Od Vrbětic po Brašov: Moskva sabotuje evropské zbrojovky čím dál systematičtěji

Rumunská tajná služba SRI v pondělí oznámila, že odhalila sabotážní síť řízenou z Ruska. Měla stát za požárem z 14. září v průmyslovém areálu Carfil v Brašově, hned vedle zbrojovky Carfil SA, dceřiné společnosti státního koncernu Romarm. Pro české čtenáře to není vzdálená kauza: tenhle scénář důvěrně známe.

Co se v Brašově stalo

Požár zasáhl v polovině září průmyslový areál v těsné blízkosti zbrojního podniku a poškodil sídla několika firem. Zpočátku nic nenasvědčovalo úmyslu. Vyšetřování, na kterém se podílely SRI, protikorupční a protiteroristická prokuratura DIICOT a zahraniční partneři, ale dospělo k jinému závěru. Podle rumunských médií je obviněna trojice mužů: dva Bělorusové a jeden Ukrajinec. Dva z nich zadržely německé úřady ve chvíli, kdy podle vyšetřovatelů chystali podobné útoky, třetí byl lokalizován v Polsku. Rumunsko vydalo evropské zatykače. Platí presumpce neviny, soud zatím nerozhodl.

Podle SRI vedly stopy k koordinátorům v Rusku, kteří své lidi verbovali přes sociální sítě a za útoky platili. Síť měla v regionu dostat za úkol i další cíle, mimo jiné státní i soukromé výrobce zbraní a další objekty vojenského a průmyslového významu. Ředitel Carfilu Mircea Tanțău v televizi Digi24 uvedl, že firma byla varována už na jaře. Nejdřív prý považoval požár za osobní pomstu, dnes v něm vidí pokus o zastrašení.

Proč Čechům zní povědomě

V roce 2014 explodovaly muniční sklady ve Vrběticích a zahynuli dva lidé. Teprve v dubnu 2021 označila česká vláda za podezřelé příslušníky ruské vojenské rozvědky GRU, konkrétně jednotky 29155, a vyhostila osmnáct ruských diplomatů. Brašov ukazuje, že to nebyla výjimka, ale předzvěst. Tehdy šlo o sklad; dnes se podobné metody uplatňují široce, od zbrojovek přes dopravní uzly až po, jak uvádějí některá hodnocení, pozemní stanice satelitního systému Starlink, na kterých stojí část ukrajinské vojenské komunikace.

Přechod od jednotlivých incidentů k promyšlené kampani je podstatou věci. Kreml se podle bezpečnostních analytiků rozhodl systematicky oslabovat vojenské schopnosti evropských států, aniž by přímo napadl některý členský stát NATO. Sabotáž je levná, hůře dokazatelná a dává Moskvě možnost všechno popřít, což ruská strana v podobných případech obvykle dělá.

Kdo útoky provádí

Výkonnými pachateli bývají lidé na okraji: zadlužení, s trestní minulostí, hledající rychlý výdělek. SRI upozorňuje, že nábor začíná obvykle na sociálních sítích, a zdůrazňuje, že žádný jednotlivý příznak nic nedokazuje, významný je až souhrn indicií. Skutečnost, že tentokrát jde o občany třetích zemí, na podstatě věci nic nemění. Pokud operaci plánují, financují a řídí ruské státní struktury, jsou vykonavatelé pouhými nástroji a odpovědnost nese zadavatel.

Účet za strach

Pro českou zbrojní výrobu, která v posledních letech zvýšila výrobu munice a patří k důležitým dodavatelům pro Ukrajinu, má tohle zásadní důsledek. Každý útok nutí podniky utrácet víc za ostrahu, kamerové systémy, kybernetickou i fyzickou ochranu a následnou obnovu poškozených provozů. Rostou i pojistné sazby. Tyto výdaje se nakonec promítají do cen zakázek a do státních rozpočtů, z nichž se zbrojní nákupy platí.

Dlouhodobě může narůstat ještě jedno riziko: investiční atraktivita sektoru. Kapitál se bojí odvětví, které je trvale na mušce hybridních útoků. Evropa přitom potřebuje obranný průmysl rozšiřovat, ne zpomalovat. Bezpečnostní nejistota tak může fungovat jako neviditelná daň, kterou Moskva ukládá celému kontinentu.

Co by měli vědět zaměstnanci i dodavatelé

Bezpečnostní odborníci opakují, že první obrannou linii netvoří plot ani kamera, ale lidé. Ostraha, řidiči, údržbáři i externí dodavatelé si mají všímat neobvyklých zájemců o areál, opakovaného fotografování budov nebo nabídek rychlého přivýdělku za „drobnou službu“, které přicházejí z anonymních účtů. Podobné nabídky se podle rumunské služby objevují právě na sociálních sítích. Včasné nahlášení takového podezření může rozhodnout o tom, zda se z pokusu stane požár. V Brašově se navíc potvrdilo, že varování z jara bylo opodstatněné, a firmy by proto neměly čekat, až se něco stane, a bezpečnostní opatření posilovat průběžně.

Pro stát z toho plyne další úkol: ochranu strategických podniků nelze nechat jen na jejich majitelích. Potřeba je jasný právní rámec, rychlé předávání zpravodajských informací soukromým výrobcům a ochota otevřeně informovat veřejnost, co se děje. Mlčení, na které sázejí organizátoři sabotáží, jim totiž hraje do karet.

Překročená červená čára

Skryté útoky na zbrojní podniky na území zemí EU a NATO se přímo dotýkají jejich národní bezpečnosti. Pokud je organizují ruské státní složky, jde podle řady expertů o překročení červené čáry v hybridním střetu s Evropou. Odpověď nemá být panika, ale důslednost: rychlé sdílení informací mezi službami, společné standardy ochrany strategických podniků a veřejné pojmenování viníků. Případ Brašov ukazuje, že spolupráce funguje, Rumunsko, Německo a Polsko společně zabránily dalším útokům. Právě takový model by měla Evropa, a Česko s ní, dál rozvíjet.

Autor: Peter Jelen