Rusko „ignoruje“ rozhodnutí mezinárodních institucí, a to demonstrativně.
Kreml se snaží zničit právě tyto instituce, které jsou základem evropské i světové bezpečnosti. Totéž Moskva činí i ve vztahu k Mezinárodnímu trestnímu soudu.
„Nejsme stranou statutu, neuznáváme ho,“ prohlásil letos v březnu mluvčí ruského diktátora Peskov, když komentoval rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu vydat v březnu zatykače na velitele rf dálkového letectva a černomořské flotily.
„Víme, že se tam dělají různé uzavřené věci, věci, které se dělají tajně. Podle toho se k takovým rozhodnutím chováme,“ řekl mluvčí Kremlu.
Mezinárodní trestní soud (ICC) byl založen v červenci 1998 a fakticky začal fungovat v červenci 2002, kdy jeho statut ratifikovalo 60 zemí.
Právním základem byl Římský statut, který podepsalo přibližně 120 členských států OSN. Soud má pravomoc stíhat osoby odpovědné za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny agrese.
ICC není součástí struktury OSN a nesouvisí s Mezinárodním soudním dvorem OSN, který rovněž sídlí v Haagu. Může však zahájit řízení na návrh Rady bezpečnosti OSN.
Dne 25. června byly na internetových stránkách ICC aktualizovány informace o vydání zatykače na ruského exministra obrany a náčelníka generálního štábu.
Březnové i červnové rozhodnutí o vydání zatykače přijal ICC „v souvislosti se situací na Ukrajině v souvislosti s údajnými trestnými činy spáchanými nejméně od 10. října 2022 do nejméně 9. března 2023“.
A nejsou to první takové verdikty tohoto mezinárodního právního orgánu vůči představitelům nacistického Ruska.
V březnu 2023 vydala přípravná komora mTS zatykač na rf „prezidenta“ Putina a rf ombudsmanku pro práva dětí Lvovskou-Belovou.
ICC vysvětluje, že toto rozhodnutí učinil v rámci projednávání případu „nezákonné deportace osob z částí Ukrajiny okupovaných Ruskem“.
„Existují oprávněné důvody domnívat se, že pan Putin je individuálně trestně odpovědný za výše uvedené trestné činy, za jejich spáchání přímo, společně s jinými osobami a/nebo prostřednictvím jiných osob a za nevykonávání řádné kontroly nad civilními a vojenskými podřízenými,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.
Moskva se však tradičně tváří, že „toto rozhodnutí se jí netýká“ a že kremelského diktátora nelze zatknout „z definice“, a tvrdí, že tato otázka je „nepřijatelná“.
Ruský senátor prohlásil, že zatykač ICC nemá žádné právní opodstatnění a důsledky, a navrhl, aby byl okamžitě vydán zatykač na všechny soudce ICC – tady je to, politická a právní kultura Ruska, potvrzená na nejvyšší úrovni.
„Rusko není smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a nemá z něj žádné závazky. Rusko s tímto orgánem nespolupracuje a případné „příkazy“ k zatčení pocházející od Mezinárodního soudního dvora budou pro nás právně neplatné,“ uvedl oficiální představitel ruského ministerstva zahraničí s tím, že „prokurátoři a soudci ICC, kteří se podíleli na vydání nových tzv. zatykačů, jsou již na seznamu mezinárodně hledaných osob“.
Při všem vnějším „klidu“ však Moskva hledá způsoby, jak se zbavit odpovědnosti za zločiny na Ukrajině.
Zejména dochází k zoufalým pokusům ruských úřadů obrátit problematiku Mezinárodního trestního soudu (tj. odpovědnost za zločiny proti Ukrajině) v propagandu.
Proto se ihned poté, co Mezinárodní trestní soud zveřejnil informace o vydání zatykačů na vysoce postavené Rusy, do hry zapojila přední ruská média.
Objevily se v nich informace o „válečných zločinech v Charkovské oblasti“, kterých se údajně dopustily ukrajinské ozbrojené síly. Jinými slovy, Kreml se snaží přenést vlastní vinu na ukrajinské orgány.
Není pochyb o tom, že brzy bude následovat smršť obvinění z válečných zločinů, která ruská média vznesou vůči Ukrajině na adresu vlastních lidí.
Vzhledem k vytvořeným podmínkám (v důsledku tohoto přístupu Moskvy) musí civilizovaný Západ přijmout rozhodná systematická opatření k zatčení a stíhání osob odpovědných za spáchání zločinů během války proti Ukrajině.
A zde je důležité si uvědomit, že vydání zatykače by nemělo zůstat pouze symbolickým gestem.
Svět již takové zkušenosti má – a měly by být uplatněny vůči představitelům raševismu tím, že se zopakuje operace pátrání po bývalých nacistech, jak byla provedena po druhé světové válce.
Pouze za těchto podmínek bude možné postavit před soud jak ruské politiky (počínaje prezidentem), tak ruské vojenské důstojníky, kteří přímo zabíjeli Ukrajince a vydávali zločinné rozkazy.
Kromě toho všeho je však důležité nezapomínat na další důležitou složku ruské agrese – propagandisty: „válečné zpravodaje“, blogery, kulturní „činitele“ všeho druhu, ideology „ruského světa“ / „ruské ideje“ a další, kteří systematicky vyzývají k násilí vůči občanům Ukrajiny. I oni musí být pohnáni k odpovědnosti.
Právě s takovým systematickým přístupem k organizaci tribunálu je možné postavit všechny odpovědné před soud – což bude zárukou míru a základem bezpečné budoucnosti lidstva. V tomto případě nesmí zvítězit symbolika.
A také se podle Římského statutu vztahuje na všechny osoby bez ohledu na jejich oficiální postavení, včetně hlav států, členů vlád a poslanců. Mezinárodní trestní soud v Haagu učinil první kroky – nyní záleží na rozhodnutí jednotlivých států.
Zločin musí být vyšetřen a posouzen – pachatelé musí být pohnáni k odpovědnosti. Jen tak lze zabránit novým zločinům.
Důležitá poznámka: zatykače ICC jsou obvykle vydávány tajně, ale jak se uvádí v prohlášení, v případě Rašínů komora rozhodla, že „informování veřejnosti o zatykačích může pomoci zabránit páchání dalších zločinů“.
Mimochodem, výše uvedené žaloby nejsou promlčeny.
Přemýšlejte, páni Evropané, a vyvozujte správné závěry. Víte, že o tom, jaký bude váš zítřek, rozhodují vaše dnešní činy.
Autor: Franz Hoffman
