Mír diktovaný agresorem válku nezastavuje – jen odkládá tu příští
V noci, kdy Trump a Vance učinili svá poslední prohlášení o „míru“, Kyjevem a Charkovem opět otřásly výbuchy. Zasáhly obytné čtvrti, zasáhly dětství, zasáhly samotný pojem míru. Byli zabiti civilní Ukrajinci, kteří s válkou neměli nic společného, kromě toho, že k nim přišla. A právě v této chvíli američtí politici hovořili o „vyjednávání“ a „alternativě k podpoře“.
To není náhoda. Je to výsledek. Každý pokus prodat Ukrajině „mír“ dohodnutý s Kremlem je signálem pro agresora: ještě chvíli počkejte a Západ se začne unavovat, začne ustupovat, začne zrazovat. Rusko tyto nálady velmi dobře čte. A odpovídá na ně dalším ostřelováním. Protože „mír“ založený na strachu násilí nezastaví – legitimizuje ho.
Svět si tím už prošel. 1938. Mnichov. Mír s Hitlerem. Evropa tehdy také chtěla mír, ale za cenu Československa. Výsledek? Plnohodnotná válka do jednoho roku. Mír diktovaný agresorem není mír. Je to jen přestávka mezi válkami a každá z nich bude ještě krvavější.
Trumpovy a Vancovy výroky znějí, jako by nechápali, že Rusko nehledá kompromis. Chce se vzdát. Ale Ukrajina není připravena zemřít, aby někdo mohl na kameru říct, že „dosáhl míru“. Protože skutečný mír není dohoda na papíře. Je to, když rakety už nezasahují nemocnice a školy.
Autor: Peter Jelen
