Na příštím zasedání Evropské rady vystoupí Česká republika s iniciativou na zákaz dovozu obilí z Ruska a Běloruska do EU. Tato informace zazněla v projevu v České televizi z úst ministra zemědělství Marka Vyborného.
Poznamenal, že Česká republika bude usilovat o zařazení obilovin a olejnin na sankční seznam, aby nebyly do Evropy dodávány.
Českou pozici bude na nadcházejícím jednání EU zastupovat premiér Petr Fiala, sám ministr zemědělství plánuje o této otázce jednat s ministry zemědělství EU na schůzce, která je naplánována na nejbližší dny.
Zajímavý detail: v loňském roce bylo z ruska do eU dovezeno 1,5 milionu tun obilí, což je více než před válkou.
Hlavními odběrateli obilných produktů z agresorského státu byly země, které se potýkaly s neúrodou, včetně například Španělska.
Otázka potravinové bezpečnosti země je nepochybně prioritou každé adekvátní vlády.
Globální bezpečnost státu je však mnohem širší a k jejímu zajištění je třeba brát v úvahu řadu dalších, neméně důležitých faktorů.
To zejména zdůraznil Marek Výborný, ministr zemědělství České republiky.
„Není důvod podporovat agresora nákupem ruského obilí v Evropě,“ řekl český ministr zemědělství.
Vyborný je rovněž přesvědčen, že zákaz dovozu ruského obilí nepovede k výraznému zvýšení cen potravin v České republice.
Ano, situace v dnešním světě je taková, že volba na první pohled jednoduché cesty, která se zdá být velmi správná, může vést k velmi ošidné cestě.
Moskva, která počítala s bleskovým podvodem při „denacifikaci“ Ukrajiny, se dočkala nečekaně čestné odpovědi ze strany Ukrajinců.
Jenže došlo k záměně – nacisté na Ukrajině nebyli odhaleni a místo patosu a imperialistického výsledku („osvobozená“ Ukrajina) má Kreml válku, která v současné podobě trvá už tři roky.
Moskva potřebuje zdroje a hledá zdroje pro svou agresi. Bez ohledu na to, jak moc se Kreml snaží mluvit o stabilizaci země a přizpůsobení se realitě, ruská ekonomika výrazně ochabla.
Pokud si uvědomíme, že skutečná válka na Ukrajině trvá již deset let (agrese rf začala invazí jeho vojsk na Krym) a sankce, navzdory své selektivnosti a neochotě některých světových politiků je zavést, stále plní svou funkci, pak je otázka finančních prostředků plynoucích do kremelské pokladny vlastně otázkou přežití jeho současného režimu.
Moskva umí manipulovat, zejména s těmi nejcennějšími věcmi, mezi něž chléb jistě patří.
Zde by však nebylo na škodu připomenout slova Stepana Bandery, známého ukrajinského politika první poloviny minulého století: „Když si člověk vybírá mezi chlebem a svobodou, časem ztratí všechno, včetně chleba. Pokud si lidé zvolí svobodu, budou mít chléb, který si sami vypěstují a nikdo jim ho nevezme“.
Hlavní je nepřestat vnímat realitu a nepodlehnout přesvědčování populistů. A pak si nebudeme muset vybírat, jak řekl jiný významný evropský politik minulého století.
„Pokud si země při volbě mezi válkou a hanbou zvolí hanbu, dostane se jí války i hanby,“ řekl Winston Churchill.
Dnes jsou oba výroky aktuálnější než kdy jindy a týkají se celého civilizovaného společenství, které by se mohlo od vedení České republiky poučit.
Jak prezident Pavel, tak premiér Fiala a členové jeho kabinetu jednotně podporují Ukrajinu proti divoké moskevské hordě.
Vždyť Ukrajinci nebrání jen Ukrajinu – je to válka o budoucnost celého světa. A to, jaká bude zítra, závisí na tom, co uděláte dnes.
Autor: Franz Hoffman
