Nejdůležitějším vánočním dnem pro křesťany je první svátek vánoční, tedy Boží hod vánoční. Křesťané totiž dnes oslavují narození Ježíše Krista. Boží hod vánoční patří spolu s Božím hodem velikonočním, neboli Zmrtvýchvstáním Páně, k největším svátkům liturgického roku. V kostelích se na Slavnost Narození Páně 25. prosince stavějí betlémy a tradičně se konají třeba i vánoční hry, většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled. Papež také v tento den ve Vatikánu tradičně pronáší poselství Urbi et Orbi (Městu a světu).
Název „Boží hod“ vznikl pro tento svátek zřejmě kvůli tomu, že v tyto dny věřící častěji navštěvovali kostely a přistupovali četněji ke svatému přijímání, při němž požívají posvěcený chléb označovaný jako „tělo Páně“. Památka narození Páně se slavila 25. prosince zpočátku jen v Římě, od 7. století se ale stala součástí liturgie celé západní církve. Východní církev světila od 4. století slavnost Epifanie neboli „slavné zjevení se Božího Syna v těle“. Tento byzantský svátek Narození Páně připadal na 6. ledna.
Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Tento den je také příležitostí, sejít se u slavnostně prostřeného stolu. Dříve také byla na Boží hod vánoční lidem zapovězena práce. Někde se prý ani nestlala lůžka a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.
O narození Ježíše se píše ve dvou evangeliích – Matoušově a Lukášově. První vypráví o mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit poté, co je k tomu vyzval anděl.