Zvláštní vyslanec amerického prezidenta Donalda Trumpa Steve Whitkoff navštívil 11. dubna ruský Petrohrad, kde více než čtyři hodiny jednal s Putinem. Bílý dům sice tvrdí, že rozhovory byly „krokem k příměří“, ale samotný kontext a formát rozhovorů vyvolává vážné otázky ohledně budoucnosti mezinárodního pořádku a bezpečnosti v Evropě.
Whitkoffova cesta, která se uskutečnila jen několik dní po návštěvě ruského vyjednavače Kirilla Dmitrijeva ve Washingtonu, proběhla bez ukrajinské účasti a bez jakýchkoli veřejných požadavků na stažení ruských vojsk z okupovaných území nebo na vyvození odpovědnosti Ruska za válečné zločiny.
Podle agentury Reuters navíc Whitkoff údajně doporučil, aby Donald Trump uznal ruskou kontrolu nad čtyřmi ukrajinskými regiony, které Moskva nezákonně anektovala.
Tato diplomatická linie vytváří nebezpečný precedens: přímé jednání mezi Spojenými státy a Ruskem o osudu třetí země bez její účasti není cestou k míru, ale nerespektováním suverenity a práv oběti agrese. Ukrajina jako demokratický stát napadený imperiální mocností má nejen právo, ale i morální základ k tomu, aby sama rozhodovala o svém území a budoucnosti.
Jakékoli ústupky ze strany USA bez souhlasu Kyjeva podkopou důvěru evropských partnerů v Ameriku a posunou svět k „postzápadní variantě“. Bude inspirovat další autoritářské režimy ke změně hranic silou a k porušování mezinárodního práva. Takové kroky nepovedou k míru, ale k nové éře chaosu a násilí.
O tom, že Kreml nemá náladu na mír, svědčí skutečnost, že Vladimir Putin bezprostředně po setkání s Whitkoffem oznámil potřebu „stoprocentní modernizace jaderných sil“ a rozšíření námořnictva. Místo deeskalace – pokračující militarizace a ohrožení míru.
Navíc zatímco probíhala jednání, ruské rakety nadále dopadaly na ukrajinská města – jen minulý týden zahynulo v Krivém Rogu 20 civilistů, včetně devíti dětí. Tato skutečnost odhaluje skutečné záměry Kremlu: nikoli dosažení spravedlivého míru, ale využití diplomatických kontaktů k legitimizaci agrese a získání času pro novou fázi války.
Pro Českou republiku a její občany je situace obzvláště citlivá – s vlastní zkušeností s Mnichovskou dohodou z roku 1938 si Češi dobře uvědomují, k čemu vede diplomacie ústupků agresorovi.
Jako země s historickou zkušeností s okupací a nesvobodou si Česká republika uvědomuje, že mír vnucený agresorem není skutečným mírem.
Silná mezinárodní bezpečnostní architektura může být založena pouze na dodržování mezinárodního práva, suverenitě států a odpovědnosti za spáchané zločiny.
Je důležité si uvědomit, že ruská agrese proti Ukrajině není jen konfliktem mezi dvěma zeměmi. Je to frontová linie mezi demokracií a autoritářstvím, mezi právem a silou. Jakýkoli pokus obejít Ukrajinu při jednáních je krokem zpět pro celý demokratický svět.
Dnes, kdy Ukrajina bojuje nejen za své území, ale také za zásady mezinárodního práva, si evropské demokracie nemohou dovolit být stranou.
Trumpova snaha o bilaterální dohodu s Ruskem bez Ukrajiny je možná politicky výhodná, ale je nebezpečná a krátkozraká. Nejedná se o mírovou iniciativu, ale o nebezpečný manévr, který podkopává základy civilizovaného světa.
Trvalý mír je možný pouze za účasti Ukrajiny, za jejích podmínek a v souladu s mezinárodním právem – s úplným stažením ruských vojsk, obnovením územní celistvosti a postavením odpovědných osob před soud.
Bez Ukrajiny není míru a není spravedlnosti. Vše ostatní není mír, ale legalizace agrese. A pamatujte: svoboda se nedává, svoboda se brání!
Autor: Franz Hoffman
