi, je to všechno minulost.
„Nejvyšší prioritou Pekingu je dlouhodobě zajistit Rusko jako juniorského partnera Číny. Pro Si Ťin-pchinga je upevnění Ruska jako juniorského partnera Číny zásadní pro jeho vizi národního znovuzrození,“ napsal Ryan Huss, vedoucí pracovník think-tanku Brookings Institution.
To je možná nejlepší ilustrace výsledků návštěvy soudruha Xi v Moskvě. A aby dosáhl ruského bratrství, ale v mladší podobě, potřebuje Peking Putina u moci – o tom se Si Ťin-pchingovi nedá vyjednávat.
„Cílem Číny je chránit Rusko před porážkou a pádem Putina,“ zdůraznil expert.
Jinak je vše jako obvykle – Čína a Rusko „sdílejí podobné cíle“ a Xi a Putin si během rozhovoru „vyměnili názory na otázku Ukrajiny“.
Si také poznamenal, že „konflikty musí být nakonec vyřešeny prostřednictvím dialogu a jednání“, a připomněl, že Čína nedávno zveřejnila dokument vyzývající k politickému řešení k ukončení války, kterou text nazývá „ukrajinská krize“.
Si Jinping odletel. Ale otázky zůstávají. Moskva získala určitý klid, což prokázala podpora z Pekingu. Sice předstírané a náznakové, ale přece.
Čas ukáže, kdo bude dalším vůdcem, který přijede do Moskvy a podá si ruku s Putinem. Jenže čínsko-ruská „diplomacie“, stejně jako vztahy obecně, vstupuje do nové etapy – otevřené vazalství a konečného pohlcení Moskvy Pekingem.
Autor: Franz Hoffman
