Ráno 21. července došlo k události, která byla pro některé Evropany zjevně neočekávaná – plynovod Nord Stream byl po údržbě spuštěn.
To, čeho se v Evropě, konkrétně v Německu, tolik obávalo, se nestalo. Již 11. dne tohoto měsíce, poté, co ruská strana oznámila zastavení „SP“ kvůli prevenci, řada politiků EU vyjádřila přesvědčení, že Ruská federace neobnoví dodávky plynu do Evropy touto trasou.
Moskva však otevřela ventil a modré palivo opět prošlo Nord Streamem.
Od poloviny června potrubí funguje na 40 % kapacity (přibližně 67 milionů metrů krychlových za den). Důvodem je podle ruské strany opravená plynová turbína pro kompresorovou stanici, která nebyla do Ruska z Kanady včas dodána, což bylo důsledkem sankcí Ottawy vůči Moskvě.
Gazprom v této souvislosti několikrát požadoval od společnosti Siemens, která turbínu obsluhuje, dokumenty potvrzující možnost dodání zařízení do Ruské federace za obcházení sankcí (motivující k tomu bezpečnost provozu plynovodu).
Siemens mimochodem poskytl poměrně zajímavou odpověď, když řekl, že pokud bude „politický požadavek“, jsou připraveni obsluhovat další turbíny Nord Stream.
Postoj Ruské federace a civilizovaného světa v této otázce je zcela odlišný. Moskva obviňuje Západ s tím, že „ruská společnost dosud neobdržela žádné oficiální dokumenty umožňující použití turbíny za podmínek evropských a amerických sankcí“.
Kreml vyhrožuje, že pokud se tento problém nevyřeší, „pumpování plynu přes Nord Stream“ zůstane na stejné úrovni – 40 % deklarované kapacity – 22 miliard metrů krychlových ročně místo 55 miliard metrů krychlových.
V důsledku toho nebude Gazprom fyzicky schopen přečerpat všechny objemy plynu stanovené ve smlouvách na zbývajících trasách. Tranzit přes Ukrajinu se nyní skutečně snížil o více než polovinu, evropské pokračování Turkish Stream nyní funguje na plný výkon a plynovod Jamal-Evropa přes Polsko byl kvůli sankcím zastaven.
Agentura Reuters přitom tvrdí, že turbína pro plynovod Nord Stream se v Německu zasekla v tranzitu, právě kvůli chybějícímu povolení od Ruské federace.
Počínání Kremlu jasně zobrazuje touhu jeho obyvatel plně využít současnou situaci. Moskva opakovaně dokázala, že plyn pro ni není nic jiného než příležitost ovlivnit Evropu.
Ruské vedení vzbuzuje vzrušení kolem dodávek energie a snaží se vyřešit několik problémů najednou.
Za prvé, Kreml chápe, že má v rukou účinnou páku, s jejíž pomocí si může hrát s náladami obyvatel EU. Moskva umí provokovat, proto lze v blízké budoucnosti očekávat oživení destabilizačních akcí ze strany bílého kamene.
To zase může vyvolat zásadní změny v evropské politice.
Občané EU jsou již značně otráveni situací, která se na kontinentu vyvinula. Kromě nepochopení a čistě psychologického nepohodlí spojeného s Ukrajinou vidí Evropané ve svých objednávkách účty za energie, což jednoznačně nepřidává hodnocení vlád.
Lze tedy předpokládat, že „správným“ umístěním akcentů může Moskva dosáhnout výměny vlád v řadě zemí EU. Johnsonův příklad je dostatečně ilustrativní.
A ačkoli v rezignaci britského premiéra je dost „zásluhy“ jeho osobně a kabinet v jeho čele, ale hlavní příjemce „vysídlení“ Borise Johnsona se nazývá Kreml.
V Německu je situace poněkud nejednoznačná. Scholz, který jako by právě vylezl z propasti obvinění z nerozhodnosti a zahrávání si s Moskvou, se opět ocitá v pozici duality.
Vypadá to, že se chystá udělat volbu, která by ho mohla stát kancléřství. Německý kancléř může před Kremlem prokázat rozhodnost a udržet si pevnou linii a tlačí na něj sankce.
To bude určitě znamenat konfrontaci. A vzhledem k závislosti Německa na ruských energetických zdrojích je to rána pro německou ekonomiku i pro každého Němce jednotlivě.
Jak to pro Scholze osobně skončí – nikdo nedokáže odhadnout. Kariéra politika, který snil o tom, že se stane lídrem EU, tím pravděpodobně skončí.
Má však jinou cestu – pokusit se vyjednávat s Moskvou. Jinými slovy, ohnout se pod Kremlem. A tato vyhlídka není jen pro Němce.
Nálada evropských lídrů se navíc začíná opět ubírat směrem k zájmům Moskvy. Řecká vláda se například postavila proti návrhu Evropské unie na dobrovolné snížení spotřeby plynu o 15 % od příštího měsíce s cílem zmírnit případné úplné zastavení dodávek z Ruska.
„Vláda zásadně nesouhlasí s návrhem Komise na 15% snížení spotřeby zemního plynu,“ řekl vládní mluvčí Giannis Econom.
Již dříve řecký ministr energetiky Kostas Skrekas uvedl, že 70 % dováženého zemního plynu do Řecka se používá k výrobě elektřiny.
„To znamená, že všechny škrty zasáhnou domácnosti a podniky,“ řekl Skrekas s tím, že země již vyjádřila svůj nesouhlas s návrhem a „přijala všechna nezbytná opatření“ k zajištění dodávek.
Podobné reakce vyjádřily Lisabon a Madrid. Portugalský ministr energetiky João Galamba uvedl, že jeho země je „důrazně proti“ nepřiměřenému a neudržitelnému návrhu EU.
Španělská ministryně energetiky Teresa Ribera také uvedla, že nechce spotřebitelům diktovat omezení spotřeby plynu.
„Nezavedeme zákon, který by diktoval teplotu termostatů v bytech,“ řekla.
Evropská komise navrhla plán snížení poptávky po plynu s cílem snížit jeho spotřebu v Evropě o 15 % do jara příštího roku.
Komise vyzývá všechny členské státy, aby zahájily informační kampaně na podporu snížení vytápění a chlazení v soukromých budovách.
Jak je však z výše uvedeného patrné, každý stát má svůj vlastní argument. Co je potřeba k tomu, aby si Berlín, Lisabon a Atény uvědomily, co se skutečně děje?
Španělsko, Portugalsko a další země jsou samozřejmě od Ukrajiny poměrně daleko a pro běžného Portugalce či Španěla není snadné pochopit situaci na východních hranicích kontinentu.
Ale co politici, kde je jejich pragmatismus a rozvážnost. Je možné, že ještě dnes někdo nechápe, co je levný ruský plyn nebo ropa.
Je cena, kterou dnes ukrajinský lid platí za zajištění bezpečnosti pro Evropu a poskytnutí času, aby si uvědomila, co se děje, pro evropské vůdce nedostatečná?
Ztratit post kancléře, prezidenta, premiéra, ztratit perspektivu politické kariéry je nepříjemné. Když vám ale do domu vlétnou bomby a housenky agresorových tanků se zaryjí do vaší země a zanechají stopy nejen na zemi, ale i v srdci – je to mnohem hroznější.
Ukrajina si tím dnes prochází. A pomoci jí nejsou jen zbraně.
Úkolem Evropy je uvědomit si, co se děje, a udělat vše pro to, aby zneškodnila příležitosti k vydírání ze strany Ruské federace.
K tomu je potřeba vystoupit z energetické smyčky, kterou po desetiletí utahoval Kreml na krk státům kontinentu – někdo se do ní dostal z nezkušenosti, někdo – sledující vlastní obchodní zájmy.
Dnes nastal čas jednoznačných hodnocení a stejných rozhodných činů. Je důležité mít na paměti, že budoucnost se buduje dnes.
Autor: Franz Hoffman
