Hlavní výzvou je držet Rusko co nejdál od hranic ČR. V rozhovoru s ČTK to řekl ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). Pokud Ukrajina padne, tak se podle něj bude čelit Rusku doslova na hranicích Evropské unie, velice blízko Česku. To nesmíme připustit, poznamenal šéf diplomacie.
Rusko na Ukrajinu vpadlo loni 24. února a Ukrajina pravidelně čelí jeho ostřelování a vzdušným úderům. Ty výrazně zintenzivnily loni na podzim, kdy Moskva zahájila rozsáhlé bombardování ukrajinské infrastruktury a měst, čímž v zimních měsících přerušila dodávky energie, tepla či vody. Kyjev už dříve varoval, že k podobné strategii Moskva přistoupí i tuto zimu.
„Musíme si uvědomit, že na Ukrajině brzdíme ruskou imperiální expanzi, která si brousí zuby i na region střední Evropy, na baltské země,“ uvedl Lipavský. V důsledku toho Finsko vstoupilo do Severoatlantické aliance (NATO) a Švédsko je blízko členství. Pomoc Ukrajině, ať už je vojenská, humanitární, finanční, politická i morální, je podle něj i ve prospěch evropské bezpečnosti. „Pokud Ukrajina padne, tak budeme čelit Rusku o něco blíže – doslova na hranicích Evropské unie, velice blízko k Česku, a to nesmíme připustit,“ dodal.
Únava z války, o které se často hovoří, se podle Lipavského projevuje různými způsoby. „Nicméně pokud by snad platilo, že budeme unaveni naši vlastní bezpečností, tak ztrácíme i naši svobodu a suverenitu,“ podotkl ministr. Za důležité považuje i nutnost podpory Ukrajině vysvětlovat veřejnosti.
Nedávné jednání Evropské rady podle Lipavského ukázalo, že evropské státy jsou schopny se dohodnout. „I když jsme byli svědky toho, že Maďarsko některé věci dlouho blokovalo, některé ještě blokuje,“ řekl. Kvůli maďarskému vetu se summit EU neshodl na podobě revize dlouhodobého unijního rozpočtu na léta 2021 až 2027, která by zohlednila potřebu dlouhodobé podpory Ukrajiny bránící se ruské agresi a další aktuální potřeby.
„V Evropě pravidelně všem říkám, že naší hlavní výzvou je držet Rusko co nejdál od našich hranic. K tomu musí směřovat naše politika. Debaty nejsou jednoduché, nicméně vidíme, že ve výsledku se evropské země jsou schopny domluvit,“ řekl Lipavský.
Věří, že shoda se nakonec nalezne na mimořádném summitu 1. února. „Rozumím tomu, když se některé členské státy EU takzvaně konstruktivně zdrží, jsme toho například svědky u financí na vojenskou pomoc opakovaně. Není to pouze Maďarsko, jsou to i státy, které mají politiku neutrality – Rakousko nebo Irsko. Dělají to způsobem, který nebrání ostatním zemím posilovat bezpečnost Ukrajiny a zvyšovat šanci Ukrajiny se ubránit ruskému tlaku,“ doplnil ministr zahraničí.
Lipavský plánuje navštívit Indo-Pacifik, střední Asii, Afriku i jižní Ameriku
Lipavský by měl příští rok navštívit čtyři mimoevropská teritoria – Indo-Pacifik, střední Asii, Afriku a jižní Ameriku. Na konkrétních státech i časovém harmonogramu se pracuje. Zároveň Lipavský plánuje řadu návštěv po Evropě, ať už na Balkáně, nebo i se sousedními partnery. V Praze se podle něj také uskuteční jednání ministrů zahraničí Visegrádské skupiny (V4 – ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko), které aktuálně Česko předsedá.
„Otevřeně jsem celou dobu deklaroval, že jsme chtěli počkat na to, jak dopadnou klíčové volby na Slovensku a v Polsku. Dneska v obou zemích jsou nové vlády, máme tam partnery, o kterých víme, že s nimi budeme moci dále spolupracovat na těch agendách,“ uvedl.
Při jednání V4 se chce držet schválených priorit českého předsednictví, kterými jsou mezilidská spolupráce, infrastrukturní propojenost a podpora Ukrajiny napadené Ruskem. „Samozřejmě nečekejme nějaké převratné dohody, protože už se dlouhodobě ukazuje především v otázkách zahraniční politiky, že naše pozice se sladí až například v Bruselu. Je třeba být realistický,“ konstatoval.
Slovenský premiér Robert Fico po nástupu do funkce zopakoval, že jeho země nemá zájem vojensky podporovat Ukrajinu, ale nabídne Kyjevu jinou potřebnou pomoc. „Ukazuje se, že je trochu rozdíl mezi rétorikou a konkrétními akcemi slovenské vlády vůči Ukrajině. Volím spíše cestu konstruktivního dialogu a hledání toho, na čem se shodneme, než abychom tlačili slovenskou vládu do nějakých rétorických obratů, které by ale potom neměly žádné další dopady,“ dodal Lipavský.
Na konci května se pak v Praze bude konat neformální zasedání ministrů zahraničních věcí členských států Severoatlantické aliance (NATO). „Budeme zde debatovat o bezpečnostních otázkách,“ řekl Lipavský. Česko si zároveň připomene 25 let členství v alianci.
Letošní rok považuje ministr zahraničí za jeden z nejnáročnějších pro českou diplomacii. „Čelíme zhoršené bezpečnostní situaci nejenom v Evropě, ale na celém světě. Pokračuje ruská válka proti Ukrajině, jsme svědky války v Gaze a nic nenasvědčuje tomu, že by po Novém roce věci měly být příliš jinak,“ řekl.
To podle ministra znamená nutnost posilovat bezpečnostní systém, armádu i diplomacii, která bude ve světě prosazovat české zájmy. „Zájmy, které směřují k tomu, aby se dodržovalo mezinárodní právo, Charta OSN a aby třeba různá hlasování v OSN právě tyto principy pravidelně potvrzovala,“ dodal Lipavský.
OSN je fórem, kde může ČR sdělit názory, nelze mít přehnaná očekávání
OSN je fórem, ve kterém může Česko prezentovat své názory a postoje k projednávaným otázkám. Nelze si ale od organizace slibovat věci, které nikdy nemůže naplnit. V rozhovoru s ČTK to řekl Lipavský. Nelze očekávat, že se na půdě OSN vždy odehraje něco, s čím by česká politika musela plně souznít, míní.
V polovině prosince Valné shromáždění OSN (VS OSN) schválilo převážnou většinou rezoluci, která žádá humanitární příměří v Pásmu Gazy. Pro hlasovalo 153 států, proti bylo deset zemí včetně České republiky, Spojených států a Izraele. Rezoluce VS OSN nejsou právně závazné.
„Myslím, že to je otázka principu. V celé řadě rezolucí například chybí odsouzení Hamásu jako teroristické organizace nebo útoku z 7. října. To potom posouvá kontext rezolucí trochu mimo vidění celého konfliktu na Blízkém východě v tom smyslu, že nejenom, že Izrael má právo na sebeobranu, ale je potřeba také rozumět tomu, proč se tam ty akce odehrávají,“ řekl Lipavský.
Vše je podle něj limitováno i Radou bezpečnosti OSN, kde pět vítězných mocností druhé světové války má právo veta. „Nemá smysl do OSN vkládat přehnané naděje. Nelze očekávat, že se tam vždy odehraje něco, s čím by třeba politika našeho státu musela plně souznít. Na druhou stranu nám to dává možnost se k těm věcem vyjádřit a částečně je také ovlivnit,“ poznamenal.
„Je tam celá řada agend, které jsou globálně důležité, ať už je to klimatická změna, práva žen nebo vyrovnávání rozdílu mezi zeměmi, rozvojová problematika a humanitární otázky. Takže asi je relativně jednoduché zkritizovat OSN, ale spíš je potřeba si nastavit očekávání a podle toho také s tím pracovat,“ dodal ministr.
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) v říjnu vyzvala k vystoupení ČR z OSN, a to kvůli podobě tehdejší rezoluce vyzývající mimo jiné k humanitárnímu příměří mezi hnutím Hamás a Izraelem. Prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala (ODS) i Lipavský takový krok odmítli.
Uvádět data rozšíření EU je nešťastné, vytváří to falešná očekávání
Lipavský odmítá uvádět jakákoli data v případě rozšiřovacího procesu v Evropské unii. Považuje to za nešťastné, neboť to vytváří falešná očekávání, která když se nenaplní, tak vedou ke zklamání. Šéf české diplomacie to řekl v rozhovoru s ČTK. EU nedávno rozhodla o zahájení přístupových jednání s Ukrajinou a Moldavskem a udělení postavení kandidáta na členství Gruzii.
„Odmítám, a pravidelně jsem to kritizoval, uvádět jakákoliv data v případě rozšiřovacího procesu. Nemyslím si, že to je šťastné. Vytváří to falešná očekávání, která když se nenaplní, tak vedou ke zklamání. Vytváří to očekávání toho, že se ta věc stane, a může to demotivovat jak aktéry v Evropské unii v Bruselu, tak ale i těch přistupujících zemí,“ poznamenal Lipavský.
V současnosti podle ministra není jediná země plně připravená na vstup do EU. „Na druhou stranu vidíme, že Ukrajina a Moldavsko prokazují opravdu vysokou motivaci a snahu se unii přiblížit. My bychom jim s tím měli pomoci,“ řekl. „Naše pomoc není motivována čistým altruismem a tím, že bychom si řekli, že to je hezké. Je v našem vlastním zájmu, abychom těmto zemím pomohli se nám co nejvíce přiblížit, protože v opačném případě si na ně opět brousí zuby moskevská imperiální politika,“ dodal Lipavský.
„Ukrajina patří do Evropské unie, ale EU je také unie vlády práva a rovných podmínek a kompatibility zákonů,“ podotkl. Země může do bloku vstoupit až po splnění všech podmínek. „Deklarují, že mají ambiciózní plány na změnu legislativy. Naše role je v tomto smyslu politická, že v Bruselu deklarujeme politickou vůli, ale zároveň jsme připraveni, a na pracovní úrovni se to pravidelně děje, jim pomáhat s různými procesy,“ řekl.
Česko podle Lipavského těží z toho, že má na Ukrajině dobré jméno, i z řady pracovních kontaktů či vazeb mezi institucemi.
Debata o rozšíření EU se často spojuje s diskusí o institucionálních změnách bloku. „Považuji za velmi nebezpečné, aby se provazovala institucionální proměna EU s rozšiřovacím procesem, protože tím bychom vyslali jasný signál na Balkán, ale i na Ukrajinu, do Moldavska, potenciálně do Gruzie – počkejte, my se teď budeme deset, 15 let bavit mezi sebou a pak se možná dostanete dovnitř vy,“ řekl Lipavský.
Institucionální debata se podle ministra dělí do dvou proudů. Jeden požaduje změny v mezích stávajícího zákona, druhý změnu zakládajících smluv.
Při debatách o změně mechanismů hlasování z jednomyslného rozhodování na kvalifikovanou většinu je Česko obecně proti. „To ale neznamená, že v některých agendách nebo v některých konkrétních záležitostech nemůžeme rozšířit rozhodovací procesy na kvalifikovanou většinu,“ podotkl Lipavský. Pokud by na tom byla v EU shoda, nebyl by proti například při schvalování evropských misí.
