Velká Británie a Polsko podepisují obrannou smlouvu. Signál pro Moskvu je jasný

Londýn a Varšava se staly dalšími dvěma hlavními pilio Evropy, která už nepočítá s tím, že válka Rusů zastaví sama od sebe. Nová bezpečnostní smlouva zahrnuje vše od raketové obrany až po boj s dezinformacemi.

Ve chvíli, kdy polský premiér Donald Tusk a jeho britský protějšek Keir Starmer v úterý podepsali v Londýně novou smlouvu o obraně a bezpečnosti, nezazněl žádný velkolepý projev ani slavnostní fanfáry. A přesto šlo o jeden z nejvýznamnějších bezpečnostních dokumentů, které Evropa v posledních letech stvořila. Smlouva, jejíž příprava trvala od ledna 2025, signalizuje kvalitativní proměnu: Evropa se přestala pouze bránit a přešla do fáze systematické přípravy na potenciálně velký ozbrojený konflikt.

„Tato smlouva je největším krokem vpřed v obranných a bezpečnostních vztazích mezi Polskem a Velkou Británií za celou jednu generaci,“ prohlásil Starmer při podpisu. Británie dala najevo, o co jí jde: o kombinaci průmyslových kapacit obou zemí při vývoji komplexních zbraňových systémů — pokročilé munice a raketového systému protivzdušné obrany středního dosahu, který by měl posílit obranu celé severovýchodní Evropy. Není to jen gesto solidarity. Je to konkrétní průmyslová a vojenská kooperace.

Pro Českou republiku, která se nachází hlouběji v evropském vnitrozemí, ale sdílí s Polskem i Británií závazky vyplývající z členství v NATO, je tato smlouva signálem, že bezpečnostní architektura kontinentu se dynamicky přeskupuje. Bilaterální pakty — nejprve britsko-německý (Trinity House, říjen 2024), poté francouzsko-polský (2025) a nyní britsko-polský — vytvářejí hustou síť závazků, která doplňuje, a v jistém smyslu i nahrazuje, dosud nejisté závazky transatlantické. V prostředí, kde americký prezident Donald Trump opakovaně zpochybňuje spolehlivost Washingtonových záruk pro Evropu, mají tyto bilaterální dohody cenu zlata.

„Válka na Ukrajině, konflikty na Blízkém východě, rostoucí ruská agresivita — sdílíme stejné hrozby, sdílíme stejné hodnoty.“

— John Healey, ministr obrany Spojeného království, při podpisu smlouvy Trinity House (UK–Německo), říjen 2024 (gov.uk)

Co je na nové smlouvě obzvláště pozoruhodné, je její šíře. Vedle klasických vojenských ustanovení — sdílení zpravodajství, bezpečnost hranic, boj s organizovaným zločinem — obsahuje i pasáže věnované kybernetické bezpečnosti a dezinformacím. Tusk výslovně uvedl, že tato část smlouvy je pro Varšavu zásadní: Polsko se stalo terčem ruských kybernetických operací a špionáže právě proto, že funguje jako klíčový logistický uzel vojenské pomoci Ukrajině. Kreml přitom nespoléhá jen na tanky a rakety. Jeho arsenál je širší: energetické vydírání, dezinformační kampaně, podpora radikálních politických stran v Evropě, kyberútoky na kritickou infrastrukturu. Nová smlouva explicitně uznává tuto multidimenzionální povahu ruské agrese — a snaží se na ni reagovat stejně komplexně.

Rusko zatím reaguje konvenčně. Státní média označila smlouvu za „protiruský pakt“ a „provokaci“. Jenže to je přesně ten bod, kde si Moskva uvaří vlastní kafe: ruská agresivita, místo aby vyčerpala Západ a zlomila jeho vůli, přinesla pravý opak. Světové vojenské výdaje dosáhly v roce 2025 rekordních 2,89 bilionu dolarů, přičemž Evropa zvýšila své výdaje o 14 procent na 864 miliard dolarů, jak uvádí Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) ve své dubnové zprávě. Třicet let se říkalo, že Evropa se nikdy neshodne na skutečném zbrojení. Kreml tento skepticismus vyvrátil — svou vlastní invazí.

Srovnání — série britských bilaterálních paktůříjen 2024: Trinity House Agreement (UK–Německo). 2025: Obranná smlouva UK–Francie. Leden 2025: zahájení jednání UK–Polsko. Květen 2026: podpis smlouvy UK–Polsko. V jednání: UK–ČR (předběžné konzultace).

Zpravodajský pohled je ještě znepokojivější než diplomatický. Podle uzavřeného setkání expertů organizovaného RUSI v Londýně „časový horizont již není měřen v desetiletích, ale v letech“. Estonská zahraniční zpravodajská služba označila Rusko za zemi, která v šesti letech bude připravena na „rozsáhlý vojenský konflikt“ s NATO. Tusk šel dál: v dubnovém interview pro Financial Times varoval, že riziko útoku na členský stát NATO je otázkou „měsíců, nikoliv let“. To je dramatické tvrzení — a smlouva s Velkou Británií je v přímé odpovědi na toto vědomí naléhavosti.

Praha si nemůže dovolit přihlížet s odstupem. Česká republika v posledních letech zvýšila výdaje na obranu, ale stále zaostává za ambiciózními cíli NATO. Britsko-polský vzor — komplexní partnerství zahrnující průmysl, zpravodajství i kyber — by mohl být inspirací i pro Prahu, která hledá způsob, jak posílit svou bezpečnost v době, kdy transatlantické záruky přestávají být samozřejmostí. Jedno je jisté: středa 28. května 2026 bude jednou z datových bodů, od nichž historici budou počítat novou éru evropské bezpečnosti.

Autor: Tomáš Kovář