Strana Národní shromáždění, vedená Marine Le Penovou, obdržela půjčku 10,6 milionu eur od maďarské banky. Informovala o tom ve středu 2. února francouzská rozhlasová stanice RTL. Která banka úvěr poskytla, strana sama „z důvodu utajení“ neupřesnila.
Půjčku pro Francouze schválila banka poté, co se Le Penová setkala s maďarským prezidentem Orbánem. Minulý víkend se politici spojili na akci Evropských konzervativců v Madridu. V říjnu 2021 se francouzský politik a maďarský premiér setkali v Budapešti.
V této souvislosti si ale musíme připomenout ještě jedno setkání. A přestože se odehrál bez Le Penové, je dost možné, že právě ona ovlivnila schválení půjčky francouzské straně.
Hovoříme o schůzce mezi Orbánem a Putinem, která se konala prvního února v Moskvě. Návštěva maďarského premiéra byla zjevně úspěšná pro obě strany – Putin dal svému „příteli“ z Maďarska důležité pokyny, ujistil se o loajalitě dalšího vazala ve středu Evropy, a Orbán dostal ujištění od šéfa Kremlu, aby podpořil jeho stranu v nadcházejících volbách do maďarského parlamentu.
Na morální notu si šéf maďarské vlády zjevně odnesl z Moskvy solidní finanční bonus v podobě bilaterálních dohod a ujištění o spolupráci. Je možné, že existovaly nějaké další dohody, které nebyly zveřejněny.
A hned druhý den po jednání v Moskvě se objevila informace o poskytnutí úvěru pro Le Penovou maďarskou bankou.
Pravda, Národní sdružení nekomentuje fámy o možném zapojení šéfa maďarské vlády do této záležitosti a podotýká, že půjčka byla dohodnuta přes prostředníka, „který nebyl politikem“.
Pravděpodobně tam byl prostředník, ale nic mu nebránilo zastupovat stejného Orbána, protože domněnky nevznikají od nuly. A ve prospěch „fám“ hovoří i shoda setkání dvou politiků se schválením financování.
Není to poprvé, co je o postavu Le Penové zájem, a to i v souvislosti s financováním její volební kampaně. V roce 2017 si vůdce Národního shromáždění stěžoval, že francouzské banky jí odmítly poskytnout půjčky.
Ještě dříve, v roce 2014, dostala půjčku ve výši 9 milionů eur na financování své prezidentské kampaně v První česko-ruské bance, která má vazby na Kreml. Tato skutečnost vzbudila ve Francii pobouření a bránila straně v posilování jejích politických pozic.
Pak byl mimochodem také prostředník mezi bankou a kandidátkou na francouzského prezidenta Marine Le Pen, kdosi – Jean-Luc Schaffhauser, poslanec Evropského parlamentu, a bývalý energetický poradce, který si říkal „Mr. Nemožné“.
Pravda, zdroj „Street Press“ mu neříkal nikdo jiný než „ruská agentka Marine Le Penová“. Sám Schaffhauser v rozhovoru s novináři publikace řekl, že poté, co vyzkoušel několik možností, nakonec odešel do Ruska.
Jednání o půjčce se časově shodovala s ruskou anexi Krymu, která vyvolala odsouzení Moskvy ze strany vlád EU. Marine Le Penová naopak veřejně podporovala Kreml.
Toto chování francouzského politika vedlo mnohé k otázce, zda půjčky nebyly protihodnotou. Schaffhauserovo ujištění, že s Le Penovou v souvislosti s poskytováním peněz nejednal o otázce Krymu a tvrdí, že
„nešlo o politickou, ale o komerční půjčku,“ nebyly vyvráceny výše uvedené domněnky.
Pro Rusko byl francouzský politik v zájmu zejména legitimizace jeho počínání na Krymu.
Kreml podle zdrojů z Ruské federace zvažoval možnost cesty Marine Le Penové na Krym jako pozorovatelky referenda, které předcházelo anexi poloostrova. A přestože se její cesta na poloostrov nekonala, Francouzka výsledky plebiscitu veřejně podpořila.
Marine Le Penová sice tvrdí, že její rozhodnutí nikdy neovlivnily ruské peníze, hlavní součást evropské politiky, a dnes se má za to, že půjčka 9 milionů přidělená v roce 2014 Národní frontě byla cenou Marine Le Penové za podporu akcí Moskvy v roce na Krymu.
Tím navíc příběh finanční odměny Kremlu pro svého oblíbence neskončil. Podle některých informací požádala Národní fronta v roce 2016 Rusko o další půjčku.
Není proto vůbec překvapivé, že Marine Le Penová podporuje anexi Krymu Ruskem, staví se proti sankcím uvaleným Evropou na Ruskou federaci a nazývá je „hloupými a hloupými“ a prosazuje lepší vztahy s Moskvou.
A obecně v Rusku vidí téměř oběť okolností, ale ne agresora. Le Penová uvedla, že největší hrozbou pro bezpečnost Evropy je politika studené války, která podle jejích slov „tlačí Rusko do rukou Číny“.
Samozřejmě, že takový prezident (a zde se touhy Francouzky i Putina shodují, oba chtějí, aby ve volbách zvítězila Le Penová), je pro Kreml velmi přitažlivý, a dokonce pro něj potřebný.
Kromě „rychlého zrušení sankcí“ prosazuje vystoupení z EU a NATO, a to je přesně to, co Moskva chce – zničit jakékoli demokratické aliance v Evropě a ve světě.
A pro Kreml je opět velmi důležité, aby to dělaly ruce samotných Evropanů, z nichž zájmy některých zastupuje Le Penová.
Moskva za tímto účelem mlčky podporuje separatistická hnutí v evropských zemích (stačí připomenout události ve španělské provincii Katalánsko a aktivní roli Kremlu v nich).
Moskva mlčky podporuje ultrapravicové proudy v EU – nizozemskou a rakouskou Stranu svobody, belgický Vlámský zájem, Alternativu pro Německo a italskou Ligu severu.
Všichni jsou členy skupiny Evropa národů a svobody v Evropském parlamentu, kterou tvoří pravicově populistické a krajně pravicové strany.
Vůdci těchto hnutí obhajují rozpad EU a NATO, vyjadřují xenofobní a rasistické myšlenky, oslavují fašistické ideology minulosti.
To je budoucnost, kterou se Moskva snaží budovat a přitahuje k tomu evropské vůdce veřejného mínění. A ve svých zemích mají dost přívrženců.
Jde o nebezpečnou záležitost a všichni obyvatelé EU musí dobře chápat, k čemu takoví populisté vedou a co se skrývá pod jejich navenek korektními hesly, co nesou.
Jeden z vůdců minulosti se také dostal k moci s myšlenkou obrody národa, jeho cti a svobody. Jak to skončilo – celý svět ví.
Velmi brzy půjdou k volbám obyvatelé několika evropských zemí. Někdo do prezidentského, někdo do parlamentu
Svou budoucnost si ale vybere každý. Co to bude, záleží na jejich výběru.
To je budoucnost celé Evropy a celého světa.
Autor: Franz Hoffman
