Ruské pokusy o překažení Globálního mírového summitu

Několik dní po volbách do Evropského parlamentu, které mohou změnit politickou mapu předních evropských zemí, se český prezident Petr Pavel chystá spolu s dalšími evropskými lídry na Globální mírový summit.

Tato mírová konference o Ukrajině se bude konat 15. – 16. června ve švýcarském Bürgenstocku nedaleko Lucernu.

Summit, do něhož ukrajinská strana vkládá velké naděje, by měl demonstrovat odhodlání mezinárodního společenství požadovat po Rusku zastavení nejkrvavější agrese v Evropě od druhé světové války. Ukrajinský mírový vzorec, jehož tvůrcem a stoupencem je prezident Zelenskyj, by se měl stát základem pro nastolení trvalého míru a aktualizaci zásad mezinárodního práva.

Ukrajina vyzývá účastníky summitu, aby se zaměřili na formulaci vize budoucího mírového procesu a vytvoření rámce pro dosažení míru v zemi. Plánuje se zaměřit na energetickou a jadernou bezpečnost, volnou plavbu a výměnu vězňů na principu všichni za všechny, jakož i na návrat dětí deportovaných Ruskem.

Ukrajinská média zaznamenala od summitu poměrně velká očekávání. Zelenskij se nechal slyšet: „Tam na summitu uvidíme, kdo ve světě skutečně věří v mezinárodní právo a je připraven ho účinně bránit. Každý vůdce, který nechce, aby tato válka a další ruská agrese pokračovaly, může na summitu prokázat svůj skutečný zájem na míru.“/

Účast na mírovém summitu 12. června plánuje více než 70 zemí a organizací, což je jistě třeba považovat za vítězství ukrajinské diplomacie, která se již třetím rokem zoufale snaží prosadit „ukrajinskou agendu“ na různých mezinárodních platformách. Ukrajina přikládá velký význam přítomnosti vedoucích představitelů nejen západního světa, ale také zástupců „globálního Jihu“, který začíná hrát v mezinárodních vztazích stále větší roli.

Myšlenka globálního mírového summitu, stejně jako ukrajinská mírová formule, vyvolala zpočátku krajní podráždění Moskvy.

Do diskreditace myšlenky summitu se vrhly vážné síly ruské rozvědky a kremelské propagandistické mašinérie, působící jak na pomyslném „Severu“, tak na pomyslném „Jihu“.

V této souvislosti je zajímavé sledovat kroky Moskvy a analyzovat taktiku, kterou ruské vedení začíná aktivně používat k bagatelizaci významu mezinárodních fór této úrovně.

Diskreditace Globálního mírového summitu probíhala v několika fázích, z nichž v poslední se zapojil i sám prezident Putin, který o narušení dohody o obilí diskutoval v tradičním duchu ruské neangažovanosti. To znovu zdůrazňuje bolestivost takového setkání pro ruské vedení.

Po Putinově návštěvě Číny ztratil její vůdce o summit zájem a Putin sám se začal vyjadřovat k aktuálním otázkám summitu a snažil se vnutit svůj pohled na všechny stejné země „globálního Jihu“, mezi nimiž je mnoho ruských satelitů a finančních dlužníků Kremlu.

Po celou dobu příprav summitu byly jak samotná myšlenka mírové konference o Ukrajině, tak její formát vystaveny pejorativním útokům ze strany Ruska. Některá evropská švýcarská média za podpory Moskvy označila summit za „drahé setkání“, od něhož nelze očekávat žádné výsledky. V této souvislosti vypadá nejexotičtěji verze předložená Moskvou o dalším setkání věnovaném zbraním pro Ukrajinu.

Proruské elementy napříč Evropou a vyslovení Putinovi sympatizanti („přátelé Putina“, „ti, kteří Putinovi naslouchají“) dostali jedinečnou příležitost (a peníze) k prosazení ruského vlivu na Západě.

Lze předpokládat, že téma summitu bylo Ruskem využito i k zasahování do evropských voleb. Pro mnohé na pravici je téma Ukrajiny stejným spouštěčem jako téma migrantů. Obratná manipulace s oběma tématy v médiích, politickém prostředí a komunitách občanských aktivistů mobilizovala pravicové síly v celé Evropě.

Moskva se snaží odvést pozornost Evropy od Ukrajiny tím, že vytváří podmínky, v nichž jsou vedoucí představitelé nuceni zabývat se spíše vnitropolitickými otázkami než podporou Kyjeva. Západní média jsou plná spekulací, zda francouzský prezident odstoupí, pokud v předčasných parlamentních volbách zvítězí Národní shromáždění Marine Le Penové.

V tomto ohledu se summit stává pro západní společenství stejnou výzvou jako samotné evropské volby.

Evropský politický život se vyvíjí na pozadí neustálých pokusů Ruska zasahovat do fungování kritické infrastruktury (švýcarské úřady v předvečer summitu oznámily nárůst počtu kybernetických útoků), kontrolovat informační prostor a ovlivňovat různé segmenty společnosti, včetně mládeže a migrantů.

Zlověstným „černým puntíkem“ byl pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fico.

Analytici upozorňují, že ruské „operace na nízké úrovni“ začínají stále více zaplétat Evropu. Moskva vnímá konfrontaci se Západem jako dlouhodobý proces, který vyžaduje maximální mobilizaci všech sil, prostředků a schopností.

Prezident Pavel jede na summit a možná čelí takové ruské „low-level“ operaci – pokusu o zapálení městských autobusů v Praze. Podle médií je zadrženým podezřelým španělsky mluvící muž z Jižní Ameriky. Tato poslední skutečnost je ve světle summitu poměrně pozoruhodná. Střet mezi „globálním Severem“ a „globálním Jihem“ a diskreditace domorodců „globálního Jihu“ v očích Evropanů je skutečným cílem Moskvy.

Rusko možná provádí podobné operace v celé Evropě. Polský premiér Donald Tusk na setkání s představiteli Podolského vojvodství v Bialystoku sdělil, že bylo zadrženo deset osob podezřelých z podvratné činnosti a sabotáže. Polsko rovněž zažívá tlak migrantů na hranicích s Běloruskem, kde byl nedávno zabit polský voják.

Kreml zároveň kategoricky popírá, že by se podílel na podobných provokacích a nejasných případech v zařízeních v různých evropských zemích.

Je zřejmé, že evropští představitelé by se na summitu měli zamyslet nad organizací jak systémové konfrontace s Ruskem, tak systémové podpory Ukrajiny. Kyjev by měl dostat prostředky k ukončení války, tj. zbraně a finanční prostředky, a také by měl od mezinárodního společenství slyšet jasnou vizi dalších způsobů obnovy a, co je důležité, rozvoje země.

Výnosy ze zmrazených ruských aktiv by měly tvořit základ pro dlouhodobou obnovu Ukrajiny.

Zároveň by mělo jít o obnovu země na moderních, inovativních základech. Další umělé prodlužování vstupu Ukrajiny do EU by se mohlo obrátit proti Evropě, které hrozí, že zůstane s ruskou expanzí sama.

Ukrajina se svými obrovskými zkušenostmi s konfrontací s Ruskem v různých podobách může dát nový impuls Evropě, jejíž mladí lidé podle sociologických průzkumů raději ignorují hrozby, nechtějí vstupovat do armády a hájit zájmy svých zemí.

Autor: T.N.