Zdá se, že evropští představitelé si uvědomují, že osud Ukrajiny je nyní neodmyslitelně spjat s budoucí bezpečností Evropy, a musí toto intelektuální uvědomění doplnit rozhodnějšími kroky k zajištění úspěchu Ukrajiny.
Válka na Ukrajině se vyvinula v dlouhodobou opotřebovací válku, která přesahuje regionální hranice. Je ztělesněním Putinových širších ambicí obnovit ruské impérium a použité prostředky jsou násilné.
Putinova osobní agenda
Jelikož je budoucnost Evropy neoddělitelně spjata se schopností Ukrajiny čelit ruskému postupu, je nezbytné si uvědomit, co je v sázce – záměrem Ruska není pouze územní expanze, ale jeho cílem je strategicky ochromit Ukrajinu a nastolit nový globální řád, který by upřednostňoval jeho nadvládu.
Putin nejenže důsledně podporuje ideologii Ruska jako jedinečné civilizace, ale zašel ještě o krok dál a tvrdí, že jedinečný civilizační status Ruska je vědecky potvrzen genomickým výzkumem. Putin usiluje o obnovení vnímání Ruska jako globální supervelmoci, zpochybňuje současný geopolitický řád a podkopává jednotu Západu.
V této válce mu nejde jen o územní zisky, ale o boj o globální vliv.
„Můžeme to zopakovat“
Proč se nám však nepodařilo zastavit ruskou rozpínavost?
Odpověď spočívá v tom, že Kreml obratně využívá obav a váhavosti Západu. Obavy z jaderné eskalace a potenciální ekonomické odezvy často odrazují od rozhodných kroků proti Rusku. Tato neochota neúmyslně poskytuje Rusku větší moc, což mu umožňuje udržovat agresivní postoj a nerušeně prosazovat své ambice.
Vyvstává zásadní otázka: dokáže evropská jednota odolat rostoucímu tlaku Ruska? Bude Ukrajině poskytnuta potřebná podpora, která zajistí vítězství? Abychom pochopili, jak Rusku čelit, je nejdůležitější analyzovat hnací síly ruské imperialistické touhy.
Putin tuto válku označuje za národně osvobozenecký boj a připomíná tak druhou světovou válku, která je v Rusku uctívána jako Velká vlastenecká válka. Tato válka je však v příkrém rozporu; Rusko se nebrání, ale provádí invazi. A naprostá většina ruské společnosti agresi podporuje, protože už léta neslyší propagandu říkat „už nikdy“, ale spíše „můžeme opakovat“.
Putin se snaží přepsat geopolitickou krajinu a touží po tom, aby se Rusko stalo nejvyšší světovou mocností.
Upevnění pozice nového cara je pro něj naprostým imperativem, triumfálním císařem obrozené ruské civilizace. Pokud by dosáhl vítězství nebo si myslel, že ho dosáhl, vydláždil by tím cestu k dalším invazím, rozšířil by své panství a upevnil svůj odkaz.
Vrchní válečný štváč
Putinův zápal pro další „velkou“ válku přetrvává.
Vojenská síla a ekonomické zdroje Ruska jsou nyní zaměřeny výhradně na ozbrojenou agresi. Rusko rozšířilo svou armádu o 170 000 vojáků a schválilo rekordní 30procentní nárůst vojenských výdajů pro rok 2024, které dosáhnou 376,7 miliardy eur. Ministerstvo obrany uvedlo, že tento krok je reakcí na nárůst hrozeb, mimo jiné ze strany rozšiřování NATO.
Rusko také otevřeně vyhrožuje Moldavsku a pobaltským státům a jako záminku uvádí „útlak rusky mluvících“. Putin varoval Lotyšsko, že pokud budou lotyšské úřady pokračovat ve své politice vůči ruskojazyčnému obyvatelstvu, budou čelit reakci ve vlastní zemi.
Hybridní vliv Ruska na Balkáně, ovládaný loutkovými politiky, představuje bezprostřední hrozbu rozpoutání další evropské války, destabilizace regionu a odvedení pozornosti Západu od Ukrajiny.
Zatímco západní představitelé zvažují, jaký rozsah pomoci Ukrajině nabídnout, aniž by Putina vyprovokovali, Rusko pilně sestavuje alternativní koalici, která by Západu čelila.
Destabilizace západních společností
Ruská invaze na Ukrajinu je součástí širší války, kterou Rusko vede proti NATO: prozatím s využitím hybridního souboru nástrojů.
Dalším ruským cílem je oslabit a destabilizovat Evropu a podkopat její jednotu.
Právě v tom spočívá hlavní síla Ruska. Zatímco západní země váhají s poskytnutím větší vojenské pomoci Ukrajině, aby neprovokovaly Rusko, protože se obávají, že destabilizace jaderné mocnosti by mohla vést k nepředvídatelným důsledkům, Rusko se snaží záměrně destabilizovat Evropu. Tento asymetrický přístup je základním kamenem strategie hybridní války Moskvy.
Tento přístup spolu s dezinformacemi a vytrvalou propagandou je typickým příkladem vytrvalého úsilí Ruska.
Neadekvátní reakce
Rusko se naučilo využívat zákony a pravidla, svobody a práva, které jsou základem pro budování civilizované společnosti, k tomu, aby – prostřednictvím svých zástupců a marginálních skupin – fakticky útočilo na jiné státy zevnitř, ničilo jednotu a diskreditovalo samotný koncept spravedlnosti a pravdy.
Evropské reakce na ruskou agresi byly často slabé a nedůsledné. Přestože invaze trvá již téměř dva roky, sankce EU proti Rusku zatím nedosáhly svého plného účinku, protože řada evropských společností pokračuje v operacích v Rusku a neúmyslně tak napomáhá jeho válečnému úsilí.
Ačkoli Rusko přišlo o 34 miliard eur z vývozu ropy, stále vydělává miliardy, nachází mezery a pokračuje v prodeji ropných produktů prostřednictvím třetích zemí. Navzdory svému zapojení do nezákonného obsazení Záporožské jaderné elektrárny státní korporace „Rosatom“ a její právní subjekty nikdy nečelily sankcím v plném rozsahu. To jí umožnilo pokračovat nejen v údržbě jaderných zařízení po celém světě, ale také ve výstavbě nových průmyslových zařízení v zahraničí.
Zachycení plánů na obcházení sankcí je pro omezení ruských vojenských schopností zásadní. Některé společnosti se původně zavázaly, že opustí ruský trh nebo omezí svou činnost na počátku ruské invaze na Ukrajinu. Místo toho ve svých operacích pokračují a stupňují zisky, přičemž se snižuje konkurence. Jiné západní komponenty si bez námahy nacházejí cestu do ruských vojenských závodů. Rozsah těchto toků umožňuje Rusku nejen udržet tempo výroby bezpilotních letounů, ale také ho podstatně zvýšit.
Rusko rovněž těží z rušivých aktivit v rámci mezinárodních organizací, kde je stále členem. Moskva využívá svého členství k podkopávání jejich efektivity a snižování jejich důvěryhodnosti. Pozvání Ruska na mezinárodní setkání nepodporuje dialog; místo toho poskytuje Kremlu platformu pro šíření jeho propagandy.
Navzdory bojkotu zasedání OBSE ve Skopji ze strany Ukrajiny a mnoha diplomatů Lavrovova přítomnost a jeho prohlášení, v němž prohlásil OBSE za zbytečnou, podtrhují záměr Ruska pokračovat v destruktivním chování v rámci této organizace. K záchraně OBSE musí evropské státy buď provést její restrukturalizaci, nebo vypracovat strategii, jak Rusko z jejího členství vyloučit.
Odhalení strategie Kremlu
Rusko se však stále soustředí především na válku na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že si útrapy téměř dvouleté války v plném rozsahu vybírají svou daň, bude se Rusko snažit využít výsledné vnitřní destabilizace.
Poučeno z neúspěšné bleskové invaze bude Rusko nyní využívat stávajících rozporů uvnitř Ukrajiny. Úsilí Ruska se však neomezí pouze na vnitřní rozvrat; bude pokračovat v intenzivním tlaku podél frontových linií a bude usilovat o viditelné průlomy nebo dobytí symbolicky důležitých opěrných bodů. Rusko bude pokračovat ve svých pokusech ochromit kritickou infrastrukturu během zimy a zaměří se na elektrárny, ropné rafinerie a dopravní uzly, aby zhoršilo potíže a vyvolalo další vlny uprchlíků.
Budoucnost Evropy závisí na vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Silná a nezávislá Ukrajina v rámci Evropské unie by zajistila bezpečnost a územní celistvost Evropy.
Integrace Ukrajiny do EU není pouze národní aspirací, ale zásadním krokem pro strategické zájmy Unie. Jako plnoprávný člen EU by Ukrajina významně přispěla k evropské bezpečnosti a stala by se globálním symbolem úspěchu evropského projektu.
Čas jednat
Zatímco někteří západní představitelé prosazují vyjednávání jako jedinou cestu k ukončení války, Ukrajinci se rozhodně staví proti jakémukoli řešení, které by znamenalo odstoupení území Rusku.
Tento přístup by navíc nejenže neomezil ruskou agresi, ale naopak by povzbudil její expanzivní ambice. Přerušení války by Rusku pouze poskytlo příležitost k přeskupení sil a obnovení ofenzívy s novou silou.
Kreml je přesvědčen, že čas je na jeho straně, a předvídá vyčerpání ukrajinských zdrojů a zároveň doplňuje své vlastní vojenské, ekonomické a lidské zdroje pro válku.
Budoucnost není vytesána do kamene. Je na dosah a k jejímu zajištění musíme být jednotní a uznat bezprostřední hrozbu, kterou Rusko pro Evropu představuje.
Ukrajina nemůže čelit ruské agresi sama; nezbytně potřebuje hospodářskou a vojenskou podporu, aby mohla bránit naše společné hodnoty a chránit demokracii.
Konsolidované úsilí světa na obranu Ukrajiny v posledních dvou letech by bylo bezvýznamné a marné, pokud by ruská agrese zůstala nepotrestána. Nezpochybňovaná ruská agrese povzbudí další autoritářské režimy, podpoří jeho imperialistické ambice a umožní mu rozšířit svůj zhoubný vliv napříč demokratickými zeměmi.
Zdroj: visegradinsight.eu
