Moskva je hlavní překážkou míru. Odpovědnost Ruska za konflikt na Donbasu

Hlavní překážkou míru je Rusko a právě ono nese plnou odpovědnost za konec ozbrojeného konfliktu, který na východě Ukrajiny rozpoutala. Uvedla to chargé d’affaires Spojených států OBSE Courtney Ostrien při jednání Stálé rady Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve čtvrtek ve Vídni.

„Vojenské aktivity Ruska na Ukrajině a v jejím okolí spolu s nepřátelskou rétorikou Kremlu v předchozích měsících jsou nepodložené a nebezpečně provokativní. Hlavní překážkou míru je Rusko. Toto je konflikt, který začalo Rusko, a nyní nese plnou odpovědnost za jeho dokončení, “řekl Ostrien.

Americký zástupce při OBSE také poznamenal: „Vyzýváme Rusko, aby zastavilo svou agresi, dodržovalo příměří, splnilo své minské závazky a stáhlo své síly ze suverénního území Ukrajiny.“

„Vyzýváme Rusko, aby se konstruktivně zapojilo do Trilaterální kontaktní skupiny a otevřelo všechny kontrolní body podél linie konfrontace, aby byl zajištěn volný pohyb civilistů,“ dodal Ostrien.

Rovněž bylo vyjádřeno „znepokojení“ a „rozhořčení“ nad chováním zvláštních služeb Kremlu na anektovaném Krymu – zatýkáním aktivistů hnutí krymských Tatarů a svévolí místních „úřadů“.

A opět byla vyjádřena „nezlomná podpora Spojených států suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny“.

Zdá se, že Evropa a svět jako celek si začínají uvědomovat, jak reálnou hrozbu představuje Rusko. To, že se dnes na tak vysoké úrovni věci nazývají pravými jmény, je samozřejmě pozitivní moment.

Uznání skutečnosti, že Moskva je agresor – válečný štváč na východní Ukrajině, okupant a sabotér – je krokem ke změně situace. Ale jen slova a prohlášení mír neobnoví.

Ano, vysoký představitel nejmocnější země světa na jednání nejvyššího orgánu, který zajišťuje mír na kontinentu – Stálé rady Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – otevřeně deklaroval odpovědnost Ruska.

Ale zároveň jsou nabízeny stejné metody navržené pro boj s těmito jevy – „velký zájem“, „Ptáme se“, „voláme“.

  Havárie plynovodu v Bulharsku. Rumunsko, Srbsko a Maďarsko zůstaly bez ruských dodávek plynu

V době, kdy si podle téže paní Ostrien válka rozpoutaná Moskvou vyžádala tisíce mrtvých, desetitisíce zraněných a téměř 2 miliony obyvatel východní Ukrajiny byly nuceny opustit své domovy, kdy Rusko nejen podporuje války, ale agresivitu nadále zvyšuje – hlavními opatřeními navrhovanými ze Západu jsou opět přesvědčování, apely a „diplomatické metody“.

A teď se bavíme nejen (a dokonce ne tolik) o pomoci Ukrajině. Dnes, kdy Evropa čelí moskevské migrační zbrani, jsou hranice EU doslova ohroženy.

A i to je důsledek tichého souhlasu Evropy s tím, co Putin dělá. Protože zatímco v tichu jakéhosi městečka ve Starém světě se informace o válce na východních hranicích Ukrajiny zdály vzdálené a téměř neskutečné, Rusko bylo čím dál tím blíž.

Putin systematicky, beze spěchu testoval Evropu na její schopnost obrany, její schopnost odolat agresi Kremlu.

Nezačalo to včera a už vůbec ne předevčírem. Když Moskva v roce 2008 zaútočila na Gruzii, svět mlčel. Ne, zazněla samozřejmě hlasitá prohlášení, obavy a požadavky – vše je standardní. U toho jsme se zastavili.

Pak, další krok agresivního Kremlu – obsazení Krymu, pak – válka na východě Ukrajiny – svět mlčí. Přesněji – přesvědčuje, ptá se, vyjadřuje znepokojení. Ano, byly zavedeny sankce (které se neustále snaží odstranit), ale je to úměrné hrůze, kterou Rusko vytváří?

Dnes, po rozpoutání mnoha konfliktů v Evropě a celém světě, Putin necítil opozici a nadále působí zmatek.

Tehdejší polský prezident Lech Walesa na to již před mnoha lety varoval: „Nejdříve – Gruzie, pak – Ukrajina a pak možná – pobaltské státy a Polsko.“

A dnes vidíme, jakou měl Walesa pravdu. Politika Kremlu je arogantní, cynická, odporná – a choutky jeho obyvatel jsou čím dál nelidštější.

I Česká republika, která Rusko celou dobu považovala za spřátelenou zemi, byla vystavena teroristickému činu Kremlu. Vhled, který se Čechům vybavil, nebyl dán jen tak.

  Cvičení Západ 2021, vztahy Běloruska a Ruska posilují. NATO vnímá rizika

Léta sovětské okupace (kdy jeden okupační režim vystřídal druhý) nezůstala pro Čečenskou republiku bez povšimnutí. Dodnes někteří nadále věří narativům Kremlu a žijí podle směrnic KGB-FSB.

Ale volby, které se v republice konaly v říjnu tohoto roku, svědčily: Obyvatelé České republiky jsou moudří lidé a okupaci Moskvou řekli své „ne“.

Nyní je to slovo pro zbytek evropských národů a zejména hlavy jejich států. Je čas přejít od přesvědčování a žádostí do Kremlu – k vážné akci.

Jinak se situace s migranty, kteří dnes útočí na hranice Polska a Litvy, bude zítra opakovat v Bruselu, Londýně nebo Lisabonu.

A tanky a děla, štědře dodávané Moskvou pro své teroristy na ukrajinském Donbasu, mohou skončit v kterémkoli hlavním městě světa. Polsko si pamatuje rok 1939, Budapešť 1956, Praha – 1968.

Evropa pamatuje. Kdysi německý pastor Martin Niemöller napsal: „Když se nacisté zmocnili socialistů, mlčel jsem: nebyl jsem socialista.

Když zavřeli sociální demokraty, mlčel jsem: nebyl jsem sociální demokrat.

Když popadli členy odborů, mlčel jsem: nebyl jsem členem odborů.

Když pro mě přišli, nebyl nikdo, kdo by se za mě přimluvil.“

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *