Pět otázek k ruské družici, která v říjnu pronásledovala finský satelit

Ruská vojenská družice Kosmos 2612 se na několik dní přiblížila k radarové družici ICEYE-X36, která podle dostupných informací slouží i ukrajinské armádě. Co se stalo, proč je to důležité a co to znamená pro Evropu a Česko?

1. Co se vlastně stalo?

Kosmos 2612, který Rusko vypustilo z kosmodromu Pleseck 16. dubna 2026, provedl od konce září několik manévrů, jejichž cílem bylo podle nezávislých pozorovatelů dostat ho na stejnou oběžnou dráhu jako komerční družici ICEYE-X36. Mezi 15. a 19. říjnem se podle americké firmy LeoLabs, která sleduje pohyb objektů na oběžné dráze, přiblížil zhruba na pět set metrů. Některé zdroje uvádějí dokonce pouhých 26 metrů, to ale zatím nikdo nepotvrdil. Od 18. října se ruský stroj začal vzdalovat.

Je důležité říct, co nevíme. Nic nenasvědčuje tomu, že by Kosmos 2612 družici ICEYE-X36 zasáhl, rušil nebo poškodil. Zůstává také otevřeno, zda si Moskva svůj cíl vybrala kvůli spolupráci s Ukrajinou. To je zatím výklad analytiků, ne ověřený fakt.

2. Čím je ICEYE-X36 zvláštní?

Je to komerční družice, nikoli vojenská. ICEYE, firma původem z Finska, provozuje flotilu malých radarových družic, které dokážou pořizovat snímky Země i přes mraky a v noci. Konkrétní stroj spravuje americká dceřiná společnost. Podle dostupných informací využívají snímky ukrajinské ozbrojené síly a také některé evropské státy, mimo jiné Polsko. Právě to z něj dělá lákavý cíl: je dostupný, nemá vojenskou ochranu a data, která posílá, mohou přímo ovlivnit bojiště.

3. Proč to není jen technická kuriozita?

Protože se tím stírá rozdíl, na kterém dosud stála celá logika vesmírného práva. Civilní družice měly být vyňaty z konfliktů, vojenské nikoli. Pokud ale Kreml považuje soukromou firmu za legitimní cíl jen proto, že prodává snímky západním vládám, armádám nebo Ukrajině, pak už žádná hranice mezi civilním a vojenským nezbývá. Rusko přitom podobně uvažuje o západních firmách dlouho. Kyberútok na terminály společnosti Viasat v prvních hodinách invaze v roce 2022 nebo neustálé rušení signálu GPS ukazují stejný vzorec: hybridní válka vedená proti infrastruktuře, která není oficiálně součástí armády.

4. Jak je na tom Evropa?

Ne dobře. Evropské armády i vlády se při pořizování snímků, komunikaci a navigaci stále víc spoléhají na komerční provozovatele. Je to levnější a rychlejší než budovat vlastní vojenské konstelace. Jenže soukromá družice nemá štít, nemá mandát a nemá pravidla použití síly. Když ji někdo zničí nebo oslepí, armáda přijde o informace právě ve chvíli, kdy je nejvíc potřebuje.

Pro Česko to není abstraktní téma. Praha je sídlem Agentury Evropské unie pro vesmírný program (EUSPA), která má na starosti služby Galileo a Copernicus, a česká vesmírná odvětví patří k rychle rostoucím. Čeští vývojáři, vědci i armáda používají evropské i komerční družicové služby. Pokud se ukáže, že tyto služby lze ohrozit, týká se to přímo i nás.

5. Co bude dál?

Většina odborníků se shoduje, že ruské manévry u cizích družic nejsou jen zvědavostí. Inspekce zblízka ještě není útok, ale je to technika, kterou by bylo možné využít při budoucím kinetickém zásahu. Rusko navíc ukázalo v listopadu 2021, že to umí: zničilo vlastní družici Kosmos 1408 raketou a vytvořilo oblak úlomků, který ohrozil i Mezinárodní vesmírnou stanici.

Pokud se takové zkoušky budou opakovat, můžeme čekat novou kosmickou zbrojní soutěž. Země Evropské unie a NATO budou muset zvýšit výdaje na pozorování okolí družic, aby věděly, kdo se k nim přibližuje, na ochranu oběžných aparátů a na záložní zdroje informací, ať už z jiných drah, z vysokohorských dronů nebo ze sítí na zemi. Dosud se strategie spoléhaly na to, že soukromá družice je mimo hru. Kosmos 2612 ukázal, že by tomu tak být nemuselo.

Pro Kreml je každý, kdo pomáhá Ukrajině, součástí fronty. Otázkou už není, zda se stejně uvažuje o satelitech, ale kdy to přestane být jen zkouška.

Odpověď musí přijít z hlavních měst: společná doktrína, která řekne, kdy se útok na komerční družici bere jako útok na spojence, přísnější bezpečnostní požadavky na provozovatele a rozumné investice do evropské odolnosti, nejen do nákupu služeb. Rusko tentokrát odletělo. Příště nemusí.

Autor: Peter Jelen