Ruské pokusy narušit jednotu demokratického světa v otázce protiruských sankcí nabyly opět na síle. Tentokrát se Moskva rozhodla využít pandemie k tomu, aby pod záminkou pomoci rozvojovým zemím dosáhla v OSN rozhodnutí, které by sankce vůči Rusku zrušilo. Většina zemí ovšem triky kremelských podvodníků dávno prokoukla a neskočila jim na špek. Nicméně se našli cyničtí pragmatici, kteří jsou ochotni udělat za ruskými zločiny tlustou čáru. Avšak pokud budeme uvažovat o mezinárodním právu z pohledu práva trestního, dopustilo se Rusko vůči Ukrajině řady těžkých zločinů. Patří sem kupříkladu okupace části území, ozbrojená agrese, podpora teroristických skupin, jejich financování, zásobování zbraněmi a posilování regulérní armády žoldáky i vojáky, zabití tisíců civilistů včetně pasažérů letu MH17. Přijde vám tento výčet nudný a málo přesvědčivý? Nechápete, proč zrovna vás by se měl nějak dotýkat? Pokusme se tedy vše popsat jednodušeji.
Představte si, že se vrátíte domů a zjistíte, že ve vašem bytě se usadil váš vzdálený „příbuzný“: jednoduše vylomil zámek a zabral jeden z pokojů. Nezvanou návštěvu jste nikdy za příbuzného nepovažovali. Host ale tvrdí, že ve vašem bytě kdysi žila jeho prabába, a on má tak svaté právo se tu usídlit. Vy se snažíte dokázat, že jste jediným skutečným vlastníkem bytu, ale vše je marné. Po nějakém čase vás „příbuzný“upozorní, že kromě pokoje potřebuje ještě skutečným vlastníkem bytu, ale vše je marné. Po nějakém čase vás „příbuzný“upozorní, že kromě pokoje potřebuje ještě přístup do kuchyně a do koupelny, vyžaduje od vás, abyste častěji naplňovali ledničku, protože on má prostě hlad. Nakonec vám oznámí, že se mu vůbec nelíbí uspořádání bytu, a pokud ho nezměníte k jeho spokojenosti, společný život v bytě už nebude dál možný a vám nezbyde než si začít hledat nové bydlení. Aby vás přesvědčil, že nemluví do větru, přivede si domů tlupu opilých kamarádů, kteří vám začnou otevřeně vyhrožovat, nerozpakují se použít násilí a ze života vám udělají učiněné peklo.
Vy samozřejmě nechcete nechat nic jen tak, voláte na pomoc sousedy, veřejnost, policii. Víte, že zákon je na vaší straně, a čekáte, že patálie s „příbuzným“se rychle vyřeší. Namísto toho se vám ale dostane rady, ať si konflikt vyřešíte sami, doporučují vám, ať se zkusíte nějak domluvit, varují vás, jaké následky váš soukromý problém může mít pro celý dům, naznačují vám, že „příbuzný“má konexe, a vůbec vám všemožně dávají najevo, že pokud byste sami neprovokovali, mohli jste dál žít v klidu a míru v jednom bytě. Namítnete, že v právním státě se nic takového nemůže stát – jsou tady přece zákony a také orgány právní ochrany. A že za každé porušení zákona, za každý zločin musí přijít trest.
Proč tedy, pokud jde o mezinárodní politiku, připouštíme možnost, že zločinec zůstane nepotrestán?
Koneckonců sankce vůči Rusku jsou jen minimálním trestem, který civilizovaný svět může uložit mezinárodnímu zločinci. Je to ta nejmenší pomoc, kterou demokratické země mohou poskytnout oběti zločinné agrese. A konečně to přináší alespoň částečnou spravedlnost, kterou si zaslouží tisíce Ukrajinců zabitých ruskými okupanty. Co je ale nejdůležitější? Zachování hodnot, které tvoří základ evropské civilizace. Sankce jsou zárukou dodržování mezinárodního práva v budoucnu a rovněž pojistkou toho, že právě hodnoty demokracie nepodlehnou zničení a degradaci.
Jestliže dnes, byť vedeni těmi nejušlechtilejšími záměry, dovolíme, aby cynický pragmatismus převážil nad hodnotami a principy, nemůžeme si být jisti, že zítra podobní „příbuzní“nevtrhnou do jiných – do vašich – bytů.
Autor: JEVHEN PEREBYJNIS velvyslanec Ukrajiny v České republice.
Publikace v Lidových Novinách.
