Většina lidí v Česku se zanedlouho sejde se svými blízkými u štědrovečerního stolu, jemuž bude vévodit smažený kapr s bramborovým salátem. Vystřídal zdejší tradiční pokrmy jako jahelník, hrách, šneci či kapr načerno.
Jednotná štědrovečerní večeře v podobě kapra se salátem, v mnoha rodinách obohacená o vinnou klobásu či vepřové řízky, se na českém vánočním stole zabydlela až po druhé světové válce, v padesátých letech minulého století. V dřívějších dobách bylo štědrovečerní menu mnohem pestřejší a značně se lišilo podle jednotlivých regionů.
Valašská štědračka
Jak už říká samotný název, štědrovečerní večeře měla být štědrá, a tak se i v těch nejchudších rodinách připravovala poměrně bohatá kolekce pokrmů, byť uvařených z běžných a dostupných surovin. Na Valašsku se dokonce vařila polévka zvaná přímo ščedračka (dnes se používá termín štědračka), připravovaná z hrachu, čočky, brambor, sušených hub a sušeného ovoce.
Zatímco dnes zahajujeme slavnostní večeři polévkou rybí, dříve se o Štědrém večeru začínalo polévkou z hub. Někde se vařila s kroupami, jinde zase s nudlemi, bramborami nebo s žitným kvasem (slavné krkonošské kyselo). Na Domažlicku se místo polévky podávala houbová omáčka s křupavými rozpíčky, občas byla na stole i houbová omáčka s knedlíkem.
Maso chudých
Houby, nazývané také maso chudých, dávaly mnoha jídlům z brambor či obilnin chuť, proto se hojně objevovaly také v dalších štědrovečerních jídlech. Vedle obligátního černého kuby, který se připravuje z krupek a sušených hub (aby byl pořádně černý, je třeba použít hřiby modráky a stroček), se dodnes v Krkonoších připravuje také do zlata vypečený hubník, zvaný též houbovec, z krupicové kaše, rohlíků, vajec a hub.
Dalším typickým vánočním pokrmem býval jahelník, tedy v pekáči zapečená jahelná kaše, a to buď ve sladké podobě s mlékem a sušenými švestkami, nebo s houbami a se zelím. A chybět nemohl ani hrách, podávaný se smaženou cibulkou a česnekem, případně maštěný máslem, sypaný cukrem a strouhaným perníkem.
Tomášský kompot
Velmi oblíbeným pokrmem byl také jakýsi „kompot“ připravený ze sušeného ovoce, které se pomalu rozvařilo. Tento pokrm měl nejen řadu jmen (někde se mu říkalo muzika, jinde zase odvárka, případně sladký vocet či zlodějky), ale také podob. Základem byla sušené jablka, hrušky a švestky, krajově se pak přidával perník, povidla, rozinky, oříšky a koření.
Pokrm se připravoval už na sv. Tomáše, který se dříve slavil 21. prosince, aby se „kompot“ pořádně rozležel a všechny chutě se náležitě propojily.
Kapr s knedlíkem
Ryby na vánoční stůl dlouho nepatřily, neboť byly poměrně drahé. Na štědrovečerní stůl se začaly dostávat až v 19. století, ale výhradně v bohatších měšťanských rodinách.
Tam se kapr připravoval dvěma způsoby, a to buď na modro – tedy vařený se zeleninou, divokým kořením a octem –, nebo na černo, v chuťově bohaté až opulentní omáčce, do níž se přidávala celá řada ingrediencí, mimo jiné perník, rozinky, povidla, mandle či vlašské ořechy. A pozor – takto připravený kapr se servíroval s knedlíkem. Nicméně pro svou časovou náročnost kapr načerno z českých kuchyní úplně vymizel. Stejně jako další vánoční pochoutka v podobě pečených šneků.
Kouzlo trojobalu
A jak se zrodila současná podoba štědrovečerní večeře – tedy smažený kapr se salátem? Jak již bylo řečeno, po dlouhou dobu si štědrovečerní rybu mohli dovolit pouze v zámožnějších rodinách. Situace se změnila až v době první republiky – kdy se začal kapr stále častěji objevovat jako hlavní chod na vánočním menu.