Kreml hraje na polskou strunu: jak Moskva využívá Volyň a radikály proti spojenectví Varšavy a Kyjeva

Letošní léto ukázalo, jak křehký může být jeden z klíčových svazků na východním křídle NATO. Historické spory mezi Poláky a Ukrajinci, které dosud řešili hlavně historikové a diplomaté, se staly cílem koordinované informační operace. Rusko je nevytváří, ale systematicky je zesiluje – a výsledkem je měřitelný nárůst nenávistných projevů i násilí. Pro Česko je to zároveň varování a učebnice.

Když polská policie za první půlrok 2026 zaznamenala zhruba 180 trestných činů namířených proti Ukrajincům, bylo to číslo, které v běžném zpravodajském provozu snadno zapadne. Jenže jde o hodnotu blížící se tomu, co úřady evidovaly za celý loňský rok (275 případů, jak uvádí fact-checkingová organizace Demagog). Podle týchž dat se 54 případů týkalo násilí nebo protiprávních výhrůžek z důvodu národnosti či etnického původu. Nejde o statistickou kuriozitu. Je to měřitelný důsledek vlny, kterou polští analytici spojují s cílenou ruskou kampaní.

Staré rány jako nový nástroj

Jádrem sporu je Volyň. Polsko připomíná masové vraždy polských civilistů, k nimž v letech 1943 až 1945 docházelo za účasti ukrajinských nacionalistických ozbrojených formací. Polská strana odhaduje počet obětí na desítky tisíc, podle Reuters se v polských debatách objevuje i číslo kolem sta tisíc. Zároveň platí, že v odvetných akcích zahynuly tisíce Ukrajinců. Jde o téma, které je pro obě společnosti hluboce emocionální a které se nedá vyřešit jedním politickým rozhodnutím.

Právě proto je tak vhodné pro manipulaci. Polský Ústav mezinárodních záležitostí (PISM) ve zprávě z 24. srpna 2026 konstatuje, že Rusko nevyřešené historické otázky mezi Varšavou a Kyjevem instrumentalizuje nejméně od roku 2014. Mezi lety 2014 a 2018 byla podle autorů využívána radikální prostředí k pořádání protiukrajinských demonstrací, ničení památníků UPA či provokacím kolem polské menšiny na Ukrajině. Moskvě to umožňovalo zostřovat mezinárodnostní spory a otevírat další citlivá historická témata.

Je ovšem důležité, že ani samotná historická debata není vždy tragédií bez východiska. Ukrajina 4. června 2026 povolila exhumace ve volyňských vesnicích Ostrówki a Wola Ostrowiecka. Podle polského ministerstva kultury z 7. srpna se při pracích od 14. července do 7. srpna podařilo exhumovat ostatky 55 lidí, z toho 26 dětí. Je to příklad toho, že i nejbolestivější kapitoly lze řešit dohodou mezi Kyjevem a Varšavou. Pokud se o ně ovšem nepřetahují politici a propagandisté, nikoli odborníci a příbuzní obětí.

Radikální okraj a jeho ruský zesilovač

V polské veřejné debatě o Ukrajině hrají zvláštní roli dvě ultranacionalistické organizace: Młodzież Wszechpolska (Všepolská mládež) a Obóz Narodowo-Radykalny (ONR, Národně radikální tábor). Obě se opakovaně obracejí k volyňské tematice, k ukrajinské migraci a k otázce národní identity, kterými mobilizují příznivce a kritizují ukrajinskou stranu. Maďarský think-tank Political Capital je ve studii Breaking Europe z roku 2020 řadil mezi krajně pravicové organizace, jejichž nacionalistickou rétoriku ruské informační sítě rychle přebírají.

Zde je namístě přesnost, na které stojí důvěryhodnost celé analýzy. Dostupné zdroje nedokládají, že by tyto organizace plnily ruské zadání. Dokládají něco jiného: že Moskva jejich výroky a akce využívá jako surovinu. Radikální prohlášení se ocitají v ruských telegramových kanálech a na prokremelských webech, kde slouží k tvrzení, že Poláci Ukrajince nenávidí a že podpora Kyjeva je v Polsku neudržitelná. Rozdíl mezi „jednají na pokyn Kremlu“ a „Kreml na ně navazuje“ není slovíčkaření. Je to rozdíl mezi tvrzením, které lze obhájit, a tvrzením, které by oponentům poskytlo snadný terč.

Příkladem takového mechanismu je 11. červenec 2026, kdy členové ONR uspořádali v Rzeszówě demonstraci, v níž obvinili ukrajinskou stranu z toho, že popírá zločiny na polském obyvatelstvu. Podobná vystoupení bývají doprovázena radikální rétorikou, která podle analytiků živí nedůvěru k Ukrajině a následně je využívána ruskými informačními zdroji. Mezistátní dialog potřebující historická témata se tak stává záminkou veřejných konfliktů, z jejichž eskalace těží především Moskva.

Operace FSB a Telegram

Ruská strana přitom nezůstává u pasivního přebírání. Po pochodu k uctění památky obětí Volyně, který se 4. července 2026 konal ve Varšavě, začaly ruské telegramové kanály aktivně šířit protiukrajinská hesla jeho účastníků. Již 7. července zveřejnila ruská FSB archivní materiály o zločinech UPA, jež prokremelské zdroje okamžitě začaly masově šířit. Rada pro odolnost při polském ministerstvu zahraničí v prohlášení z 9. července označila tento krok za pokus o manipulaci s historickou pamětí a o prohloubení nedůvěry mezi Poláky a Ukrajinci. Poukázala také na to, že i polští historikové zpochybnili věrohodnost části ruských údajů.

Schéma je známé: skutečná historická bolest, selektivně zveřejněné archivní dokumenty, rychlé šíření přes prokremelskou infrastrukturu. Cílem není historická pravda, ale emoce a časování. Analytici PISM varují, že aktivity budou pravděpodobně sílit před polskými parlamentními volbami v roce 2027 a mohou je doprovázet provokace či sabotáže.

Čísla, která vypovídají o rozsahu

Nejpádnějším argumentem jsou data. Podle PISM vzrostl mezi 26. květnem a 13. červencem 2026 počet polsky psaných příspěvků s extrémně nepřátelskými výrazy vůči Ukrajincům o 171 procent, na 364 tisíc. Počet reakcí, komentářů a sdílení vyskočil o 345 procent, na 1,2 milionu. Mezi fóry, která takový obsah šířila nejvíce, vyčnívá ruská platforma VK a vysoko jsou také weby Operace Pravda (alias Portal Kombat), koordinované ruské sítě využívající umělou inteligenci k plošnému šíření prokremelských materiálů.

Reuters a další zdroje navíc citují analytika PISM Filipa Bryjku, podle něhož byla značná část tohoto nárůstu pravděpodobně uměle vytvořena prostřednictvím botů, aby vznikl dojem rychle rostoucích protiukrajinských nálad. Autoři PISM také upozorňují, že nejaktivnější účty šířící protiukrajinský obsah dříve šířily dezinformace o pandemii. To je typický otisk koordinovaných kampaní: stejná infrastruktura, jen nové téma.

Zde je ovšem namístě korektní dodat kontext, který by čtenáře Hospodářských novin neměl minout. Výrazný nárůst protiukrajinského obsahu následoval podle polských analytických center také po rozhodnutí prezidenta Zelenského pojmenovat jednu z vojenských jednotek po „hrdinech UPA“, což v Polsku vyvolalo skutečné rozhořčení. Ruská kampaň tedy nevzniká v prázdnu. Využívá reálné spory a reálné emoce. Podle průzkumu CBOS z července 2026 poprvé převažují odpůrci přijímání ukrajinských uprchlíků nad jeho zastánci, 52 procent proti 42. Ani část polských expertů nechce tento posun připisovat výhradně ruskému vlivu.

Klíčová čísla

  • +171 % – nárůst polských příspěvků s extrémně nepřátelskými výrazy vůči Ukrajincům (26. 5. – 13. 7. 2026, PISM), na 364 tisíc
  • +345 % – nárůst reakcí a sdílení, na 1,2 milionu
  • 179 – trestných činů proti Ukrajincům za první půlrok 2026 (v celém roce 2025: 275; Demagog)
  • 55 osob – exhumováno ve volyňských Ostrówkách a Woli Ostrowiecké, z toho 26 dětí
  • 76 % – zaměstnanost ukrajinských uprchlíků v Polsku (Deloitte pro UNHCR)

Mýtus o „kriminálních Ukrajincích“

Jedním z nejodolnějších narativů je tvrzení, že Ukrajinci páchají v Polsku násobně více trestných činů než domácí obyvatelé. V červenci 2026 jej vyvrátila polská fact-checkingová organizace Demagog, která se opřela o oficiální data. V roce 2025 připadalo na tisíc polských obyvatel zhruba 20 registrovaných trestných činů, na tisíc občanů Ukrajiny přibližně 10 až 11. Tvrzení o desetinásobně vyšší kriminalitě je tedy nejen nepravdivé, ale zjevně opačné než realita.

Mechanismus je přitom jednoduchý. Jednotlivé kriminální případy se vytrhnou z kontextu a zobecní na celou národní komunitu. Společná polsko-ukrajinská operace proti drogovým laboratořím, jak popisují monitorovací organizace, byla podána jako důkaz o přílivu ukrajinských gangů. Podobné manipulace přitom nejsou nové. Již v roce 2025 popsal Demagog a Institut monitoringu médií falešné screenshoty s logy BBC či Der Spiegel, které údajně dokazovaly napojení části uprchlíků na teroristické skupiny.

Cena, kterou platí lidé i ekonomika

Dezinformace nejsou virtuální problém. Premiér Donald Tusk v polovině srpna uložil ministerstvu vnitra a bezpečnostním složkám, aby pozorně sledovaly nárůst protiukrajinského násilí a nepřátelství. Varovali také představitelé vlády, že rostoucí napětí ohrožuje bezpečnost země.

Ekonomický rozměr je přitom stejně podstatný. Podle studie společnosti Deloitte zveřejněné agenturou UNHCR 1. října 2026 dosáhla zaměstnanost ukrajinských uprchlíků v Polsku 76 procent a jejich příspěvek k HDP za rok 2025 se odhaduje na 2,4 procenta, tedy zhruba 94 miliard zlotých. Pokud by zhoršující se klima a obavy o osobní bezpečnost přiměly část Ukrajinců k odchodu do jiných evropských zemí, Polsko by přišlo o pracovníky, podnikatele i poplatníky. To by mohlo zhoršit nedostatek pracovních sil, brzdit růst a poškodit mezinárodní reputaci země. Je to přesně ten typ vedlejších škod, který Moskvě vyhovuje.

Co si z toho odnést v Praze

České čtenáře by polský případ měl zajímat ze tří důvodů. Za prvé, Operace Pravda nepracuje jen polsky. Síť vytvořená za účelem plošného šíření prokremelského obsahu cílí na řadu evropských jazyků, a česká informační scéna není výjimkou. Za druhé, českou společnost čekají podobné polarizující témata, od uprchlické politiky přes ceny energií po otázku vojenské pomoci. Metoda zůstává stejná: najít skutečnou bolest a přiložit k ní zápalku. Za třetí, polská zkušenost ukazuje, že účinnou odpovědí není mlčení ani plošné označování oponentů za ruské agenty. Je to naopak transparentní komunikace, fact-checking a ochota řešit zdroje sporu, jak ukázal příklad exhumací.

Právě to je závěr, ke kterému se přiklánějí i analytici PISM: klíčová je koordinovaná polsko-ukrajinská strategická komunikace, která dokáže vyhrotit sporná témata dříve, než je využije Moskva. Pro Kyjev to znamená uvědomit si, že symbolická gesta k historii mají v Polsku svou cenu, i když je lze v domácím kontextu vysvětlit. Pro Varšavu pak oddělit legitimní historickou diskusi od hesel, jejichž hlavním příjemcem je ruská propaganda. A pro střední Evropu jako celek? Připomínku, že fronta se nevede jen na východě Ukrajiny, ale i v komentářových vláknech na sociálních sítích.

Autor: Peter Jelen

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.