Jak sdělují ruská nezávislá média, ale také generální štáb ukrajinské armády, už během této zimy by mohla přijít další vlna ruské mobilizace. Tím spíš, že když 31. října oficiálně končila první mobilizační vlna, prezident Vladimir Putin žádný příslušný prezidentský výnos nepodepsal.
Sám Vladimir Putin se k možnosti další vlny mobilizace naposledy vyslovil ve středu na zasedání prezidentské Rady pro lidská práva. Tehdy rezolutně prohlásil, že ničeho takového přece není zapotřebí, protože zářijová a říjnová mobilizace přivedla do armády na 300 tisíc mužů.
Z těch je údajně polovina už přímo na frontě a polovina se zatím připravuje ve výcvikových prostorech. Jenže ouha, když ruský prezident něco takového tak vehementně tvrdí, zkušenost nás učí, že bychom raději měli být připraveni na pravý opak.
A vskutku. Třeba podle vojenského analytika Jana Matvejeva jsou tu hned přinejmenším tři okolnosti, proč bychom další kolo mobilizace měli očekávat. Za prvé tu nejsou žádné známky toho, že by se úřady pokračování tohoto mezi lidmi nanejvýš nepopulárního kroku hodlaly vzdát a ponechávají si otevřené všechny možnosti.
Druhá příčina je ryze praktická: ruští vojáci zkrátka na frontě ve velkém umírají či jsou zraněni tak, že v bojích pokračovat nemůžou. To se týká především čerstvě mobilizovaných, protože nemají žádné zkušenosti a jsou špatně připravení.
Nu, a třetí příčina podle Matvejeva spočívá v tom, že Putin prostě zastavovat válku nehodlá: „Pokud mu v tom něco nezabrání, bude pokračovat… A podobná plnoformátová válka vyžaduje trvalý přísun jak materiálu, tak i lidí,“ soudí Jan Matvejev.
Dlouhodobý proces
Politoložka Jekatěrina Šulmanová se naopak domnívá, že „systém se bude chtít druhé vlně mobilizace vyhnout“. A dále říká: „Z hlediska politické dynamiky byla první vlna naprostou katastrofou, a to jak administrativní, tak i politickou.“
Kdyby se ovšem ruské úřady k opakované mobilizaci pro válku na Ukrajině přece jen odhodlaly, budeme zřejmě svědky mnohem tvrdších šťár a povolávací rozkazy budou dostávat hlavně obyvatelé velkých měst a velkých podniků, protože venkov byl v tomto ohledu dosti brutálně vytěžen.
Rozhodující je přitom zcela každopádně postoj samotného Putina. Ten se ostatně tuto středu přiznal k názoru, že jeho „zvláštní vojenská operace“ na Ukrajině je dlouhodobý proces – tím rovnou naznačil, že válka podle něj hned tak neustane.
On ji dle vlastního přesvědčení ukončit nemůže, ba zřejmě ani nesmí, dokud se nedobere stavu, který bude moct alespoň pro svůj národ označit za vítězství. A to viditelně nebude snadné.
Autor: Libor Dvořák
