Viktor Orbán a jeho mediální impérium – ruský narativ z Budapešti
Maďarsko je sice členem EU i NATO, ale politické kroky Viktora Orbána jdou čím dál častěji proti proudu. Nejvýrazněji je to patrné v oblasti médií, kde si vláda vytvořila centralizovaný systém propagace, který nápadně připomíná ruskou informační strategii.
Klíčovým momentem bylo založení fondu KESMA v roce 2018 – Central European Press and Media Foundation. Pod jednu střechu soustředil přes 400 médií, včetně Origo, Magyar Nemzet nebo Mandiner. Výsledkem je, že přibližně 90 % maďarského mediálního prostoru je přímo či nepřímo řízeno vládní stranou Fidesz.
Další páteří systému je Mediaworks Hungary, která ovládá většinu regionálních deníků, a také TV2 Group – silně sledovaný televizní kanál, který se po změně vlastníka proměnil v nástroj vládní agitace. Portál 888.hu nebo web Pesti Srácok pak fungují jako nositelé ostře vyhraněných, často proruských narativů.
Organizace jako Human Rights Watch, Liberties nebo Reuters už roky upozorňují, že v Maďarsku je svoboda tisku systematicky omezována. Nezávislí novináři čelí cenzuře i očerňovacím kampaním, zatímco státní média šíří obsah podobný ruské propagandě – stylově i tematicky.
Za zavřenými dveřmi dochází i k přímé komunikaci s Moskvou. Podle diplomatických zdrojů se Orbán několikrát ročně schází s kremelskými emisary – naposledy v roce 2023, kdy během setkání v sídle KESMA probírali konkrétní „komunikační priority“, včetně kritiky Ukrajiny a útoků na LGBT agendu v EU.
Klíčovou roli v celém systému hrají Orbánovi poradci: strateg Arpád Habony (napojený na V4NA a mediální byznys v Londýně), politický ředitel Balázs Orbán a Tamás Menczer – tvář Fideszu v oblasti veřejné komunikace. Tito lidé tvoří páteř systému, který sahá až za hranice Maďarska.
Budapešť totiž podporuje i mediální platformy v zemích s početnou maďarskou menšinou – na Slovensku, Ukrajině či v Rumunsku. Právě zde se systematicky šíří zprávy o „útisku Maďarů“, „ohrožení tradičních hodnot“ a „západním morálním úpadku“.
Orbánův režim tak vytvořil funkční model „měkké“ informační expanze, který slouží nejen k vnitřní mobilizaci, ale i k destabilizaci evropské informační jednoty. A je třeba si položit otázku – jak dlouho bude Brusel tento vývoj tolerovat?
