Jak se perou lži? Proruské dezinformace se šíří s ultrapravicovými, upozorňuje analytik Šlerka

Pojďme se podívat na to, jak se šíří ve střední a východní Evropě odkazy na články z hlavních ruských dezinformačních a konspiračních serverů a jaké další informace se k nim přidávají, popisuje Josef Šlerka, sémiotik, analytik a šéf Studia nových médií na Univerzitě Karlově svůj poslední projekt. Spolupracoval na něm se serverem Investigace.cz a dalšími zahraničními novináři. O svých zjištěních mluví v pořadu Jak to vidí… na Dvojce.

Vedl jste mezinárodní projekt, který nahlíží do prokremelského, konspiračního a ultrapravicového dezinformačního systému ve střední Evropě. Má název Ohňostroj lží. Kdo a jak je odpaluje?
Pracovali jsme na tom v Investigaci.cz ve spolupráci s dvanácti dalšími zeměmi ze střední a východní Evropy. Základní myšlenka byla taková: pojďme se podívat na to, jak se šíří ve střední a východní Evropě odkazy na články z hlavních ruských dezinformačních a konspiračních serverů.

Vynechali jsme Sputnik, vynechali jsme Russia Today. A zaměřili jsme se na servery, jako jsou NewsFront nebo SouthFront a dalších. Pomocí analytických nástrojů jsme dohledávali ty weby, které často sdílí tento obsah. A pak jsme se začali dívat na to, který další obsah mají tyto weby rády.

Ukázalo se, že mají velmi rády obsah amerických ultrapravicových serverů, jako je Breitbart a mnoho dalších. Ty se často pohybují v zóně, kdy misinformace čili zavádějící informování čtenářů je ještě to nejvlídnější, co o nich lze říct. Pro tyto servery je velmi charakteristický emotivní rys, jsou velmi nenávistné ve svém projevu a tak dále.

ukázalo se, že ve střední a východní Evropě existuje nějakých 300 až 400 serverů, doslova od Baltu k Jadranu, které velkou část svého obsahu vytváří tak, že přebírají jenom obsah z těchto serverů a přeposílají ho dál. To bylo první zajímavé, co jsme našli.

Druhé zajímavé je, že se tyto servery mezi sebou navzájem sdílí. To znamená, že se můžeme setkat s něčím, jako je praní špinavých informací, informační laundering. Tu vyjde něco na proputinském serveru v Pobaltí, přeloží se to do češtiny, vyjde to na českém serveru, odsud se to se přeloží do slovenštiny a vyjde to na slovenském serveru.

  Konec plynového otroctví. Česká republika bez ruského plynu.

Tím, že mapujeme centrální a východní Evropu, tak je to velký projekt. Zatím jsme publikovali jen první část. V té další, která vyjde pravděpodobně ke konci ledna, se budeme věnovat tomu, jak se tyto informace, dezinformace a konspirace šíří v prostředí sociálních sítí.

Nejzajímavější pro mě bylo, že centrální roli hrají – kromě ultrapravicových amerických serverů a těch konspiračních, jako je Global Research, který sídlí formálně v Kanadě, a ruských serverů – servery v Německu. Jsou to takové huby, místa, které často přebírají a často vysílají z celé Evropy. A zajímavé bylo, jak velké jsou kulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Nedá se říct, že by to bylo všude stejné.

Jaký je typický obsah dezinformačních webů, které jste zkoumali?
Záleží na tom, kterou geografickou oblast si vyberete. Když zůstaneme v československém prostoru, tak je tady velmi silný podíl vysloveně proputinovské propagandy, přebírá se hodnocení ruské invaze na Ukrajině. Je tady silný podíl tématu covidu a covidových opatření a antivaxerských pozic. A je tady velmi silně zastoupený domácí cvrkot, tedy toho, kdo za co může v domácí politice.

Nutno říct, že obecně se v tom často odrážejí předsudky, které jsou typické v té které společnosti.

Například Polsko je vyhraněně protiruské. A tam je objem vysloveně proruských dezinformací nebo konspirací samozřejmě výrazně menší. Ale zase tam roste podíl ultrapravicového, nacionalistického a extrémně katolického jádra.

Je to šité na míru. Dává to smysl. Proč byste dělali něco, co nefunguje.

Co bylo pro mě hrozně zajímavé, tak byla v tomto kontextu otázka Balkánu nebo zemí bývalé Jugoslávie. Tam je daleko větší a významnější role právě Breitbartu a serverů, které šíří spíše ultrapravicovou rétoriku než proputinskou. A pak jsou země, kde není zapotřebí mít proputinskou informační pátou kolonu prostě proto, že hlavní mainstreamová média jsou přirozeně proruská, to je třeba Srbsko.

  Hybridní válka aneb co Rusko připravuje pro Evropu.

Je to pestré. Ale je dobře vidět, že to pochází z několika málo nižších desítek zdrojů, ze kterých to pak zbytek serverů jenom amplifikuje.

Zaplavit prostor břečkou

Když zůstanu u názvu Ohňostroj lží – víme, že po petardách a podobných záležitostech, které provází hluk, následuje znečištění a zápach. Když se vystřelí lež do veřejného prostoru, co po ní zůstává? Jaký je dopad?
Pokud bychom zůstali u této metafory, tak ohňostroj slouží k tomu, abyste se dívali jinam, než kam se máte koukat. Ohňostroj odklání pozornost.

V originálu je to firehose of falsehood neboli požární stříkačka lží, když bychom to přeložili doslova. Pojem pochází z amerického think-tanku RAND, který říká, že pro ruskou propagandu je typické to, že chrlí neuvěřitelné množstvím textů a vůbec se nestará o nějakou konzistenci, nestará se o nic, jenom zahlcuje prostor.

To je ekvivalent toho, s čím přišel ultrapravicový zakladatel Breitbartu Stephen Bannon, který kdysi dávno v jednom rozhovoru říkal, že pro něj nejsou problém demokrati, míněno politická strana ve Spojených státech, pro něj jsou problém média. A těch se zbaví tak, že použije flood the floor by shit, nebudu překládat doslova, ale přeneseně to znamená zaplavit prostor břečkou. Ultrapravicové servery tak mají úplně stejnou strategii jako putinovské Rusko.

Kdo uhasí tento příliv lží? Vláda Petra Fialy (ODS) má první plán boje proti dezinformátorům. Stát by mohl stíhat dezinformační weby, odstřihnout je od reklamy státních institucí nebo finančně podporovat ta média a neziskové organizace, které se snaží ty dezinformace potírat. Je toto cesta? Už se objevily kritické hlasy, mluví o cenzuře, o návratu do totality.
My jsme v rámci projektu dezinformací se zahraničními novináři diskutovali, jaká jsou opatření v jejich zemích. Ta škála je obrovská.

  Proč nemá smysl s Ruskem vyjednávat

V Estonsku kupříkladu, omlouvám se, kdybych si spletl pobaltské země, je zakázáno přijímat satelitním vysíláním ruské televizní pořady. A je možné ten přijímač zabavit. Představa, že by v Čechách někdo přišel s nápadem, že by se zabavovaly satelitní přijímače, naprosto nedává smysl.

Na druhou stranu se ukázalo, že ve všech těchto zemích řeší stejný problém: jak dobře definovat, co jsou dezinformace a co jsou dezinformační servery, tak aby se udržela rovnováha mezi svobodou slova a ostatními svobodami.

Na tento problém nemá v tuto chvíli žádná ze zemí odpověď. Všechny to nějak řeší. V řadě zemí došlo k zákazům webů, v Rumunsku kupříkladu už během covidové doby.

Čili nejtěžší část této hry je zákaz. Já s ním mám pořád problém, protože si myslím, že máme stávající právní úpravy, které plně postačují, jenom je neuplatňujeme.

Ale pokud jde o ty další kroky, bude záležet na provedení. Myslím si, že aby si dávaly státní instituce pozor, kde inzerují, to by nebylo vůbec od věci. A také podpora výzkumu v oblasti dezinformací je fajn.

Kde si nejsem jist, je přímá podpora médií, protože to bude strašně citlivá věc. Umím si představit lepší varianty typu nulového DPH pro média. Ale my dojíždíme na to, že v Česku nemáme samoregulující organizace médií ani novinářů. V Norsku kupříkladu mají nulové DPH pro média, které jsou členy velkého boardu, a ten si dává pozor na to, aby mezi sebe nepřijal konspirační server nebo ultrapravicový server.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com