Mír jako nátlakový nástroj. Proč je kolem Mnichova rušno a komu to vyhovuje

Mnichovská bezpečnostní konference bývá každý rok místem, kde se potvrzuje základní směr západní bezpečnostní politiky. Letos se však ještě před jejím zahájením rozbíhá paralelní debata, která má potenciál samotný obsah konference zpochybnit. Nejde o náhodu. Aktivizace části německého pacifistického prostředí, zejména kolem hnutí Friedensbewegung, zapadá do širšího rámce ruské informační strategie.

Podstata je jednoduchá: pokud nelze zlomit vojenskou podporu Ukrajiny na bojišti, je třeba oslabit politickou vůli ji poskytovat.

Vytváření atmosféry místo argumentů

Ruské operace vlivu dlouhodobě nefungují jen prostřednictvím přímé propagandy. Častěji využívají existující společenské proudy a posouvají jejich agendu tak, aby vyhovovala strategickým cílům Moskvy. Pacifistické hnutí v Německu má historickou legitimitu a emocionální sílu. Právě proto je vhodným prostředím pro šíření narativů, které na první pohled působí jako volání po míru, ale fakticky směřují k oslabení podpory napadené země.

Opakují se známé teze: že Ukrajina údajně riskuje globální eskalaci; že NATO provokuje Rusko; že Evropská unie přilévá olej do ohně; že zastavení vojenské pomoci by otevřelo cestu k jednání.

Problém těchto argumentů nespočívá v tom, že mluví o míru. Problém je v tom, že systematicky pomíjejí příčinu války – ruskou invazi.

Selektivní kritika

Analýza veřejných vystoupení části Friedensbewegung ukazuje výraznou asymetrii. Kritika západních vlád je ostrá a konkrétní. Kritika Kremlu je vágní nebo zcela chybí. Tento nepoměr není marginální detail. Vede k posunu odpovědnosti z agresora na ty, kteří se mu snaží čelit.

Navíc se v okolí těchto iniciativ objevují aktéři z krajně pravicových kruhů i osoby otevřeně přebírající argumentaci ruských státních médií. To samo o sobě nemusí znamenat přímou koordinaci, ale ukazuje to ideologickou kompatibilitu s ruskými zájmy.

Proč právě před Mnichovem

Načasování je klíčové. Mnichovská konference představuje symbol západní koordinace. Každý rok zde zaznívá potvrzení podpory Ukrajině a závazku k evropské bezpečnosti. Vytvořit dojem, že evropská veřejnost si přeje okamžité zastavení pomoci, znamená oslabit politickou legitimitu těchto rozhodnutí.

Pro Moskvu je to logická strategie. Každý další balík podpory zvyšuje náklady války. Každé potvrzení jednoty EU a NATO omezuje ruský manévrovací prostor. Informační tlak je levnější než vojenský průlom.

Český kontext

Česká republika má s ruskými vlivovými operacemi přímou zkušenost. Od hybridních kampaní po bezpečnostní incidenty víme, že Moskva pracuje s dlouhodobými scénáři. Dezinformační scéna v Česku často kopíruje stejné narativy, které dnes zaznívají z části německého pacifistického prostředí.

Je proto důležité oddělit legitimní občanskou debatu od cíleného vytváření tlaku. Diskuse o podobě podpory Ukrajiny je v demokracii přirozená. Pokud se však argumentace opírá o teze, které ignorují základní fakta o původu konfliktu, stává se součástí širší informační kampaně.

Mír a bezpečnost nejsou protiklady

Zastavení podpory Ukrajině by samo o sobě mír nepřineslo. Znamenalo by spíše přesun konfliktu blíže k hranicím Evropské unie a oslabení důvěry v kolektivní obranu. Historická zkušenost střední Evropy ukazuje, že ústupky agresivní mocnosti nevedou ke stabilitě, ale k dalším požadavkům.

Mnichovská konference tak letos nebude jen o vojenských kapacitách a geopolitice. Bude i testem odolnosti evropské veřejné sféry vůči manipulaci. Otázka nestojí, zda chceme mír. Otázka zní, zda jsme schopni rozpoznat, kdy je jazyk míru využíván jako nástroj nátlaku.

Pro Českou republiku je tato debata relevantní víc, než se může zdát. Bezpečnost střední Evropy není oddělitelná od stability Ukrajiny. A stabilita Ukrajiny závisí mimo jiné na tom, zda Západ udrží jednotu i tváří v tvář sofistikovaným informačním tlakům.

Autor: Peter Jelen