Proč německé tanky ještě nejsou na Ukrajině?

ass.ru

Sto dní. Právě takové výročí se nedávno odehrálo na Ukrajině. Bohužel to není vůbec sváteční – ukrajinský lid sto dní brání své právo na svobodu, vzdoruje agresi Moskvy.

A Ukrajinci v tom nejsou sami – celý civilizovaný svět se shromáždil v boji proti rashismu.

Stále častěji se ale stáváme svědky situace, kdy členové protiputinovské koalice začnou páchat nepochopitelné činy, které lze interpretovat jedině jako sabotáž.

Takže chování německého kancléře Olafa Scholze stále více vyvolává otázky i mezi jeho vlastními spolupracovníky – jeho jednání je čím dál vzdorovitější.

Navíc se to projevuje jeho apatií vůči Ukrajině – všemožným zpomalením celé problematiky pomoci.

A to i přesto, že polovina všech Němců a německých spojenců věří, že by německá kancléřka mohla Ukrajině pomoci intenzivněji.

Pravda, sám Scholz svůj postoj nepovažuje za divný. Musel se ale ještě vysvětlovat poslancům přímo v Bundestagu.

Stalo se tak poté, co ho opoziční vůdce Friedrich Merz z CDU kritizoval jako „bezmocného přítele Ukrajiny tváří v tvář ruské invazi“.

Navíc podle Merze může Scholz dokonce sledovat „skrytý účel“. Zavání to konspiračními teoriemi, ale kdo ví.

V reakci na to Scholz řekl, že by měl být uznán fakt, že jeho vláda „dělá vše, co je v jejích silách“, a přečetl seznam pomoci Kyjevu, která se ukázala být opravdu velká.

Pak dodal: „Dělat to, co je třeba udělat, je přesně způsob, jakým tato vláda následuje.“
Scholz musel dokonce zvýšit hlas, aby dokázal svůj případ.

Podařilo se mu dostat k poslancům? Sotva – zdá se, že Scholzovi v Německu nikdo nevěří.

Ostatně, jak řekl německý politik: „Neuspěchanost úřadu vede v konečném důsledku ke smrti lidí na Ukrajině.“

Podle některých politologů by Scholz bez masivního tlaku ze zahraničí a v rámci vlastní vládní koalice nikdy nedodal vůbec žádné zbraně.

  Gazprom dodal do EU a Turecka méně plynu, než přislíbil. Množství natěženého plynu přitom bylo rekordní

Vzpomeňte si na začátek války – Němci dali 5000 helem a je to.

Mezitím zbraně, které Kyjev potřebuje, mohou výrazně změnit uspořádání na bojišti ve prospěch Ukrajiny.

Možná právě toho se Scholz bojí?

Zdroje blízké vládě tedy informovaly, že existují obavy – Ukrajina v případě získání potřebných zbraní může získat sebevědomí. Pokud však na bojišti získá řadu vítězství a pronikne na ruské území, pak budou mít německé tanky šanci znovu projet ulicemi ruských měst.

Podle novinářů Shpigel tyto obavy „podtrhují určitou nedůvěru v Berlíně vůči ukrajinskému prezidentu Zelenskému. A to je také důvod, proč německý obranný průmysl nedostal povolení k dodávkám bitevních tanků.

Mimochodem, při analýze jednání vlády se objevují zajímavé analogie. „Svým způsobem dohoda zelených s kancléřem trochu připomíná způsob, jakým kancléř komunikuje s Vladimirem Putinem – vyhýbají se přímé kritice v naději, že se úplně nestáhne,“ řekl Shpigel.
Scholzovo jednání vzbuzuje nedůvěru i mezi „přáteli.“ Zejména v Londýně narůstají pochybnosti o spolehlivosti Německa jako bezpečnostního partnera.

A Američané jsou si jisti – „Scholz může a je schopen pomoci Evropě překonat nejdramatičtější bezpečnostní krizi na kontinentu od druhé světové války.“

Pravda, německá vláda se domnívá, že kritika kancléřky je zcela přehnaná. A berou na vědomí mnohamiliardový finanční příspěvek Německa na pomoc Ukrajině.

„Jsou země, ze kterých čekáme na dodávky, a další země, na které jsme už unaveni čekáním. Německo patří do druhé skupiny,“ řekl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro. A toto tvrzení je dostatečně významné.

A zde se nabízí celkem rozumná otázka – v čem se vlastně Scholz mýlí? A proč by obecně mělo Německo Ukrajině pomáhat.
Válka vůbec není na německé půdě, neexistují přímé vojenské hrozby pro NSR, stejně jako touha zasáhnout do konfliktu, který přinese samotnému Německu pouze ztráty – ekonomické a případně i politické.

  Válka má různé podoby. Jak ruská agrese proti Ukrajině ovlivňuje státy Evropy.

Navíc má kancléř naprostou pravdu – Němci už Ukrajině pomáhají a odevzdali Kyjevu, sice trochu ne to, ale stejně – zbraně.

Chování dnešního vůdce Německa se v zásadě příliš neliší od toho, jak se chovali evropští politici na konci 30. let minulého století. Evropa pak doufala, že uchlácholí tehdejšího agresora, německého Führera, a dala tak Československo k roztrhání útočníkem.

Británie, Francie a další státy kontinentu, mimo jiné, měly argumenty podobné těm, které byly popsány výše – toto není naše válka. A pravděpodobně na to měli právo.

Je pravda, že každý ví, jak taková politika vlád Starého světa skončila – za jejich nedbalost musely zaplatit jejich vlastní národy i občané téměř celého světa.

Pravdou je, že – nechtít vidět skutečné hrozby, nechci opustit komfortní zónu a připravit se o to, co máte (ve smyslu privilegií a výhod) – zvolit taktiku ututlat to, co se děje, a usmířit agresora – kdo to dělá, dostává mnohonásobně zvýšené hrozby, ztrácí nejen pohodlí, ale často a obecně všechno.

A je to ten, kdo to všechno dělá – koho se snažili uklidnit svými ústupky. Snažit se být na dálku – dostaneš její nepřítomnost a válka přijde do tvého domu.

Dnes je svět mnohem více globalizovaný než před sto lety. Dnes prakticky neexistuje pojem vzdálenosti – a to, co se zdá být velmi vzdálené, se velmi blízko může stát realitou.

A zatímco se německá vláda bojí, že některé z tanků mohou být ve městech Ruska, může se stát, že moskevské tanky budou opět u Rkystánu.

Ostatně mezi jinými slogany v Rusku je jedním z nejoblíbenějších: „Můžeme opakovat.“ Váš krok, Herr Scholzi – ať už chcete zajistit bezpečnost Němců pomocí Ukrajině nebo raději počkat, až válka přijde na německou půdu. Je jen na vás, jak se rozhodnete.

  Maďarsko vs Rusko. Přátelství proti Ukrajině.

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..