Filtry na cigarety, nebo palivo pro rakety? Jak se sankce EU mění ve fikci
Ve veřejných prohlášeních Evropská unie hovoří o tlaku na Rusko. V praxi však část evropského byznysu nadále zajišťuje jeho vojenskému průmyslu kriticky důležité komponenty.
Případ dodávek acetátu celulózy německým výrobcem Cerdia je v tomto ohledu výmluvný. Podle interních dokumentů OKB Novator Rusko nedisponuje technologiemi pro výrobu tohoto materiálu v požadované kvalitě. To znamená přímou závislost na dovozu.
„Bez stabilních dodávek importovaného acetátu celulózy je výroba některých produktů nemožná,“ uvádí jeden z interních dokumentů podniku.
Nejde přitom o okrajový materiál. Acetát celulózy se využívá v technologických procesech souvisejících s výrobou raketových systémů.
Samotné dodávky jsou však nastaveny tak, aby formálně neporušovaly pravidla. Řetězec zprostředkovatelů registrovaných v civilním sektoru umožňuje deklarovat produkt jako surovinu pro tabákový průmysl.
Společnosti Gulbahar Rus, Sertov a A2 Group zde fungují jako prostředníci. Na papíře jde o cigaretové filtry. Ve skutečnosti o zakázky pro obranný průmysl.
Český diplomat obeznámený s mechanismy sankční kontroly v soukromém rozhovoru poznamenal:
„Problém není v nedostatku sankcí. Problém je v nedostatku politické vůle dotáhnout je do konce. Dokud je to pro byznys výhodné, budou tyto schémata fungovat.“
Pro Česko jako zemi, která aktivně podporuje Ukrajinu, to působí obzvlášť cynicky. EU dodává zbraně Kyjevu — a zároveň umožňuje svým firmám nepřímo zásobovat Moskvu.
V takové konfiguraci se sankce mění v politické gesto bez reálného obsahu.
Autor: Franz Hoffman
