Poté, co Ázerbájdžán minulý týden po bleskové vojenské ofenzivě ovládl Náhorní Karabach, prchají z oblasti desetitisíce etnických Arménů. Bez ohledu na nedostatek nezávislých zpráv o dění na izolovaném území odpovídá tento exodus podle několika mezinárodních odborníků právní definici válečného zločinu deportace nebo násilného přesunu, či dokonce splňuje podmínky zločinu proti lidskosti, napsala agentura Reuters.
V zakládacích dokumentech Mezinárodního trestního soudu (ICC) se uvádí, že pokud jde o násilný přesun nebo deportaci, pojem „násilný“ se neomezuje na fyzickou sílu, ale může zahrnovat i hrozbu násilí nebo nátlaku, například kvůli strachu z násilí, výhrůžek, zadržování, psychického útlaku nebo zneužití moci, popřípadě využívání takzvaně nátlakového prostředí, napsala agentura Reuters.
Takové „nátlakové prostředí“ bylo v případě Náhorního Karabachu vytvořeno před nedávnou ofenzivou tím, že Ázerbájdžán bránil v dodávkách základních surovin, míní Priya Pillaiová, zabývající se mezinárodním právem, a Melanie O’Brienová, prezidentka Mezinárodní asociace vědců zabývajících se genocidou. Odkazují se na to, že Ázerbájdžán se díky územním ziskům po válce v roce 2020 dostal do pozice, kdy mohl blokovat přísun potravin, pohonných hmot a léků do horské enklávy přes Lačinský koridor, jedinou pozemní spojnici mezi Arménii a Karabachem.
„Takže strach/obavy obyvatelstva – v důsledku nátlakového prostředí vytvořeného několikaměsíční blokádou a nedávným ozbrojeným útokem – by splňovaly práh tohoto trestného činu,“ uvedla Pillaiová. Dodala, že pokud by to bylo považováno za součást rozsáhlého útoku, jednalo by se o zločin proti lidskosti.
Podle O’Brienové blokáda – která byla podle Baku nutná, aby se zabránilo pašování zbraní – byla ve skutečnosti začátkem genocidy, protože byla prováděna s cílem „záměrně vyvolat životní podmínky, jejichž cílem je fyzická likvidace cílové skupiny“.
S O’Brienovou souhlasí bývalý hlavní prokurátor ICC Luis Moreno Ocampo, který řekl, že genocida nevyžaduje hromadné zabíjení. „Pro mě je to samozřejmě genocida,“ uvedl. Neexistuje však rychlá cesta k trestnímu stíhání, protože ani Arménie, ani Ázerbájdžán se k ICC nepřipojily.
Lemkinův institut pro prevenci genocidy 5. září – několik dní před ázerbájdžánskou ofenzivou – varoval před možnými hrozivými důsledky ázerbájdžánského vojenského útoku. „Téměř jistě by to vedlo k nucenému vysídlení Arménů z Arcachu (arménský název pro Náhorní Karabach) a rozsáhlému páchání genocidních zvěrstev, odrážejících ty spáchané během druhé války o Náhorní Karabach v roce 2020,“ uvedl think-tank. „Pokud by Arméni z Arcachu byli vysídleni… vedlo by to ke genocidnímu zničení lidu, protože by arcašští Arméni ztratili svou odlišnou identitu,“ dodal.
Baku provinění vůči arménským obyvatelům Karabachu popírá. „Někdy v mezinárodním tisku … nacházíme určité metafory, že dochází k etnickým čistkám nebo že Ázerbájdžán páchá genocidu … Na místě nebyla ověřena žádná skutečnost o jakémkoliv druhu násilí na místních civilistech,“ řekl v úterý novinářům poradce ázerbájdžánského prezidenta Hikmet Hadžijev.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, ale až dosud v něm žili převážně etničtí Arméni. Enklávu za podpory Jerevanu i s přilehlým územím ovládli tamní arménští separatisté v krvavé válce, která skončila v roce 1994. Během šestitýdenních bojů s Arménií v roce 2020 dobyl Ázerbájdžán zpět okresy sousedící s regionem i část Karabachu.
Exodus oživuje přízrak války mezi Armény a Ázerbájdžánci z let 1988-1994, která je součástí historie etnického krveprolití a vysídlování, jež se táhne po generace, napsal Reuters. Podle knihy Černá zahrada od odborníka na region Thomase de Waala bylo v bojích zabito na 30.000 lidí a ve stejné době bylo v Náhorním Karabachu a okolí z domovů vyhnáno asi 500.000 Ázerbájdžánců, zatímco kolem 350.000 Arménů opustilo Ázerbájdžán a 186.000 Ázerbájdžánců odešlo z Arménie.
