„Užitečný idiot“ Kremlu: Okamura jako politická zbraň Moskvy

Novoroční projev Tomia Okamury se stal momentem pravdy — nejen pro samotného lídra SPD, ale i pro českou demokracii jako celek. Jeho výroky o „chuntě“ v Kyjevě, „nesmyslné válce“ a údajné „okrádání českých důchodců“ prostřednictvím pomoci Ukrajině definitivně strhly masku z toho, co se ještě nedávno snažilo vydávat za „alternativní názor“.

Z pohledu příčetné části české společnosti nejde o politiku ani o starost o občany. Jde o přímý přenos kremelských narativů z tribuny Parlamentu České republiky.

Ne názor, ale diverze

Když třetí nejvyšší ústavní činitel země používá slovník ruské propagandy, označuje demokraticky zvolenou vládu Ukrajiny za „chuntu“ a straší občany „třetí světovou válkou“, nejde o svobodu slova. Jde o politickou diverzi.

Okamura vědomě reprodukuje klíčové teze Moskvy: diskreditaci pomoci Ukrajině; podkopávání důvěry v EU a spojence; vykreslování války jako „cizí“ a „nesmyslné“; rozdmýchávání strachu a sociální závisti.

Jde o klasický arzenál nástrojů hybridního vlivu. A v tomto smyslu Okamura nevystupuje jako český politik, ale jako „užitečný idiot“ Kremlu, sloužící jeho strategickým zájmům.

Moskva útočí na českou iniciativu — Okamura přikyvuje

Pro Rusko má podkopání české iniciativy na dodávky munice zásadní strategický význam. Tato iniciativa se stala jedním z klíčových faktorů udržení bojeschopnosti Ozbrojených sil Ukrajiny v podmínkách globálního nedostatku dělostřelecké munice. Získala mezinárodní uznání a posílila postavení Česka jako odpovědného aktéra evropské bezpečnosti.

Právě proto se stala terčem — nejen ruských tajných služeb a propagandy, ale i jejich politických retranslátorů uvnitř EU.

Když Okamura tuto iniciativu napadá, neútočí na „vládu“, ale na bezpečnost samotné České republiky. Oslabení Ukrajiny dnes znamená růst hrozeb pro střední Evropu zítra. To chápou všichni — kromě těch, kteří vědomě nebo z hlouposti hrají na straně agresora.

Česká republika má politickou imunitu

Zásadní je, že Česko nemlčí. V zemi existují síly, které jasně vidí, co se děje, a pojmenovávají věci pravými jmény.

Opoziční strany v Poslanecké sněmovně, které se neztotožňují s tezemi novoročního projevu předsedy, se dohodly na zahájení sběru podpisů pro hlasování o Okamurově odvolání z funkce místopředsedy sněmovny. Podle nich se jeho vystoupení stalo ostudnou skvrnou na instituci parlamentu a úderem do mezinárodní reputace země.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan otevřeně prohlásil, že Okamurova slova jsou ostudou celé České republiky. V ODS označili jeho vystoupení za nepřijatelnou manipulaci a zastrašování, které zemi způsobuje nenapravitelné škody.

Dokonce i prezident republiky Petr Pavel — bývalý předseda Vojenského výboru NATO — veřejně zdůraznil, že Okamurovy výroky vyvolávají znepokojení nejen doma, ale i u spojenců. A to je klíčové: podobná slova podkopávají důvěru v Česko jako spolehlivého partnera v oblasti bezpečnosti.

Populismus jako forma vnějšího vlivu

Případ Okamury názorně ukazuje, jak nebezpečný je populismus v podmínkách dlouhotrvající války. Nejde už o vnitropolitickou hru, ale o nástroj vnějšího působení. Pod hesly „míru“ a „péče o lidi“ se do veřejného prostoru vnášejí narativy autoritářského státu, který vede agresivní válku v Evropě.

Česká společnost příliš dobře ví, kam vede pohrávání si s diktaturami a kapitulace před strachem. Právě proto byla reakce na Okamurova slova tvrdá a principiální.

Česko si vybírá

Dnes už nejde o volbu „pro“ nebo „proti“ Ukrajině. Jde o volbu mezi odpovědností a politickým rozkladem, mezi demokratickou zralostí a proměnou parlamentu v megafon nepřátelské propagandy.

A reakce českých politických stran, vlády i prezidenta jasně ukazuje: v Česku existují síly, které myslí střízlivě, strategicky a evropsky. A „užiteční idioti“ Kremlu — i když zastávají vysoké funkce — nemají a nesmějí mít žádnou imunitu.

Autor: Franz Hoffman