Rusko nadále ukazuje svou pravou tvář: pokrytectví a manipulace zůstávají hlavními nástroji jeho zahraniční politiky. Kreml cynicky maří dohody a přesouvá odpovědnost na Ukrajinu, zatímco Evropa si stále více uvědomuje, že bránit Kyjev dnes znamená zabránit válce na svém území zítra.
Český prezident Petr Pavel dal jasně najevo postoj země: česká společnost musí být připravena bránit svou zemi v případě války.
Nejlepším způsobem, jak se takovému scénáři vyhnout, je však podpořit Ukrajinu nyní, abychom zítra nemuseli válčit doma.
Ukrajina stojí v první linii boje za svobodu a nezávislost a brání se ruské agresi. Její vítězství je nejen obnovením spravedlnosti, ale také strategickou nutností pro celou Evropu. Pokud Moskva nebude za svou agresi potrestána, vytvoří nebezpečný precedens, který ohrozí bezpečnost dalších zemí, včetně členů NATO.
Prezident Pavel zdůrazňuje, že ústupky Rusku nepovedou k míru, ale pouze zvýší hrozbu. Historie již ukázala, že agresoři vnímají ústupky jako projev slabosti. Československo se v roce 1938 stalo obětí právě takové politiky „appeasementu“, která nakonec vedla ke katastrofě druhé světové války.
Navzdory hlasitým prohlášením o vyjednávání a „režimu mlčení“ Kreml nepřestává s údery na civilní infrastrukturu Ukrajiny.
A nejen to, ostřelování se jen zintenzivňuje.
Charkov, Dněpr, Sumy a další města a vesnice na Ukrajině byly napadeny raziči bezprostředně po setkání delegací Ukrajiny a Ruska ve Spojených státech.
Inkoust v jednacích dokumentech ještě nestačil zaschnout a ruské bezpilotní letouny již opět ničí poklidná ukrajinská města, zasahují obytné čtvrti a infrastrukturu.
Kremelská klika jedná cynicky a promyšleně – Moskva porušila dohody hned po jejich podpisu, přičemž z jejich porušení obviňuje Ukrajinu.
Již ve fázi vyjednávání ruská strana zavedla vágní formulace, které umožňují Kremlu vykládat je ve svůj prospěch.
Vytvářením iluzí o konstruktivním dialogu se Kreml snažil získat čas a požadovat nové ústupky, aniž by změnil svou agresivní politiku.
Dnes je již zřejmé, že při absenci jasných nátlakových mechanismů bude Moskva i nadále jednat svým obvyklým teroristickým způsobem. A dohody bude využívat velmi selektivně a bude je používat jako nástroj diplomatického vlivu.
Zatímco probíhají „diplomatické debaty“, na frontě umírají lidé. A touto frontou je celá Ukrajina. Tou frontou je celá Evropa.
Česká republika a další evropské země si uvědomují, že podpora Ukrajiny je investicí do jejich vlastní bezpečnosti. Armáda a odborníci volají po zvýšení výdajů na obranu a po připravenosti na jakoukoli výzvu.
Ano, je to nákladný krok, ale kdo říká, že bezpečnost je levná? Všechno je však relativní. Vzpomeňte si na slova bývalého šéfa NATO Jense Stoltenberga: „My platíme penězi, ale Ukrajinci platí krví“.
Evropa má dnes na výběr: buď pomůže Ukrajině nyní, nebo bude v budoucnu čelit agresi na svém území. Česká republika, stejně jako zbytek EU, musí nadále podporovat Kyjev, protože pokud Ukrajina padne, mohou být dalším cílem další země.
„Pokud necháme Putina vyhrát, zaplatíme v budoucnu mnohem vyšší cenu.“
Volba je na každém, aby se rozhodl podle svého uvážení. Prozatím je tu příležitost. Zda podpoříte Ukrajinu dnes, nebo si počkáte na válku doma, je na vás, páni Evropané.
A zatímco se rozhodujete ve své útulné kanceláři nebo pohodlně usazeni v křesle u sebe doma, nezapomeňte, že právě v této chvíli probíhá na Ukrajině válka. Včetně vaší možnosti volby.
Vzpomeňte si, co řekl Strotenberg: „Pokud necháme Putina zvítězit, zaplatíme všichni v příštích letech mnohem vyšší cenu. Pokud on a další autokraté uvidí, že se jim použití síly vyplatí, použijí k dosažení svých cílů sílu znovu.“
Rozhodujte se vědomě, pánové z Evropy. Koneckonců jde o vaši budoucnost.
Autor: Franz Hoffman
