Ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo návrhy bezpečnostních smluv se Spojenými státy a NATO, které Kreml předal americké straně 15. prosince.
Navrhované smlouvy obsahují jak zákaz vstupu nových států do NATO, tak faktické ukončení spolupráce s nimi v bezpečnostních otázkách ze strany USA a dalších členů aliance.
Návrhy dohod byly předány náměstkyni ministra zahraničí USA Karen Donfrinové před třemi dny během její návštěvy v Moskvě.
Reakce Bílého domu na podobné „návrhy“ z Kremlu byla jednoznačná. Washington prohlásil, že nebude jednat bez evropských spojenců a partnerů.
„Nebudeme slevovat z klíčových principů, na kterých je založena evropská bezpečnost, zejména toho, že všechny země mají právo určovat svou budoucnost a zahraniční politiku a jsou osvobozeny od vnějšího vměšování,“ řekla mluvčí Bílého domu Jen Psakiová.
Na navrhované dokumenty reagovalo i NATO. Generální tajemník organizace uvedl, že nezastupuje jednání bez účasti Ukrajiny a přidal řadu podmínek.
„Jakýkoli dialog s Ruskem by měl zohledňovat obavy z jednání Ruska a bude založen na klíčových principech a dokumentech týkajících se evropské bezpečnosti a bude veden po konzultaci s evropskými partnery,“ řekl Jens Stoltenberg.
Moskva vyjádřila zklamání nad takovou reakcí Washingtonu a Bruselu. Pravda, bylo by zvláštní očekávat jinou odpověď. Jaký byl účel Kremlu, nabízet svým „kolegům“ prakticky samostatné dohody?
Ostatně odpověď, která přišla z Washingtonu, je totožná s tou, kterou Putin dostal dva týdny při jednání s Bidenem, kdy v reakci na požadavky garancí moskevského schizofrenika americký prezident jasně odpověděl, že otázka vstupu do aliance je otázka sebeurčení lidí.
Kremlský trpaslík ale dál ohýbá svou linii, chce získat záruky od Spojených států a NATO, což by podle jeho názoru mělo omezit expanzi aliance na Východ.
A v době, kdy celý civilizovaný svět chápe, že hlavní hrozbou pro bezpečnost jak v Evropě, tak v euroatlantickém prostoru je agrese Ruské federace, si toho Moskva tvrdošíjně nevšímá a Putin chce s Bidenem nová jednání o evropské bezpečnostní.
Projekt navrhovaný Kremlem obsahuje závazek nejen zastavit expanzi NATO na východ (na úkor republik bývalého SSSR), ale také ukončit spolupráci s těmi, kteří již v bloku jsou.
Moskva požaduje stažení vojsk a zbraní „starých členů“ NATO z území „nových raketoplánů“ aliance.
Kreml nazývá „nové“ ty země, které se k bloku připojily po roce 1997: Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Chorvatsko, Albánie, Černá Hora a Severní Makedonie.
To znamená, že Kreml ve skutečnosti nabízí Bílému domu, aby bilaterálně rozhodl o osudu jiných zemí.
„Ruská federace a všichni účastníci, kteří byli k 27. květnu 1997 členskými státy Severoatlantické aliance, nerozmisťují své ozbrojené síly a zbraně na území všech ostatních evropských států, kromě tzv. síly dislokované na tomto území ke dni 27.5.1997 “ – říká navrhovaná dohoda.
V seznamu navrhovaných zákazů: nerozmisťovat rakety krátkého a středního doletu v oblastech, kde může být zasažena druhá strana; neprovádět vojenská cvičení přesahující úroveň brigády v dohodnuté vzdálenosti v pohraničním pásmu zemí NATO a Ruské federace a jejích spojenců; nechovat se k sobě jako k protivníkům; provádět pravidelné bezpečnostní konzultace.
Navenek návrhy vypadají docela mírumilovně. Nebýt jedné věci – mluvíme o Rusku, ale jak řekl Bismarck: „Dohody s Ruskem nestojí ani za papír, na kterém jsou podepsány.“
A co je nejdůležitější, Moskva nabízí Washingtonu, aby rozhodl o osudu Evropy za zády Evropy samotné.
Něco takového se už stalo. Nedávno – téměř před sto lety. Pravda, touha po rozdělení Evropy byla přítomna na obou stranách. Dnes se jeden notorický schizofrenik, snažící se uspokojit své klamné imperiální touhy, snaží donutit celý svět, aby si s ním hrál.
Potřebuje to svět? Odpověď je nasnadě a reakce civilizované společnosti hovoří výmluvně – ne.
Otázkou je – na co se gopnik z Kremlu pokusí realizovat své agresivní plány?
Evropa velmi dobře ví, co je Moskva. Česká republika si pamatuje zvuk přátelství, který vydávaly stopy ruských tanků v pražských ulicích v roce 1968, zvuk svištících kulek a pohled na jimi poseté zdi v centru hlavního města.
Vzpomínka na „přátelství“ s Moskvou žije mezi mnoha evropskými národy. Soudě podle jednání Kremlu si to také pamatují a zjevně jim nevadí to zopakovat.
Autor: Franz Hoffman
