Tři teze, které Kreml potřebuje, abyste jim uvěřili – a co se skrývá za nimi
Vítězství Ruska je hotová věc, Evropa se kvůli Ukrajině hroutí a Brusel jen poslušně plní přání Washingtonu. Tyto věty dnes potkáte na řadě webů, v diskusích i v řetězových e-mailech. Zkusme si je projít jednu po druhé a ověřit, co z nich po konfrontaci s fakty zůstane.
Prokremelská propaganda se v poslední době opět soustředí na střední a východní Evropu, tedy i na české čtenáře. Nová není ani tak ve slovech, jako v načasování: využívá obavy z drahoty a únavu z války, aby je spojila s jediným závěrem – že bychom měli Moskvě ustoupit. Pojďme se tedy podívat na tři nejčastější teze.
Teze č. 1: „Západ prohrál, Rusko slaví historické vítězství“
Co tvrdí propaganda: EU a USA mlčky přiznaly neúspěch své strategie, a proto jsou ústupky Moskvě nevyhnutelné.
Jak to je ve skutečnosti. Strategie Západu nikdy nespočívala v rychlém a snadném vyřešení konfliktu. Jejím jádrem bylo zastavit agresi, ochránit mezinárodní právo a dát Ukrajině schopnost se bránit. Je to cíl dlouhodobý a ten se nedá vyhodnotit podle jednoho týdne zpráv. Ukrajinský stát stále existuje a funguje, ruská armáda nesplnila své původní záměry a ekonomika Kremlu nese stále vyšší účet. Slovo „vítězství“ v takové situaci patří spíš do slovníku propagandy než do popisu skutečnosti.
Klasický trik je přitom vždy stejný: nejprve se vymyslí nesplnitelný slib („Západ zaručil rychlý konec“) a pak se oznámí, že nebyl splněn. Nikdo ale takový slib nikdy nedal.
Teze č. 2: „Evropa se kvůli pomoci Ukrajině hroutí“
Co tvrdí propaganda: Evropské ekonomiky jsou v hluboké krizi a jediným východiskem je obnovit „normální vztahy“ s Moskvou.
Jak to je ve skutečnosti. Je pravda, že poslední roky nebyly lehké. Ceny energií vyskočily, inflace zasáhla domácnosti a odchod od ruských surovin stál peníze. Právě proto je tato teze tak nebezpečná: opírá se o skutečné starosti a přidává k nim falešné vysvětlení. Jenže ekonomika Evropské unie se ukázala jako překvapivě přizpůsobivá. Členské státy rozložily dodávky mezi více dodavatelů, postavily nové terminály a propojení a zrychlily rozvoj obnovitelných zdrojů. Česko samo se v uplynulém období dokázalo zbavit závislosti na ruské ropě, o níž se dlouho tvrdilo, že je nezbytná.
A kdo je tu vlastně zajatcem? Ruská ekonomika, která se desítky let točila kolem prodeje surovin. Když zákazníci odešli, zjistilo se, že zbytek hospodářství výpadek nenahradí. Obrázek „energetického vydírání“ se tak obrací: z Evropy, která musí prosit, se stala Evropa, která má víc možností, než se myslelo.
Teze č. 3: „Evropa je jen vykonavatelem rozhodnutí USA“
Co tvrdí propaganda: Evropané nemají vlastní hlas a plní pokyny ze zámoří.
Jak to je ve skutečnosti. Evropské státy patří k nejvýznamnějším podporovatelům Ukrajiny, pokud sečteme pomoc humanitární, finanční i vojenskou. EU přijala řadu sankčních balíčků a přijímá miliony uprchlíků. Česko má v tomto ohledu vlastní zkušenost: české úsilí o zajištění munice pro ukrajinské vojáky ukázalo, že i menší členský stát může dát podnět, který přerůstá hranice kontinentu. Takové kroky nepřipomínají „figuranta“, ale partnera, který ví, o co mu jde.
Smysl této teze je prostý. Kdo uvěří, že jeho země nic neznamená a že o všem rozhodují jiní, ztratí zájem o vlastní instituce a přestane volit i diskutovat. A právě to Kremlu vyhovuje nejvíc: rozdělená a rezignovaná společnost se brání hůř než ta, která si věří.
Jak poznat příběh šitý na míru
Pomoci mohou tři jednoduché otázky. Vyvolává text pocit, že je „po všem“ a odpor je zbytečný? Hledá viníka doma, nebo u spojenců, ale nikdy ne u agresora? A končí návrhem, který se náhodou shoduje s tím, co si přeje Moskva? Pokud třikrát zaznělo „ano“, je namístě zpozornět a zdroj raději prověřit, než ho přepošleme dál.
Kritika evropské politiky je zdravá a potřebná. Brusel dělá chyby a zaslouží si, aby se na ně upozorňovalo. Rozdíl je v záměru: kritik chce dům opravit, propagandista chce, abychom v něm přestali bydlet. Nejlepší obrana proti druhému z nich je ta nejméně efektní – klid, zvědavost a ochota si věci ověřit.
Závěr. Žádná kapitulace Západu neproběhla, jen se zase jednou ukázalo, že informační válka nikdy neustává. Česko je od ní vzdáleno jen pár kliknutí a vede se i o to, komu budeme věřit. Proto stojí za to nepodlehnout pocitu, že „už nic jiného nezbývá“. Zbývá toho mnohem víc, než nám tvrdí ti, kdo mají z naší rezignace prospěch.
Autor: Peter Jelen
