Situace s dodávkami ruského plynu do Evropy nyní připomíná události Pražského jara, kdy sovětské letadlo požádalo o nouzové přistání na pražské Ruzyni, ale později se ukázalo, že je v pořádku, na jeho palubě byl vojenský výsadek, který se zmocnil klíčových letištních zařízení, což následně umožnilo přistání 7. výsadkové divize a výrazně přispělo k udušení protestů v roce 1968 u nás.
Tehdy se operace jmenovala Dunaj; nevím, jak je tomu nyní, ale v situaci, kdy Gazprom uměle přerušil dodávky plynu do Evropy, čímž způsobil energetickou krizi a dosud nevídaný růst cen, jsou takové analogie zcela na místě; jde o zjevně plánovanou akci, která má všechny znaky „hybridní války“. Je zřejmé, že to souvisí s problémy Severního proudu 2, který nyní „hraje roli nouzového letadla“, proti čemuž se staví rozumná část Evropy ve snaze zabránit Kremlu získat nové páky na svůj energetický sektor.
Jádro problému spočívá v tom, že Moskva se snaží vnutit Evropanům svá „pravidla hry“ na jejich vlastním trhu, obejít třetí energetický balíček EU a v případě pozitivního výsledku získat zpět své monopolní postavení. Co dál? Protože víme, jak se v takových případech obvykle chová a jak ráda využívá „plynový ventil“ pro své vlastní účely, není současná krize zdaleka tím nejhorším, co by se dalo očekávat, je to jádro problému, a proto je Evropa proti takovému vývoji.
Navíc vše nasvědčuje tomu, že tato speciální operace vykazuje dlouhodobé znaky a že se na ni Kreml připravoval předem, protože kromě snížení dodávek plynu zaznamenáváme také nejnižší objemy plynu v zásobnících od roku 2011. Zde můžeme jen konstatovat: EU bohužel již přiznala, že vlastníkem většiny z nich je Gazprom nebo struktury, s nimiž má jasné vazby, a to nejen v ekonomice.
Nyní je situace opravdu napjatá, v předvečer topné sezóny dosáhla cena listopadových futures na TTF na burze ICE Futures historické hranice téměř 1200 dolarů za tisíc metrů krychlových a její růst činil zhruba 400 %, což žádné „tržní mechanismy“ nevysvětlují. A stalo se toto: ruská společnost ignorovala žádost Mezinárodní agentury pro energii a evropských spotřebitelů o zajištění dodatečných dodávek plynu, ačkoli Gazprom je schopen tak učinit. Zde je třeba si uvědomit, že situace je sama o sobě absurdní, protože vzhledem k technické nemožnosti dočasně zastavit těžbu plynu a skutečnosti, že zásobníky v samotném Rusku jsou naplněny až po okraj, mnoho regionů v Rusku zahájilo topnou sezónu dříve, aby ji částečně využily.
V současné době jsme navíc svědky mohutné propagandistické kampaně v Kremlem kontrolovaných médiích, jejíž hlavní myšlenkou je, že lidé v EU již začali mrznout a že zima přinese kolaps. Jedná se o „energetickou válku“, kterou Rusko vyhlásilo Evropě s cílem prosadit Nord Stream 2 jako hlavní tranzitní trasu, na níž má Kreml zájem, a nejde o ekonomiku, ale o získání možnosti ovlivňovat politiku EU prostřednictvím energetického vydírání.
Je na to Evropa připravena? Dlouho jsme byli přesvědčováni, že ruské plynovody jsou „normálním ekonomickým projektem“ a že pokud je Kreml použije jako zbraň, okamžitě se mu dostane adekvátní odpovědi. A tak se stalo, nikoli proti Ukrajině, jak se původně říkalo, ale proti samotné EU, ale v tuto chvíli nevidíme žádné smysluplné kroky, které by Gazprom donutily obnovit uměle zastavené dodávky plynu do Evropy.
Dopadne to špatně? Naštěstí tomu tak není; ano, čelit ruskému energetickému vydírání bude skutečně nákladné, ale ke kolapsu, o němž sní Kreml, nakonec nedojde.
Plyn v Evropě bude a domácnosti žádné větší problémy nezaznamenají, protože řada evropských zemí pro ně již zmrazila ceny na celou topnou sezónu a předpokládá se, že tak učiní všechny země EU. Co se týče průmyslu, ten by měl mít také dostatek plynu, i když za relativně vysokou cenu, protože díky relativně vysokým cenám již velcí světoví dodavatelé zvažují zvýšení dodávek na evropský trh, což povede i ke snížení cen.
Jinými slovy, vše nasvědčuje tomu, že „energetickou válkou“ nejvíce utrpí samotný Gazprom, který sice stále dosahuje superzisků, ale v dlouhodobém horizontu má velkou šanci trh ztratit. Český komisař pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška se k situaci vyjádřil velmi konkrétně: „Je třeba být tvrdší. Evropa byla vůči svým dodavatelům příliš dlouho zdrženlivá a příliš měkká. Naší chybou je, že jsme byli příliš vstřícní k Rusům, Norům a Alžířanům. Musíme se stát tvrdšími spotřebiteli…“ a to je naprosto správný postoj. Pokud jde o samotné Rusy, dodal: „Evropa musí zaujmout tvrdý postoj k cenám ruského plynu… Pro Rusko jsme největším odběratelem plynu, nejdůležitějším zákazníkem. Pokud budou na tomto největším trhu potřebovat problémy, budou je mít.“
Zdá se, že se Evropa konečně začíná „probouzet“ a nazývat věci pravými jmény, že je opravdu na čase, aby EU „přestala být vůči Moskvě ostýchavá“ a vyhlásila „reverzní plynovou válku“ na ochranu svých hodnot, včetně trhu, zejména proto, že ruský plyn není nějaká unikátní komodita a Rusko jako prodejce má větší zájem na zásobování evropského trhu než EU.
Co z dlouhodobého hlediska? Až Evropa přejde na zelenou ekonomiku, tento problém se vyřeší sám a zbaví se nekonečného agresivního ruského energetického vydírání, ale současná situace si vynucuje adekvátní reakci již nyní, a tak se zřejmě stane.
Autor: Peter Jelen
