Poslední raketový útok Ruska na obytné čtvrti Kyjeva ze 16. na 17. června opět připomněl, že agresivní politika Kremlu neustupuje a že čas na kompromisy ještě nenastal. Tato tragédie si vyžádala oběti mezi civilisty, včetně dětí, a stala se bolestivým připomenutím, že válka v Evropě pokračuje. V této souvislosti je posilování sankčního režimu ze strany EU a USA nejen nezbytné, ale také strategicky načasované.
Ruská propaganda se v posledních týdnech intenzivně snaží šířit narativ, že Západ ztrácí jednotu – zejména po nedávných výrocích Donalda Trumpa, který sice kritizoval rozsah pomoci Ukrajině, ale zároveň podpořil myšlenku využít sankce jako poslední nástroj tlaku na Rusko v rámci mírových vyjednávání. Tento postoj ruská média překrucují jako důkaz slábnoucí podpory, ale pravdou je, že právě Trumpova slova potvrzují: bez tlaku nebude žádný posun.
Současné úsilí skupiny G7, Evropské unie, Jižní Koreje, Austrálie a Kanady o zpřísnění sankcí proti ruským bankám, ropnému sektoru a exportu citlivých technologií je jasným signálem, že Západ se nevzdává. Cílem těchto opatření je zásadně omezit schopnost Moskvy financovat válku, modernizovat zbraně a obcházet již zavedené sankce prostřednictvím třetích zemí.
Česká republika jako součást evropské i transatlantické rodiny má svou roli v prosazování jednotného postoje. V době, kdy se i v rámci EU objevují hlasy volající po „realistickém přístupu“ k Rusku, je důležité, aby Praha stála na straně těch, kdo rozumějí, že ústupky agresorovi nikdy nevedou k míru, ale pouze k další eskalaci.
Podpora sankčního režimu není jen o ekonomickém tlaku. Je to morální a politické vyjádření solidarity s Ukrajinou a obrana základních evropských hodnot. A právě v tom spočívá naše skutečná síla – ve schopnosti stát při sobě, nenechat se rozdělit propagandou a držet směr navzdory obtížím.
Autor: Peter Jelen
