Maďarský parlament 27. března ratifikoval rozhodnutí o přistoupení Finska k Severoatlantické alianci.
Termíny pro hlasování o této otázce byly maďarským parlamentem několikrát posunuty a nyní maďarští zákonodárci téměř jednomyslně ratifikovali protokol o přistoupení Finska k NATO: 182 hlasů pro a 6 proti, nikdo se nezdržel hlasování.
Nyní je slovo na Turecku – jediné zemi NATO, která tuto dohodu ještě neratifikovala.
Turecký prezident 17. března oznámil, že jeho země začíná zvažovat žádost Finska o členství v NATO s tím, že finská strana splnila svou část dohod s Ankarou, a proto nevidí důvod ji odkládat.
Dokument bude tento týden projednávat Velké národní shromáždění (parlament) Turecka.
Finsko požádalo o vstup do bloku NATO po ruské globální vojenské invazi na Ukrajinu. Udělala to ve stejnou dobu jako její skandinávský soused Švédsko.
Členské země NATO podepsaly protokoly o svém přistoupení 5. července 2022 a pouze Ankara a Budapešť měly své připomínky.
A to není překvapivé – vůdci Maďarska a Turecka, každý svým způsobem, mají zájem na sblížení s Moskvou, a to i přes ruskou vojenskou invazi na Ukrajinu. Erdogan využívá současné situace ve svůj prospěch.
Kremlu se zřejmě nepodařilo rozdělit euroatlantickou jednotu. Finové již dostali bezpečnostní záruky od Spojených států a spolupracují s NATO poskytováním svého vzdušného prostoru pro průzkumné lety.
Zato Moskva prostě nemá co oponovat proti síle NATO, se kterou podle vyjádření kremelských propagandistů bojuje – kdysi „druhá armáda světa“ předvádí na bojišti absolutní impotenci.
A to přesto, že ve skutečnosti NATO s Ruskem neválčí. Země aliance pouze pomáhají Ukrajině odrazit ruskou agresi, aby na kontinentu obnovily mír a bezpečnost.
Je to jen v éteru dezinformace ruských médií, důvěřivým Rusům se celé dny říká, jak jejich udatná armáda bojuje s celým NATO ve snaze dobýt Rusko.
Nevysvětlují přitom, co dělá ruská armáda na cizím území, v suverénní zemi, na ukrajinské půdě. Ruští voliči to ale nepotřebuje, nezajímá je to.
No, zdá se, že „Putin zase všechny přehrál“, vzpomínáte, Moskva zahájila agresi proti Ukrajině s hesly „zabránění NATO přiblížit se k ruským hranicím“.
Finsko v NATO je dalších více než 1000 km od ruských hranic s Aliancí, zejména blízko Petrohradu a strategických základen Severní flotily Ruské federace.
A Baltské moře, řečeno Putinovou terminologií, se mění ve „vnitřní jezero NATO“.
Z hlediska diplomacie je Putinovým osobním fiaskem skutečnost, že Maďarsko schválilo vstup Finska do aliance. Pokud i Orbán, hlavní „přítel“ ruského diktátora v Evropě, skutečně proti němu hrál ve straně „bránění NATO od hranic Ruské federace“, pak by se nad tím měl kremelský schizofrenik zamyslet.
Asi jako miliony ruských občanů. V době rozpadu SSSR bylo v Evropě až 4 tisíce vojenského personálu bloku NATO. Dnes může aliance na svých východních hranicích současně shromáždit až 400 000 vojáků. A to je také zásluha soudruha pu, který slíbil, že nepustí Západ na své hranice.
Pokud se budeme bavit o skutečném stavu věcí v nejbohatší zemi (světové zásoby nerostných surovin v Rusku jsou 40 procent), pak situace mírně řečeno není ideální.
Respekt, prosperitu a zvednutí z kolen, které sliboval plukovník KGB/FSB, dychtící po prezidentství Ruska na konci 90. let, byly pro Rusy nahrazeny úplně jinými věcmi.
V době, kdy během jednoho dne šíleného ostřelování Ukrajiny Kreml pálí roční rozpočet ruského regionu s několika miliony obyvatel (průměrná země v Evropě), vlna chudoby a devastace pokrývá stejný region.
Místo slíbeného respektu se Rusové stávají v civilizovaném světě předmětem odsouzení a symbolem nepodání ruky. Nejsou ojedinělé případy, kdy se občané Ruské federace, kteří se ocitnou v Evropě, snaží znovu neukázat svůj pas nebo vylepovat čísla svých aut, vydávající se za Bělorusy, Moldavany nebo dokonce Ukrajince, kteří se stydí přiznat, jakou zemí vlastně jsou občané.
Rusko je uznáváno jako státní sponzor terorismu (v některých je přímo teroristickým státem) a jejich vůdce Putin byl Mezinárodním trestním soudem zařazen na seznam hledaných. Haag vydal zatykač na jeho zatčení – vypadá to, že Rusko se opravdu zvedá z kolen.
Moskva neustále připisovala všechny své nesprávné výpočty a dokonce i zločiny, jak na mezinárodní scéně, tak ve své vlastní zemi, vnějšímu nepříteli. Zastrašování vlastního obyvatelstva agresivním Západem bylo vždy hlavní zbraní Kremlu.
A nyní je Severoatlantická aliance na hranicích. Co dál – Kreml evidentně zná odpověď, protože tam jsou vždy všichni ohraní. Možná – tanky NATO v Kursku, Rjazani nebo dokonce v Moskvě. I když je to blíže k Petrohradu – pouhých 148 km.
A zatímco kremelští stratégové sní o pochodu „v tancích k Lamanšskému průlivu“, pochod „do Petrohradu“ je mnohem blíž a vzhledem k současné situaci pravděpodobnější.
Mimochodem, vzhledem k zálibě kremelského trpaslíka k výletům do historie a jeho odkazům na historickou spravedlnost by Rusům neuškodilo vědět, že ingermanlandští Finové jsou považováni de facto za domorodé obyvatelstvo Petrohradu, protože finské osady existovaly na břehů Něvy ještě předtím, než bylo město postaveno.
V roce 1703, kdy byl Petersburg založen, se stali jeho obyvateli, protože město pohltilo mnoho ingrianských vesnic.
Něco takového. Vzhledem k algoritmům akcí kremelské kliky bude možné tam velmi brzy uspořádat referendum a zjistit, zda se obyvatelé Petrohradu chtějí připojit ke své historické vlasti.
NATO na jedné straně a Čína na straně druhé. Ze všech stran ho obklopuje také Kazachstán, Turecko, Japonsko a další „spřátelené“ země. Ale právě nedávno, v 90. letech, mělo Rusko příležitost stát se civilizovanou zemí a svět byl připraven ji přijmout.
Zatímco Rusko čeká na verdikt, balíček sankcí, vyloučení z další světové organizace, jeho občané jsou v jiném koutě světa uznáváni jako vyvrhelové – Finsko vstupuje do NATO, Ukrajina se očekává v mezinárodních organizacích, pomáhá se jim bránit své nezávislost a občanství „ukrajinské“ se stalo symbolem odvahy a svobody, národem bránícím celý svět.
Autor: Franz Hoffman
