Olympijský skandál: diskvalifikace Ukrajince Heraskevyče zpochybnila principy MOV
Rozhodnutí vyřadit ukrajinského skeletonistu Vladyslava Heraskevyče ze startu olympijských her 2026 kvůli „pamětní helmě“ se stalo jedním z politicky nejvýraznějších momentů současných her. Formálně se Mezinárodní olympijský výbor odvolal na pravidlo 50 Olympijské charty, které zakazuje politická prohlášení během soutěží. Fakticky však toto rozhodnutí vyvolalo vlnu obvinění z dvojího metru.
Heraskevyč plánoval nastoupit s helmou, na níž byly fotografie více než dvaceti ukrajinských sportovců, kteří zahynuli v důsledku ruské války proti Ukrajině. MOV to vyhodnotil jako politické sdělení a výstroj zakázal. Poté, co sportovec odmítl helmu upravit, byl vyškrtnut ze startovní listiny.
Kritici rozhodnutí poukazují na zjevnou asymetrii: na hrách byly dříve zaznamenány případy symboliky jiných zemí či osobních vzkazů sportovců bez jakýchkoli sankcí. Sám ukrajinský závodník uvedl, že nedostal vysvětlení, proč jsou podobné projevy u některých tolerovány, zatímco u jiných zakázány.
V České republice, kde téma ruské agrese zůstává mimořádně citlivé, není situace vnímána jako izolovaný sportovní incident, ale jako test hodnot olympijského hnutí. Pokud je totiž památka na padlé sportovce označena za „politiku“, vyvstává otázka: kde leží hranice mezi humanitárním gestem a porušením pravidel?
MOV trvá na neutralitě sportu. Stále více pozorovatelů si však klade otázku, zda se tato neutralita neproměňuje v nástroj, který fakticky vytlačuje témata války a odpovědnosti agresora z globální sportovní agendy.
Autor: Franz Hoffman
