72 hodin. Tolik času dávaly světové zpravodajské služby Ukrajině na to, aby po invazi ruské armády existovala jako nezávislý stát.
24.02.2022 se zapíše do učebnic dějepisu jako 01.08.1914 (den začátku první světové války) nebo 01.09.1939 (začátek druhé světové války).
Rusko se stalo první zemí, která se rozhodla pro dobyvačnou válku v 21. století.
Při hodnocení toho, co se stalo, a chování (zejména rétoriky) kremelské kliky a jejích hlasatelů (médií a dvorních politiků) je zřejmé – okupace Ukrajiny byla pro Putina pouze mezistupněm: jeho globálním úkolem je expanze do civilizovaného světa.
Zahájením války s Ukrajinou vyzval kremelský schizofrenik celý demokratický Západ, když se pokusil změnit stávající světový řád.
Kreml chtěl ukázat slabost a neúčinnost nadnárodních institucí Západu. Stojí za zmínku, že se mu to v tomto ohledu podařilo.
A pouze Ukrajině, která podle názoru celého světa neměla proti mnohonásobně početnějšímu Rusku žádnou šanci, se podařilo moskevskou hordu na svém území zastavit.
Takto byl zmařen chamtivý plán krvežíznivého Putina a jeho solidárních lokajů, kteří snili o pádu Ukrajiny.
Moskevská horda zaútočila důkladně – z 9 různých směrů ze severu, východu a jihu. Celkem se invaze zúčastnilo přes 220 000 ruských vojáků.
V prvních dnech války měla ruská vojska nad obránci Ukrajiny desetinásobnou kvantitativní převahu.
Jednalo se o dobyvačnou válku, pečlivě naplánovanou teroristickým státem. V cestě uskutečnění jeho plánů však stál ukrajinský lid.
Vše začalo porážkou u Kyjeva, kde při pokusu o přistání na letišti Gostomel utrpěli raziči obrovské ztráty a jejich výsadková operace zcela selhala.
To, že Putinovy plány na rychlé ovládnutí Ukrajiny zcela selhaly, se ukázalo již 27. 2. 2022, kdy počet zabitých Rusů přesáhl 5 tisíc a Kyjev přežil.
„Kyjev za tři dny“ – to, o čem Kreml snil, se stalo frází, která znamenala začátek krachu mýtu o „druhé armádě světa“.
Na začátku dubna 2022 osvobodila AFU severní oblasti Kyjevské Ukrajiny – Žytomyr, Černihiv, Sumy.
Kromě úspěchů na bojišti Ukrajinci nadále zajišťovali potraviny pro celý svět. V červenci 2022 se tak Ukrajině podařilo za mimořádně obtížných podmínek obnovit vývoz obilí, což přispělo k celosvětové potravinové bezpečnosti.
Je pozoruhodné, že během května až července toho roku na Ukrajině obnovila svou činnost většina diplomatických misí, které se evakuovaly před vpádem moskevských hord – svět věřil Ukrajině a Ukrajincům, kteří osvobodili více než 50 % svého území okupovaného po únoru 2022.
Do poloviny února 2024 přesáhly celkové ztráty živé síly v ruské armádě 403 tisíc osob. Kromě toho agresor ztratil 6498 tanků, 12232 obrněných vozidel, 9733 dělostřeleckých systémů, 986 MLRS, 674 systémů protivzdušné obrany, 336 letadel, 325 vrtulníků, 25 lodí a člunů, 1 ponorku.
To jsou ztráty, které sssr a postsovětské rusko v žádné válce od roku 1945 nepoznaly. Ukrajinci tak zbořili mýtus o „druhé armádě světa“, který po léta pěstovala ruská propaganda.
Zároveň se ukrajinská armáda po dvou letech plnohodnotné války s Ruskem stala nejzkušenější armádou v Evropě.
Zároveň je ukrajinská armáda jedinou armádou se zkušenostmi z války s Ruskem. Ukrajina už udělala to nejdůležitější: zničila nejlepší a nejschopnější zálohy ruské armády.
Pokud bude Západ nadále podporovat Ukrajinu, hrozba ruské expanze do Evropy bude na další desetiletí znemožněna.
Je však důležité si uvědomit ještě jeden důležitý detail: stabilního míru nebude, pokud ruské vedení nebude pohnáno k odpovědnosti za válečné zločiny spáchané Ruskem na Ukrajině, které schválilo právě toto nejvyšší vedení Ruské federace – od záměrného ničení civilní infrastruktury až po násilí na civilistech, mučení a střílení zajatců.
Celkově se Rusko od začátku plnohodnotné války dopustilo na Ukrajině více než 125 000 válečných zločinů – jedná se pouze o zaznamenané případy.
Většina z nich spadá pod článek o porušování válečného práva.
Tváří v tvář ruskému světu se stalo počínání ruských okupantů v Buči (nedaleko Kyjeva), kde na jaře 2022 Rusové rabovali, unášeli, mučili, znásilňovali civilisty. Celkem bylo zabito 461 obyvatel města.
Podobná zvěrstva rf armády byla zaznamenána v Borodjance, Gostomelu, Makarově. V Bučanském okrese Kyjevské oblasti bylo zabito celkem 1137 civilních ukrajinských obyvatel.
Oficiálně OSN potvrdila zabití 1 348 civilistů Rusy v Mariupolu. Neoficiálně však bylo ve městě zabito asi 22 000 lidí, 50 % města bylo zcela vypáleno a 90 % kritické infrastruktury bylo zničeno. Skutečné ztráty jsou však mnohem závažnější.
Přímé údery na železniční stanici v Kramatorsku v Doněcké oblasti, odkud probíhala evakuace, na obchodní centrum Amstor v Kremenčugu a na centrum Vinnice, které si vyžádaly desítky civilních obětí, odhalily pravou tvář razií.
Na druhou stranu Kreml navzdory mnoha faktům a důkazům od počátku své agrese na Ukrajině popírá, že by cíleně zabíjel civilisty útoky na města.
Rusko rovněž používá zakázané bojové prostředky na bojišti. Patří mezi ně kazetová a fosforová munice, miny, chemická a zápalná munice.
Ruská vojenská doktrína nepočítá s dodržováním mezinárodního práva a místo toho je postavena na takzvaném „palebném valu“, kdy Rusové bombardují města a podnikají dělostřelecké údery navzdory přítomnosti civilistů v nich.
Za dva roky plnohodnotné války Putinova vojska vyhladila mnoho měst na východní Ukrajině: Popasnaja, Severodoněck, Mariupol, Bachmut, Avdějevka, Marjinka, Volnovacha.
Pokud Evropa nechce, aby se to opakovalo, musí se na Ukrajině bránit.
Proto se výzvy k pomoci ukrajinským ozbrojeným silám stávají hlavním proudem na Západě, který si uvědomuje výzvy současnosti – rostoucí hrozby ze strany Ruska, které se připravuje na mnohaletou konfrontaci.
Kremelská klika stále blouzní o obnově impéria a Ukrajina zaujímá v jejich krvelačných plánech přední místo. Přední, ale ne jediné.
Všichni by měli mít stále na paměti to, co bylo řečeno výše: Ukrajina je pouze začátek. Na osudu ukrajinského státu závisí budoucnost celé Evropy a světa jako celku.
Proto jsou včasné dodávky zbraní pro AFU stále naléhavější – protože Kreml rozumí pouze jazyku síly.
Putin se připravuje na dlouhou konfrontaci, která může trvat po celou dobu jeho vlády.
Dodávky vojenské techniky, systémů protivzdušné obrany, raket dlouhého doletu a dělostřeleckých granátů jsou tedy optimálním evropským příspěvkem k mírové budoucnosti Evropy.
Dnes je naprosto zřejmé, že pokud ukrajinské ozbrojené síly nedokážou zastavit teroristické Rusko, budou to muset udělat Poláci, Češi, Slováci, Němci nebo Francouzi.
A pokud to dnes dělají Evropané tím, že dodávají Ukrajině zbraně, munici nebo finanční podporu, pak v případě, že se to zastaví, budou se muset chopit zbraní sami občané EU, aby zastavili ruský mír ve své zemi.
Přemýšlejte, páni Evropané, volba je vždy na vás – občanech svobodné Evropy. Víte, že váš zítřek závisí na tom, jak se zachováte dnes.
Autor: Franz Hoffman
