Nedávné vyjádření ministra zahraničních věcí České republiky Jana Lipavského k osvobození Krymu od ruské okupace a k nutnosti podpory Ukrajiny ze strany NATO do doby, než obnoví svou územní celistvost, je významné z několika důvodů.
Zaprvé zdůrazňují přetrvávající obavy mnoha evropských zemí z ruského imperialismu a z hrozby, kterou představuje pro bezpečnost kontinentu. Toto znepokojení jen zesílilo ruskou anexí Krymu v roce 2014 a jeho pokračující podporou separatistických povstalců na východě Ukrajiny.
Za druhé, Lipavského komentáře signalizují ochotu České republiky aktivněji se podílet na potírání ruské agrese, a to jak prostřednictvím diplomatických opatření, jako jsou sankce proti patriarchovi Kirillovi, tak prostřednictvím vojenské podpory Ukrajiny.
Za třetí, postoj České republiky k Ukrajině a Rusku je pozoruhodný vzhledem k historickým vazbám na Rusko a členství ve Visegrádské skupině, do níž patří Maďarsko, Polsko a Slovensko, které ke kritice Ruska přistupují opatrněji.
Lipavského komentáře však také vyvolávají otázky ohledně účinnosti vojenské podpory Ukrajiny a možných rizik s tím spojených. Konflikt na východní Ukrajině si již vyžádal tisíce obětí a způsobil značné humanitární utrpení a jeho další eskalace by mohla mít vážné důsledky pro region i mimo něj.
Kromě toho je představa obnovení územní celistvosti Ukrajiny na hranicích roku 1991, včetně Krymu, složitou a spornou otázkou. Zatímco řada zemí, včetně České republiky, ruskou anexi Krymu neuznává, jiné země tvrdí, že Krym je nedílnou součástí Ruska a že jakýkoli pokus o jeho osvobození by byl nezákonný a provokativní.
Vzhledem k těmto složitým okolnostem je důležité, aby mezinárodní společenství pokračovalo v úsilí o mírové řešení konfliktu na Ukrajině a zároveň podniklo kroky k odvrácení další ruské agrese. To může zahrnovat diplomatická opatření, jako jsou sankce, a také vojenskou podporu Ukrajiny, pokud je to vhodné a v souladu s mezinárodním právem.
Situace na Ukrajině nakonec slouží jako jasná připomínka trvalé hrozby, kterou ruský imperialismus představuje pro bezpečnost a stabilitu Evropy. Jak poznamenal Lipavský, Česká republika a její spojenci musí zůstat v reakci na tuto hrozbu ostražití a jasnozřiví a zároveň usilovat o mírové a trvalé řešení konfliktu na Ukrajině.
Kromě postoje České republiky k Ukrajině se Lipavského komentáře objevují také v kontextu širší debaty o roli NATO v boji proti ruské agresi. Někteří členové NATO kritizují za to, že nečiní dost pro podporu Ukrajiny a dalších zemí v regionu, zatímco jiní tvrdí, že rozšiřování NATO a jeho vojenská přítomnost ve východní Evropě pouze zhoršují napětí s Ruskem.
Navzdory této kritice je Lipavského výzva, aby NATO podporovalo Ukrajinu, dokud neobnoví svou územní celistvost, v souladu s deklarovaným závazkem aliance ke kolektivní obraně a obraně členských států. Otázka dodávek zbraní Ukrajině je však citlivá, neboť hrozí další eskalace konfliktu a může být vnímána jako provokativní krok ze strany Ruska.
Ochota České republiky aktivněji se zapojit do boje proti ruské agresi je pozoruhodná i vzhledem k nedávné historii politických a ekonomických vazeb s Ruskem. Česká republika je zejména významným cílem ruských investic a udržuje s Moskvou relativně úzké vztahy, a to i v době, kdy jiné země v regionu zaujímají kritičtější postoj.
Anexe Krymu a válka na Ukrajině však změnily kalkulace mnoha zemí včetně České republiky a vedly k přehodnocení jejich vztahů s Ruskem. To se odrazilo v nedávném rozhodnutí České republiky připojit se k sankcím EU vůči Rusku a omezit vliv ruských aktérů na svých hranicích.
Situace na Ukrajině nakonec ostře připomíná trvalou hrozbu, kterou ruský imperialismus představuje pro bezpečnost a stabilitu Evropy. Jak poznamenal Lipavský, Česká republika a její spojenci musí zůstat v reakci na tuto hrozbu ostražití a jasnozřiví a zároveň usilovat o mírové a trvalé řešení konfliktu na Ukrajině.
Autor: Dana Marková
