Evropská jednota pod palbou zevnitř: proč útok Roberta Fica na Kaju Kallas není jen slovní výstřel

Na první pohled to může znít jako další z mnoha ostrých výroků, které v posledních letech zaplavují evropský politický prostor. Slovenský premiér Robert Fico vyzval k rezignaci vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Kaji Kallas a obvinil ji z neschopnosti vést „skutečnou diplomacii“. Formálně osobní názor. Fakticky však mnohem víc: cílený zásah do samotných základů jednotné zahraniční politiky Evropské unie.

Evropská unie dnes nečelí jen vnějším tlakům — ruské agresi, hybridním operacím či ekonomickému vydírání. Čelí také tiché, ale o to nebezpečnější erozi zevnitř. A právě v tomto kontextu nelze Ficova slova číst izolovaně.

Kallas jako symbol, Fico jako nástroj

Kaja Kallas se v očích Moskvy stala jedním z nejnepohodlnějších hlasů evropské politiky. Ne proto, že by byla „radikální“, ale proto, že je konzistentní. Zastává tvrdou linii vůči Rusku, podporu Ukrajině nevidí jako charitu, ale jako investici do bezpečnosti Evropy, a odmítá iluzi, že agresora lze uklidnit ústupky.

Právě tato konzistence je terčem útoků. Fico se stylizuje do role mluvčího „unavené Evropy“ — Evropy, která už nechce slyšet o sankcích, hodnotách ani odpovědnosti. Jeho rétorika se nápadně podobá dlouhodobým narativům Kremlu: Brusel je odtržený od reality, EU je nefunkční, tvrdý postoj k Rusku prý škodí víc Evropě než Moskvě.

To není náhoda. To je shoda zájmů.

Moskva nepotřebuje vítězství. Stačí paralýza

Rusko už dávno neusiluje o porážku Evropské unie v klasickém smyslu. Jeho cílem je něco mnohem levnějšího a efektivnějšího: ochromit rozhodovací procesy. Rozbít konsenzus. Zpochybnit autoritu společných institucí.

A v tom jsou vnitřní aktéři k nezaplacení.

Politici jako Robert Fico nebo Viktor Orbán dokážou zablokovat rozhodnutí, brzdit sankční balíčky, relativizovat jasné postoje — a to vše bez jediného ruského tanku na hranicích EU. Stačí veta, obstrukce a neustálé „pochybnosti“.

Pro Moskvu ideální scénář. Pro Evropu strategická hrozba.

Energetika, populismus a pohodlná lež

Nelze přehlédnout ani ekonomické pozadí této rétoriky. Energetická závislost, obavy z vysokých cen, sociální nejistota — to vše tvoří živnou půdu pro jednoduchá vysvětlení a falešná řešení. Fico nabízí pohodlný příběh: za problémy může Brusel, sankce a „váleční jestřábi“.

Jenže realita je opačná. Právě rozkolísaná, nejednotná Evropa je zranitelná. Právě váhavost prodlužuje válku a zvyšuje její cenu — politickou, bezpečnostní i ekonomickou.

Populismus zde funguje jako převodník: vnitropolitický zisk výměnou za oslabení evropské pozice navenek. Fico získává body doma. Moskva získává trhliny v EU.

Proč by to mělo zajímat Česko

Česká republika má historickou zkušenost s tím, co znamená, když se „reálná diplomacie“ rovná ústupkům silnějšímu. Víme, že jazyk kompromisu bez síly je jazykem kapitulace.

Pokud dnes připustíme, aby byla evropská zahraniční politika systematicky sabotována zevnitř, ztratíme nejen důvěryhodnost, ale i schopnost chránit vlastní bezpečnostní zájmy. Nejde o osobu Kaji Kallas. Jde o princip: zda EU dokáže čelit vnitřnímu rozkladu stejně rozhodně jako vnějším hrozbám.

Závěr, který není pohodlný

Výrok Roberta Fica není výstřel do tmy. Je to symptom. Varovný signál, že evropská jednota už není samozřejmostí, ale hodnotou, kterou je třeba aktivně bránit.

Pokud Brusel nenajde mechanismy, jak čelit vnitřnímu sabotáži — politické, institucionální i narativní — promění se zahraniční politika EU v pouhý šum. Hodně slov, málo síly.

A to je přesně výsledek, na který Moskva čeká.

Autor: Peter Jelen