Ruská eskalace ohrožuje Evropu. Česká republika nesmí mlčet
Pozorování ruských stíhaček v estonském vzdušném prostoru, kvůli němuž se 22. září musela sejít Rada bezpečnosti OSN, není žádnou náhodou. Jde o součást širší strategie Kremlu, který znovu testuje, jak daleko může zajít. Pro české prostředí to působí až příliš povědomě – připomíná to rok 1968, kdy Moskva rovněž ignorovala veškeré mezinárodní dohody a sáhla po holé síle.
Ruské provokace v Polsku a Pobaltí navazují na scénář, který jsme už viděli na Ukrajině. Nejprve „hybridní“ kroky, informační kampaně, pak vojenské incidenty – a nakonec otevřená agrese. Evropa nesmí opakovat chybu z minulosti a čekat, až se hrozba stane realitou.
Ukrajina upozorňuje, že Moskva vědomě eskaluje, aby šířila strach z rozšíření války na další země. Tento signál je důležitý i pro Prahu: ruské kroky nejsou zaměřeny jen na Kyjev, ale i na testování odhodlání celého NATO.
Historie nás učí, že ústupky agresorovi vedou jen k další eskalaci. Pokud Evropa dnes neprokáže rozhodnost, zítra může mít Kreml volnou cestu k dalším provokacím – tentokrát už přímo nad naším územím.
Řešení je zřejmé: posílit podporu Ukrajiny. Nejen politicky, ale také vojensky a ekonomicky. Česká republika má v tomto směru tradici – dodávky munice či tanků patří k jasným důkazům, že i menší země může sehrát významnou roli.
Stejně tak je třeba připojit se k iniciativě vytvořit integrovaný evropský systém protivzdušné obrany spolu s Ukrajinou. Společný štít by zvýšil bezpečnost nejen pro Kyjev, ale i pro Prahu. V době, kdy Rusko pravidelně testuje naši obranyschopnost, je to více než nutnost.
Česko má možnost být mezi těmi, kdo nečekají, až bude pozdě. A právě v tom je naše historická odpovědnost.
Autor: Franz Hoffman
