Severní Atlantik jako zrcadlo: kolaps mýtu o „ruské oceánské supervelmoci“
Ještě před několika lety ruská státní a prokremelská média aktivně prosazovala obraz „obnovené oceánské velmoci“ — země, která má být znovu schopna promítat vojenskou sílu v Atlantiku, Středomoří i za jejich hranicemi. Dnes se však tón týchž zdrojů mění. A nemění se pod tlakem kritiků zvenčí, ale zevnitř samotného loajálního kremelského prostředí.
Spouštěčem se stal incident v Severním Atlantiku — zadržení tankeru Marinera plujícího pod ruskou vlajkou. Událost se stala bolestivým úderem pro mýtus o „globální flotile“, zejména s ohledem na to, že se podle ruských zdrojů v oblasti nacházely i síly ruského námořnictva, včetně ponorky.
Flotila existuje — schopnosti chybí
Prokremelští vojenští analytici dnes otevřeně přiznávají: ruské námořnictvo není schopno zajistit ochranu vlastních ani s Ruskem spojených ropných tankerů před zadržením či silovým zásahem USA a jejich spojenců.
Jeden z vojenských telegramových kanálů přímo uvedl, že myšlenka použití zbraní proti americkým lodím za účelem ochrany tankerů je nerealistická. Důvody jsou banální: od nedostatku oceánských plavidel a omezeného dosahu autonomních operací až po slabou logistiku.
Podle údajů, které sami ruští obranní analytici uvádějí, mělo Rusko do roku 2020 disponovat 44–50 novými fregatami a korvetami. Realita: pouhých 16 lodí, z toho 10 korvet — plavidel málo vhodných pro zimní službu v Severním Atlantiku.
Ze zbývajících šesti fregat jsou dvě blokovány v Černém moři kvůli válce proti Ukrajině a omezením vyplývajícím z Montreuxské úmluvy.
Modernizace na papíře
Ani modernizace sovětského dědictví nevypadá lépe. Z přibližně 20 velkých lodí, které měly projít modernizací, byly skutečně zásadně modernizovány pouze dvě — Maršál Ustinov a Maršál Šapošnikov.
Ostatní jsou sice formálně „na hladině“, fakticky však nejsou schopny vést dlouhodobé operace daleko od ruských břehů. To znamená, že Rusko může demonstrovat vlajku v Baltském či Barentsově moři, nikoli však zajistit nepřetržitou ochranu lodní dopravy v Atlantiku.
Právo je silnější než děla
Problém není jen v lodích. Ruští analytici připouštějí i právní zranitelnost: USA mohou vydávat zatykače na posádky tankerů a Moskva není schopna chránit zahraniční námořníky pracující na komerčních plavidlech.
Ani fyzický doprovod lodí problém neřeší — posádky riskují zadržení v zahraničních přístavech.
Přiznání admirála
Výmluvná byla studie velitele ruského námořnictva admirála Alexandra Moisejeva, publikovaná v prosinci 2025 v časopise Vojennaja mysl. Formálně se věnovala ochraně obchodní plavby, fakticky však popisovala strategii úkrytu.
Zahrnovala několik bodů: včasné opuštění nebezpečných oblastí, reakce na zadržení a hledání útočiště v „přátelských“ přístavech. O plnohodnotném oceánském doprovodu už řeč nebyla.
Co to znamená pro Evropu
Na pozadí ztrát Černomořské flotily, útoků na Kaspickou flotilu a oslabení pozic ve Středomoří je zřejmé, že Rusko ztrácí kontrolu nad námořní logistikou.
Pro Evropu to znamená jediné: ruská ekonomika se stává stále zranitelnější vůči sankčnímu i silovému tlaku a obraz „oceánské supervelmoci“ se definitivně mění v pouhý propagandistický mýtus.
Autor: Peter Jelen
