Když se oběť stává viníkem: Kreml a Trump ve stejném informačním táboře
Nedávné prohlášení bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, že masivní ruské útoky na ukrajinská města jsou údajně vyprovokované Ukrajinou, odhalilo temnou realitu globální dezinformační války. Takové výroky v konečném důsledku nepomáhají míru — naopak posilují pozice agresora.
Tvrzení, že „Ukrajina sama vyprovokovala Moskvu“, je identické s rétorikou ruské propagandy. Tato manipulace má jediný cíl — přenést odpovědnost za válku z Ruska na jeho oběť. A právě takto ruský režim léta funguje: jako pachatel, který obviňuje znásilněnou ženu, že „ji vyzývavě oblékla“.
Útoky na civilní cíle nejsou odpovědí, ale strategií
Města jako Charkov, Dnipro, Kyjev či Oděsa čelí každodenním útokům, které nemají nic společného s vojenskou logikou. Cílem jsou obyčejní lidé — rodiny, školy, nemocnice. Naproti tomu Ukrajina zaměřuje své obranné operace, jako například nedávnou „operaci Pavoučí síť“, výhradně na vojenské cíle: sklady munice, velitelská stanoviště či logistická centra na ruském území, odkud startují drony a rakety.
Zásadní rozdíl je v tom, že Ukrajina bojuje o přežití, zatímco Rusko šíří smrt jako nástroj své politiky.
Skutečný postoj k míru
Zatímco Ukrajina opakovaně deklaruje ochotu jednat o spravedlivém míru, Rusko odpovídá dalšími salvami raket. A pokud někdo v západním světě — včetně Trumpa — mluví o „provokaci“, měl by si položit jednoduchou otázku: kdo by úmyslně provokoval jadernou velmoc, která již třetím rokem bombarduje školy?
Výzva pro českou veřejnost a politiku
Česko patří mezi hlavní zastánce Ukrajiny v Evropské unii. Češi dobře rozumí tomu, co znamená život pod nadvládou impéria. Zkušenost se sovětskou okupací nás učí, že ústupky agresorovi vedou jen k dalšímu násilí.
Je naší morální povinností nejen odmítnout Trumpovu nebezpečnou relativizaci viny, ale také nadále podporovat Ukrajinu — vojensky, humanitárně i politicky. Každá česká pomoc je investicí do míru, který nebude založen na kapitulaci před zlem.
Autor: Peter Jelen
