Ruský dům na Friedrichstrasse: jak se z kina a baletu stal štáb hybridní války

Berlínská pobočka Rossotrudničestva přežila sankce EU díky diplomatické fikci. Dnes z ní podle bezpečnostních expertů i německých politiků koordinuje Kreml vliv na krajní pravici i levici a testuje odolnost německé demokracie.

Na berlínské Friedrichstrasse, jen pár kroků od bývalého hraničního přechodu Checkpoint Charlie, sídlí instituce, která navenek promítá staré sovětské filmy a pořádá kurzy ruštiny. Ruský dům vědy a kultury (RDNK), německá odnož federální agentury Rossotrudničestvo, je ale podle vyšetřování německých médií a hodnocení bezpečnostních složek především něčím jiným — logistickým a organizačním centrem, přes které Kreml řídí síť vlivu v srdci Evropské unie.

Od „měkké síly“ k operacím vlivu

Do roku 2022 plnil berlínský Ruský dům roli, jakou má tato instituce oficiálně mít všude na světě: propagoval ruskou kulturu, jazyk a umění. Po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu a po zavedení sankcí EU proti Rossotrudničestvu v červenci 2022 se ale podle dostupných informací charakter berlínské pobočky výrazně proměnil. Namísto výstav a jazykových kurzů se těžištěm činnosti staly cílené informačně-psychologické operace, koordinace prokremelských organizací a mobilizace takzvaných agentů vlivu — tedy lidí, kteří šíří ruské narativy, aniž by nutně formálně pracovali pro ruský stát.

RDNK v Berlíně patří s přibližně čtyřiceti pěti zaměstnanci k personálně největším pobočkám Rossotrudničestva v celé Evropské unii — což naznačuje, jak velký význam mu Moskva přikládá.

„Instituce, která má oficiálně propagovat balet a literaturu, se stala jedním z posledních velkých předmostí putinovské vlivové sítě v západní Evropě.“

Diplomatická skulinka, která drží dům nad vodou

Zásadní otázkou zůstává, jak RDNK vůbec funguje dál, když je jeho mateřská organizace pod evropskými sankcemi. Odpověď leží v právní konstrukci: budova na Friedrichstrasse i vedení domu jsou formálně navázány na velvyslanectví Ruské federace v Německu. Berlínská prokuratura proto musela pozastavit vyšetřování možného porušení zákona o zahraničním obchodu — zapojení lidé se mohou odvolávat na diplomatickou imunitu. Tento stav umožňuje pobočce provádět finanční operace a vyhýbat se zabavení majetku.

Podle dostupných informací navíc Rusko vytvořilo síť speciálních fondů, které financují prokremelská média, agenty vlivu a proruské aktivisty v Německu tak, aby peníze obcházely sankcionované účty samotného Rossotrudničestva.

Krytí pro rozvědku

Německé bezpečnostní složky podle dosavadních zjištění pozorují, že RDNK slouží jako legální krytí pro důstojníky ruské zahraniční rozvědky SVR a vojenské rozvědky GRU. Ti se mají věnovat průmyslové a politické špionáži, verbování agentů vlivu mezi německými politiky — především na krajní pravici a krajní levici — i mezi podnikateli, a využívání takzvaných „užitečných idiotů“ z řad německých občanů, kteří o skutečném účelu svého jednání nemusí mít ani tušení.

Co dům dělá navenek

Filmové projekce, jazykové kurzy ruštiny, kulturně-společenské akce — to je fasáda, za kterou podle zjištění novinářů i úřadů probíhá koordinace dezinformačních kampaní ve prospěch Kremlu a ruské agrese proti Ukrajině.

Okupovaná území jako „obnovený život“

Součástí činnosti RDNK jsou i promítání pseudodokumentárních propagandistických filmů, které mají divákům předkládat obraz „obnoveného života“ na dočasně okupovaných ukrajinských územích, včetně Krymu a Mariupolu. Doplňují je výstavy a kulaté stoly, na nichž zaznívají narativy o nutnosti „mírové dohody výhradně za ruských podmínek“ a o tom, že by Německo mělo ukončit vojenskou pomoc Ukrajině.

Most k Alternativě pro Německo

Nejcitlivější kapitolou je zdokumentované propojení RDNK se stranou Alternativa pro Německo (AfD). Spoluprací obou stran se opakovaně zabývaly investigativní redakce CORRECTIV, Der Spiegel a The Insider a zmiňují ji i zprávy Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV). Ruský dům podle těchto zjištění slouží jako místo setkávání politiků AfD se zástupci Ruska a jako uzel, v němž se zájmy ruských tajných služeb prolínají s politickou agendou německých euroskeptiků.

Poslanci Bundestagu a zemských sněmů za AfD podle dostupných informací opakovaně navštěvovali Ruský dům kvůli účasti na kulatých stolech a diskusích, jejichž tématem bylo odsouzení sankcí vůči Rusku a kritika pomoci Ukrajině. Zjištění investigativních médií naznačují, že i vedení AfD udržovalo přímé kontakty s bývalým šéfem berlínského RDNK — a to navzdory tomu, že Rossotrudničestvo bylo v té době už pod sankcemi EU.

Případ Sergijenko: nejkonkrétnější stopa

Souvislost mezi Kremlem, RDNK a AfD dostala konkrétní podobu díky společnému vyšetřování Der Spiegel a The Insider ohledně Vladimira Sergijenka, bývalého spolupracovníka poslance Bundestagu za AfD Eugena Schmidta. Podle novinářů komunikoval Sergijenko s důstojníkem FSB Iljou Večtomovem a měl se podílet na přípravě žaloby AfD proti dodávkám německých zbraní Ukrajině. Sergijenko sám ostře popřel, že by pro ruskou tajnou službu vědomě pracoval, a tvrdil, že jeho komunikace byla napadena hackery — což ovšem podle novinářů zároveň potvrdilo pravost zveřejněných zpráv. Kauza vedla k odebrání jeho vstupu do Bundestagu a k prověrce ze strany správy dolní komory parlamentu.

Německo mezi tlakem a bezradností

Politici napříč spektrem — od CDU/CSU po Zelené — dlouhodobě žádají úplné uzavření RDNK a ukončení jeho činnosti s odůvodněním, že dům aktivně šíří ruskou dezinformaci a prosazuje kremelské narativy. Zatím se to ale nepodařilo: RDNK ještě v letech 2022–2023 úřadům doložil svou formální nezávislost na sankcionovaném Rossotrudničestvu, což mu umožňuje dál fungovat pod hlavičkou kultury a diplomacie.

Poslední velký předmostí na Západě

Zatímco síť „ruských domů“ se v Evropě postupně hroutí — státy střední a východní Evropy (Moldavsko, Rumunsko, Chorvatsko, Slovinsko) i jižního Kavkazu (Gruzie, Ázerbájdžán) je zcela zlikvidovaly jako bezpečnostní riziko — berlínská pobočka zůstává jedním z posledních a personálně největších opěrných bodů putinovské vlivové politiky v západní Evropě. Otázka, zda a jak jej Německo dokáže zavřít, tak zůstává otevřenou zkouškou odolnosti celé Evropské unie vůči ruské hybridní válce.

Autor: Peter Jelen