Ruská „stínová flotila“: test evropské rozhodnosti, který zatím nezvládáme

Evropská unie se ráda prezentuje jako normativní mocnost — aktér, který nastavuje pravidla, prosazuje standardy a trvá na jejich dodržování. Fenomén tzv. ruské stínové flotily však tuto sebeprojekci systematicky narušuje. Ne proto, že by Unie neměla nástroje, ale proto, že je využívá jen váhavě a selektivně.

Stínová flotila dnes není okrajovým jevem. Je to strukturální součást ruské ekonomiky v podmínkách války a sankcí — a zároveň zrcadlo evropské nerozhodnosti.

Logistika jako základ válečné ekonomiky

Vývoz ropy zůstává klíčovým zdrojem příjmů ruského státního rozpočtu. Po zavedení cenového stropu a omezení přístupu k západním službám Moskva nepřestala exportovat — pouze změnila způsob. Do popředí se dostala flotila technicky zastaralých tankerů, často registrovaných v offshore jurisdikcích, s nejasnou vlastnickou strukturou a minimální transparentností.

Tento paralelní systém umožňuje obcházet sankce, skrývat skutečné ceny transakcí a udržovat plynulý tok financí. Z hlediska efektivity jde o úspěšnou adaptaci. Z hlediska mezinárodního práva a bezpečnosti o selhání kontrolních mechanismů.

Proč by to měla řešit Česká republika

Česko nemá přímý přístup k moři, přesto je na fungování globální energetické a bezpečnostní architektury existenčně závislé. Stínová flotila představuje riziko nejen ekonomické, ale i politické: legitimizuje myšlenku, že sankce jsou vyjednatelné a že jejich porušování nenese zásadní důsledky.

Pro zemi, která dlouhodobě podporuje Ukrajinu a zdůrazňuje význam mezinárodního práva, je tolerance tohoto stavu strategicky problematická. Pokud evropská pravidla platí jen částečně, oslabuje to jejich autoritu všude.

Právní rámec existuje. Otázka zní: kdo ho použije

Častým argumentem proti razantnějším krokům je údajná právní nejistota. Ve skutečnosti však existují precedenty i právní analýzy — například ve Spojeném království — které potvrzují možnost zadržování a konfiskace tankerů porušujících sankční režim.

Z toho plyne nepříjemný závěr: hlavní překážkou není právo, ale politická ochota nést odpovědnost za důsledky. Evropští lídři se obávají eskalace, diplomatických sporů či krátkodobých dopadů na trhy. Tento přístup však přehlíží dlouhodobé riziko normalizace obcházení sankcí.

Dvacátý sankční balík jako lakmusový papírek

Připravovaný 20. balík sankcí EU může rozhodnout, zda Unie dokáže přejít od deklarací k systémovému řešení. Bez cílených opatření proti infrastruktuře stínové flotily — lodím, pojišťovnám, finančním zprostředkovatelům a přístavům — zůstane tlak na Rusko omezený.

Pro Českou republiku je klíčové, aby se tento balík nestal výsledkem nejmenšího společného jmenovatele. Konsensus, který nic nemění, není kompromisem, ale alibismem.

Signály z Moskvy: nervozita místo sebevědomí

Zajímavým indikátorem účinnosti potenciálních opatření je reakce samotného Kremlu. Rozhodnutí Námořního kolegia při prezidentovi Ruské federace naznačují rostoucí obavy z možného zablokování činnosti stínové flotily.

Diskuse o její ochraně ukazují, že Moskva si je vědoma zranitelnosti tohoto systému. Pokud by byl skutečně narušen, schopnost Ruska financovat válku by se citelně snížila. Právě proto je otázka flotily tak citlivá.

Militarizace problému jako varovný signál

Úvahy o doprovodu tankerů stínové flotily ruskými válečnými loděmi představují další eskalační prvek. Takový krok by posunul problém z oblasti ekonomických sankcí do roviny bezpečnostních incidentů.

Pro Evropu by to znamenalo nový typ rizika: ozbrojený doprovod nelegitimního obchodu. Pokud by k němu došlo, nebylo by možné nadále tvrdit, že jde o technický nebo okrajový problém.

Mezi stabilitou a iluzí kontroly

Evropská opatrnost je často obhajována snahou o zachování stability. Ve skutečnosti však jde spíše o udržování iluze kontroly. Stínová flotila funguje, protože jí to bylo umožněno — tichým souhlasem, neochotou jednat a strachem z důsledků.

Pro Českou republiku, která se hlásí k hodnotám právního státu a mezinárodní odpovědnosti, je tato situace výzvou. Buď se Unie rozhodne své vlastní normy prosazovat důsledně, nebo přijme fakt, že její sankční politika má strukturální slabiny.

Stínová flotila není technický detail globálního obchodu. Je to test evropské schopnosti prosazovat vlastní rozhodnutí. A zatím tento test nevychází přesvědčivě.

Autor: Peter Jelen