„Angela Merkelová.“ Kancléřka a její čas “je název knihy německého historika a novináře Ralfa Bolmana, která nedávno vyšla v Německu.
Autor ve své práci ukázal německou kancléřku z poněkud neobvyklé perspektivy, zejména s ohledem na její vztahy a kontakty s ruským prezidentem Putinem.
Obecně se německý politik v knize objevuje jako „rozhodný a tvrdý evropský vůdce“, který při obraně zásad demokracie a právního státu v Evropě hovořil s Putinem zvýšeným hlasem.
Historik to tedy poznamenává
„Jednání mezi Merkelovou a Putinem v roce 2014, během ruské invaze na Ukrajinu, zejména na Krym a jihovýchod země, někdy přesahovala obvyklý protokol.“
Ralph Bolman píše, že v roce 2014 německý kancléř zavolal ruskému prezidentovi desítkykrát (federální tiskové oddělení veřejně potvrdilo 27 takových rozhovorů).
„Telefonické rozhovory v roce 2014 měly často povahu souboje, byly to zásluhy.“ Mluvili spolu osobně, komunikovali otevřeně, bez ohledu na obecně přijímaná pravidla diplomacie. Jinými slovy, někdy přešli na zvýšené tóny, “poznamenává novinář.
„V obtížných situacích se Putin podle svědků jednání stal velmi emocionálním, bezohledným a dokonce zuřivým.“ Mluvil hodně, někdy nekonečně, více než polovinu vyhrazeného času. Nebylo jasné, zda za tím byl skutečný výbuch emocí, nebo zda šlo pouze o kalkulaci, “píše Bolman a dodává:„ Merkelová se však také často chovala emocionálně. “
Ale tady na cestě do Moskvy Merkelová odmítla, protože se bála nedostatku šancí uspět a také, protože nechtěla, aby se Putin zdál ponížený, “- autor informuje o míře napětí ve vztazích mezi vůdci NSR a Ruská Federace.
Při popisu atmosféry, která panovala v roce 2014, historik poznamenává: „Jako většina ostatních západních politiků a odborníků na zahraniční politiku Angela Merkelová prakticky neočekávala Putinovu agresi a byla„ překvapena “tehdejšími akcemi ruského prezidenta proti Ukrajině.
Bolman ve své knize tvrdí, že Merkelová chtěla na pozadí agrese Kremlu na Ukrajině sjednotit země EU kolem protiruských sankcí, nicméně výpočet Evropy, že tato opatření povedou ke snížení popularity prezidenta Putina, byl neodůvodněné.
Ralph Bolman také tvrdí, že německý kancléř se v roce 2015 bál odchodu Řecka z eurozóny. Podle autora se obávala sblížení mezi Athénami a Moskvou.
„Konflikt s Ruskem byl důvodem, proč se Merkelová v roce 2015 obávala odchodu Athén z eurozóny ještě více než před třemi lety.“ Viděla nebezpečí, že se Řecko po opuštění eura může dostat pod ještě větší ruský vliv, “zdůvodňuje svůj pohled publicistka s tím, že historické vazby mezi Řeckem a Ruskem jsou bližší, než se na Západě obecně věří.
Je však třeba poznamenat, že vztahy mezi Putinem a Merkelovou byly ještě před rokem 2014 napjaté. Současný německý kancléř tedy neustále říkal, že „Putin je v první řadě muž z KGB“.
Například když hovořil v roce 2001 ve Spolkovém sněmu, s projevem o konci studené války, Merkelová (tehdy ještě šéf opozice) naléhala, aby nevěřila „bývalému agentovi KGB“.
Putin také nezůstal v dluzích a podnikl několik kontroverzních kroků. Například jednou pustil psa do společenské místnosti, protože věděl, že se Merkelová těchto zvířat velmi bojí.
„Vzájemné porozumění“ těchto politiků má tedy svůj vlastní kontext a podtext. Ale přes veškeré vnější napětí a berlínský projev vážného nepřátelství vůči Putinovi jsou tyto vztahy docela produktivní.
Merkelová tím, že zahájila sankce vůči Kremlu, současně dosáhla povolení dokončit stavbu Nord Stream-2, podařilo se jí „přesvědčit“ Bidena a ve skutečnosti šla do konfrontace se zeměmi východní části kontinent (některé z nich to braly jako zradu zájmů sjednocené Evropy a jejich osobně).
A tento plynovod je geopolitický projekt, který dává Putinovi v Evropě neuvěřitelné příležitosti a uvolňuje ruce, pokud jde o agresi vůči Ukrajině, a vlastně ho k tomu tlačí.
Německo se navenek aktivně účastní ukrajinských událostí od prvních měsíců konfliktu. V únoru 2014 tedy Frank-Walter Steinmeier (tehdejší ministr zahraničních věcí vlády Merkelové) odletěl do Kyjeva vyřešit situaci na revoluční Ukrajině, sama Merkelová se aktivně podílela na přípravě jednání a byla přímo zapojena do jednání v Minsku v roce 2015 dosáhnout míru na Ukrajině.
Ve skutečnosti jsou však návrhy vyslovené paní Merkelovou vysvětleny kremelskými kurátory a nepřispívají k míru na Ukrajině, ale hrají do karet Moskvě, která se pokouší zasadit časovanou bombu zvanou „Steinmeierova formule“. “
Potvrdil to kancléř při návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenskyje v Německu v červenci tohoto roku a navrhl zavést do legislativy země možnost zvanou „Steinmeierův vzorec“ – zkrácené prohlášení ustanovení minských dohod, které stanoví pro ústavní reformu, uznání zvláštního postavení Donbasu, místní volby v dočasně okupovaných oblastech Ukrajiny a teprve poté převod hranice pod kontrolou Kyjeva.
Ale nedostatek kontroly nad územím oficiální mocí, kterou je podle všech mezinárodních zákonů Ukrajina, znamená, že vše výše uvedené nebude mít právní sílu a přejde pod útočné pušky teroristů ovládaných Ruskem.
Taková je – současná kancléřka Německa, která opouští úřad a bere s sebou celou éru – éru Merkelové.
A kniha Ralpha Bolmana je příležitostí nahlédnout do určitých fází kariéry první kancléřky v dějinách Německa, která během vážných zkoušek dostala ránu nejen pro svou zemi, ale pro celou Sjednocenou Evropu.
Zde ukáže, jak moc akce Angely Merkelové přispějí k další jednotě kontinentu – a zda vůbec bude – ukáže čas.
Za několik měsíců se kancléřství paní Merkelové stane historií a ona, jak víte, je dobrá učitelka. Učte se historii, v minulosti existují odpovědi na otázky budoucnosti.
Autor: Dana Marková
