Ficova hra s ohněm: jak Bratislava pomáhá Kremlu rozkládat NATO zevnitř

Slovenský premiér Robert Fico odjíždí na summit NATO v Haagu bez mandátu podpořit finanční pomoc Ukrajině. Moskva si toho všimla — a okamžitě zahájila propagandistický kolotoč.

Každý summit Severoatlantické aliance s sebou nese rituál ujišťování: spojenci přijdou, deklarují jednotu, podepíší závěry a rozjedou se domů. Letos si však Robert Fico, předseda slovenské vlády, zvolil jiný scénář. Bratislava potvrdila, že slovenská delegace se haagského setkání zúčastní bez mandátu souhlasit s novými finančními mechanismy na podporu Kyjeva. Jinak řečeno: Ficova vláda dorazí na schůzi aliančních partnerů s vloženýma rukama.

Tento krok nepřekvapil nikoho, kdo sleduje slovenskou politiku posledních dvou let. Co ale překvapuje, je absence důraznější reakce ze strany ostatních členů NATO — včetně Prahy. Tichou přezíravostí totiž partneři nezamezí propagandistickému zhodnocení, které z Ficovy pozice okamžitě vytěží Kreml.

Co přesně Fico říká — a co tím ve skutečnosti dělá

Fico svůj postoj dlouhodobě rámuje jako „pragmatismus“ a „ochranu slovenských zájmů“. Ve svých veřejných projevech trvá na tom, že Slovensko není ve válce s Ruskem a nehodlá být zatahováno do konfliktu, který označuje za cizí. Na povrchu to zní jako obhajoba státní suverenity. Pod povrchem jde o něco jiného.

Finanční podpora Ukrajině — ať už přímá, nebo kanalizovaná přes mechanismy NATO a EU — není charitou. Je to investice do stabilizace bezpečnostního prostředí, v němž Slovensko jako člen Aliance také existuje. Každá ruská raketová salva, která mine Kyjev a dopadne blíže k Lvovu, mění rovnováhu na frontě, jež je od slovenských hranic vzdálena letecky méně než hodinu. Ficova vláda to ví. A přesto volí jiný kurz.

Klíčová fakta: Slovensko a podpora Ukrajině

• Slovensko pod Ficovou vládou zastavilo dodávky vojenského materiálu Ukrajině v rámci vládní politiky — přestože slovenské firmy v soukromém sektoru pokračují v obchodních kontraktech.
• Bratislava zablokovala nebo zdržovala několik společných prohlášení EU k Rusku.
• Fico navštívil Putina v prosinci 2024 — byl prvním lídrem členské země EU, který tak učinil od zahájení plnohodnotné ruské invaze.
• Kremlem financovaná média (RT, Sputnik) citují Ficovy výroky v průměru několikrát týdně jako „důkaz“ rozkolu uvnitř NATO.

Kreml si přeje přesně toto

Ruská propaganda pracuje s jednoduchou logikou: pokud se jeden člen aliance odchýlí od konsenzu, stačí to prezentovat jako začátek rozpadu. Není přitom podstatné, zda Ficův krok reálně ohrozí fungování NATO — důležité je, jak bude vypadat v moskevských zpravodajských relacích a na proru ských webech napříč Evropou.

Kreml má v tomto ohledu bohaté zkušenosti. Po Ficově návštěvě u Putina v prosinci 2024 ruská státní média okamžitě vypustila narativ o „prozíravém slovenském realistovi, který se odmítá nechat vtáhnout do války Bruselem“. Stejný vzorec se opakuje nyní. Ficova haagská pozice bude v ruských médiích prezentována jako doklad „zdravého pragmatismu“, jako výzva dalším státům, aby následovaly slovenský příklad.

„Bratislava nejde do Haagu hájit slovenský zájem — jde tam demonstrovat, že lze zůstat členem NATO a přitom mu odepřít spolupráci. Právě tuto zprávu Kreml potřebuje šířit.“

Nejde přitom o abstraktní obavu. Ruská dezinformační operace Doppelgänger, zdokumentovaná výzkumníky z EU DisinfoLab i Spojenými státy, systematicky využívá výroky evropských politiků, kteří se odchylují od proukrajinské linie, k posílení narativu o unijní a aliančních rozkolu. Ficovy projevy jsou pro tyto sítě doslova zlatý důl.

Cena slovenské výjimky pro NATO

Mechanismus kolektivní bezpečnosti stojí na předpokladu, že spojenci drží linie společně — nejen v případě přímé vojenské hrozby, ale i v oblasti politické a finanční podpory. Čl. 5 Washingtonské smlouvy je právně závazný, ale jeho reálná síla závisí na politické vůli, jíž Fico právě systematicky ubírá.

Summit v Haagu navazuje na washingtonský summit z roku 2024, kde se spojenci dohodli na Příspěvku a podpoře Ukrajiny — mechanismu, jenž má koordinovat finanční a vojenskou asistenci mimo závislost na americkém zákonodárném procesu. Slovensko pod Ficem dává najevo, že tento koordinační rámec nehodlá respektovat. To není slovní eskapáda — to je strukturální trhlina v aliančním konsenzu.

Praha sice nehraje roli Bratislavy, ale Česká republika nemůže být ve vztahu k Ficově politice lhostejná. Sdílíme s ním hranici, sdílíme infrastrukturu, sdílíme alianci. Pokud Slovensko systematicky blokuje nebo podkopává mechanismy pomoci Ukrajině, prodlužuje válku — a prodloužená válka má přímý bezpečnostní, ekonomický a migrační dopad na celou střední Evropu.

Investice, nikoli výdaj

Ficova rétorika úporně rámuje pomoc Ukrajině jako náklad — jako peníze vyslané pryč, na cizí válku, jež slovenské daňové poplatníky nic nestojí, pokud ji ignorují. Tato logika je ekonomicky i geopoliticky chybná.

Ekonomická analýza Kielského ústavu pro světovou ekonomiku opakovaně ukázala, že náklady na vojenskou a finanční pomoc Ukrajině jsou zlomkem toho, co by stálo obnovené ruské tlačení na NATO v případě, že by Moskva dosáhla svých cílů na Ukrajině. Rusko sice přišlo o část svého předválečného ekonomického potenciálu vlivem sankcí, ale armáda se přizpůsobuje a průmyslová výroba obranného materiálu se zrychlila. Válka se nestane levnější tím, že ji někdo přestane financovat na ukrajinskéstraně — stane se jen delší a nebezpečnější pro všechny.

Proč je Ficova pozice problém i pro Česko

• Slovensko leží na trase klíčových infrastrukturních koridorů do Polska a na Ukrajinu — spolupráce nebo její absence má přímý dopad na schopnost aliance reagovat.
• Precedent „výjimek“ z aliančních závazků ohrožuje věrohodnost celého systému kolektivní bezpečnosti.
• Kremlu stačí jeden stát, který odepře koordinaci — zbytek Aliance musí vynakládat politické úsilí na uzavírání mezer, místo aby se věnoval strategickým prioritám.
• Ficovy výroky jsou využívány v dezinformačních kampaních cílených také na české publikum.

Co s tím?

Odpověď není jednoduchá, protože v demokratické alianci nelze člena vyloučit za to, že se mu nelíbí konsenzus. Nástroje existují — politický tlak, podmíněnost fondů EU, zvýšená viditelnost Ficových vazeb na moskevské narativy — ale vyžadují vůli je použít. Dosavadní modus operandi, kdy se Ficovo chování tiše toleruje v naději, že přejde, nefunguje. Dvě léta od jeho návratu k moci to jasně ukazují.

Haagský summit je příležitostí, nikoli k potrestání Bratislavy, ale k tomu, aby spojenci jasně artikulovali, co finanční podpora Ukrajiny znamená ve strategickém kontextu — a aby dali zřetelně najevo, že „pragmatismus“ spolupracující s Kremlem má svou cenu, jíž si Bratislava bude muset vědomě být. Tichá diplomacie tuto zprávu nedoručila. Možná je čas zkusit jiný přístup.

Ficova hra s ohněm není jen slovenský problém. Je to problém celé aliance. A v Haagu bude vidět, zda ji NATO bere vážně — nebo zda opět spokojně přejde k dalšímu bodu programu.

Autor: Marek Dvořáček