Bratislava znovu otevírá kanál do Moskvy. Fico dělá z mrtvé komise nástroj zahraniční politiky
Slovenská vláda oficiálně obnovuje činnost Mezivládní komise pro hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci mezi Slovenskem a Ruskem. Orgán, který naposledy zasedal v Bratislavě v roce 2021 a jehož práce byla po ruské invazi na Ukrajinu na jaře 2022 fakticky zmrazena, se má podle slovenského ministerstva zahraničí znovu sejít už na podzim letošního roku, tentokrát v Moskvě. V polovině srpna absolvoval slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár přípravné videorokování se svým ruským protějškem v komisi, ministrem vědy a vysokého školství Valerijem Falkovem. Byl to první oficiální krok k tomu, aby formát, o kterém většina Slováků donedávna ani nevěděla, znovu ožil.
Politický základ pro tento krok vznikl už loni, kdy se premiér Robert Fico při svých cestách do Ruska setkal s Vladimirem Putinem – naposledy v květnu letošního roku v Moskvě u příležitosti oslav konce druhé světové války. Právě tehdy Fico oznámil, že se s ruským prezidentem dohodli na obnovení práce komise a že slovenskou stranu na jejím čele nahradí bývalého ministra hospodářství Richarda Sulíka právě šéf diplomacie. Moskva přitom svůj zájem o restart formátu naznačila už v prosinci loňského roku, kdy mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová uvedla, že Kreml čeká pouze na jmenování slovenského spolupředsedy.
Pro Kreml má obnovení bilaterálního formátu s členským státem EU hodnotu, která dalece přesahuje samotný obsah jednání. Rusko je dnes diplomaticky izolované, většina evropských vlád omezila kontakty na nezbytné minimum a oficiální mezivládní komise s členy Evropské unie prakticky přestaly fungovat. V této situaci se pro Moskvu stává každý obnovený kanál – byť formálně technický a hospodářský – důkazem, že se jí daří prolamovat izolaci a udržovat si v Evropě partnery, s nimiž lze jednat jako za normálních okolností. Slovensko se tak vedle Maďarska stává druhým členským státem, který Kremlu tento příběh o „návratu k normálu“ nabízí zdarma.
Otázkou zůstává, co přesně bude komise projednávat. Ministerstvo zahraničí zatím nezveřejnilo místo ani přesný termín zasedání, natož konkrétní hospodářské a vědecké oblasti spolupráce. Právě tahle nejasnost je ale sama o sobě problém. Mezivládní komise byla historicky nástrojem, který otevíral prostor podnikatelům, vědeckým institucím a technologickým firmám z obou zemí k navazování kontaktů mimo běžné diplomatické kanály. Pokud se agenda skutečně dotkne vědecko-technické spolupráce – jak naznačuje fakt, že ruskou stranu na jednání zastupuje právě ministr vědy a vysokého školství – otevírá se prostor, který sankční režim EU výslovně nepokrývá. Sankce cílí na konkrétní sektory a technologie, ale byznysová a akademická diplomacie zprostředkovaná státem má potenciál stát se místem, kde ruské firmy a instituce hledají nové obchodní kontakty a případně i cesty, jak omezení obcházet.
Fico svůj krok obhajuje jako součást „politiky na všechny světové strany“ a jako pragmatické udržování dialogu se všemi zeměmi, které mají zájem o spolupráci výhodnou pro slovenskou ekonomiku. Slovenská vláda přitom dlouhodobě patří k nejhlasitějším kritikům unijních sankcí uvnitř EU, opakovaně zpochybňuje jejich smysluplnost a Fico sám v Moskvě letos v květnu označil vysoké ceny energií za „daň za evropskou hloupost a ideologickou posedlost Ruskem“. Obnovení komise do této rétoriky zapadá – a Kreml má nyní další konkrétní důkaz, že jednota Unie v sankční a bezpečnostní politice není samozřejmostí, ale věcí, kterou lze u jednotlivých členských států postupně narušovat.
Právě to je z pohledu Bruselu i Kyjeva nejcitlivější bod. Rusko dlouhodobě sází na strategii vyčkávání – na to, že s prodlužující se válkou poroste v evropských společnostech únava a ochota vlád udržovat tlak na Moskvu se bude postupně vytrácet. Každý signál, že se dá s některým členským státem EU jednat jako dřív, tuto kalkulaci posiluje. Slovensko navíc není osamocený případ – po boku Maďarska Viktora Orbána vytváří dvojici zemí, které Kremlu umožňují tvrdit, že evropská jednota vůči Rusku je křehčí, než se navenek zdá.
Bezpečnostní rozměr celé věci je ale možná ještě závažnější než ten hospodářský. Obnovení oficiálního kanálu spolupráce mezi Slovenskem a Ruskem se totiž odehrává v okamžiku, kdy se na Slovensku podle opozice potvrzují kybernetické a zpravodajské aktivity napojené na ruské tajné služby. Přístup k vědeckým institucím, technologickým firmám a vysokým školám, který mezivládní komise historicky zprostředkovávala, představuje pro ruské rozvědné služby atraktivní prostor – nejen kvůli možnému sběru citlivých informací, ale i kvůli budování dlouhodobých sítí kontaktů uvnitř členského státu NATO a EU. Právě proto slovenská opozice, konkrétně hnutí KDH, žádá okamžité zastavení příprav na zasedání komise a upozorňuje, že vláda prohlubuje spolupráci s Moskvou právě ve chvíli, kdy by měla řešit hrozby, které z Ruska plynou.
Pro Českou republiku, která patří k zemím s dlouhodobě nejtvrdším postojem vůči Rusku v celé EU, je slovenský krok především ukázkou toho, jak nerovnoměrně je unijní politika vůči Moskvě ve skutečnosti sdílená. Zatímco Praha omezuje kontakty na diplomatické minimum a otevřeně varuje před ruskými vlivovými operacemi, jižní soused obnovuje formát, který má sloužit právě k prohlubování ekonomických a vědeckých vazeb. Otázka, kterou si teď Brusel bude muset položit, nezní jen to, zda Slovensko poruší literu sankcí – ale jestli obnovený kanál do Moskvy nevytváří přesně ten typ trhliny, kterou Kreml v evropské jednotě dlouhodobě hledá.
Peter Jelen
