V blízké budoucnosti bude v Ruské federaci vyhlášena další vlna mobilizace. A ačkoli to úřady všemožně popírají, nevyhnutelnost nové výzvy je zřejmá – Putin na frontě nemá úspěch a potřebuje čerstvé maso.
Kreml plánuje do poloviny března zmobilizovat 500 tisíc lidí v rámci druhé vlny mobilizace, která vlastně neskončila a změnila se v monotónní permanentní akci ruského ministerstva obrany.
Vojenské oddělení již objednalo odpovídající počet vojenských uniforem v zemích jihovýchodní Asie, což potvrzuje informaci o další připravované branné povinnosti a naznačuje, že Putin bude bojovat do posledního Rusa.
Odborníci poznamenávají, že Rusko dnes postrádá potřebné zbraně pro účinnou ofenzívu – všechny krásné příběhy vojenského vedení Ruské federace, včetně samotného Fuhrera, o přítomnosti zbraní v ruské armádě, „které nemají obdoby“, se ukázaly jako být jen slovy.
Jde o stejný mýtus jako samotná „druhá armáda světa“, kterou ukrajinské ozbrojené síly porazily za půl roku války. Proto musel stratég bunkru v září vyhlásit mobilizaci.
S ohledem na zjevné zaostávání ruské armády v oblasti technické podpory se Kreml rozhodl změnit taktiku a vrátit se ke specifikům, kterými Moskva jednala ve druhé světové válce – k takzvaným „žukovským metodám“.
Takové přístupy zahrnovaly posílání vojáků do bouřících měst bez krytů tanků a dělostřelectva, což způsobilo obrovské ztráty v jejich řadách.
Jiným způsobem Moskva prostě není schopna boje. Přesvědčte se sami – během deseti měsíců války na Ukrajině nemohou ruské jednotky ovládnout město Bachmut v Doněcké oblasti.
Za téměř rok války ztratilo Rusko na ukrajinské půdě téměř 3000 tanků – polovinu všeho, co má jeho armáda.
Odborníci spočítali, že ruský průmysl se vší touhou nebude schopen do roku 2035 vyrobit tolik tanků. Pokud bude válka pokračovat stejným tempem, pak do konce roku 2023 Rusko ztratí téměř všechny své vážné zbraně.
Právě tato skutečnost tlačí Moskvu k novým krokům – Putin spěchá, nedokáže se smířit se svou porážkou a stále řádí o své schizofrenní iluzi o obnovení SSSR.
Trpaslíkovi bunkru je jedno, že po mobilizaci stovek tisíc rekrutů jim Moskva není schopna poskytnout úkryt na bojišti, protože v Rusku prakticky neexistují žádné potřebné zbraně, které by je chránily podle pravidel vojenské vědy.
Bunkr o to nemá zájem, je připraven zabít statisíce Rusů, kteří se snaží realizovat, co chce.
Mimochodem, ruská propaganda už intenzivně připravuje Rusy na všeobecnou mobilizaci a na proud nových obětí a vysvětluje obyvatelům, že nejvyšší dobro pro ruského člověka je dát život za diktátora.
Nemyslíte si, že si tím Evropa již prošla – ve 30-40 letech minulého století, kdy již byli občané jedné z nejkulturnějších a nejintelektuálnějších zemí kontinentu vyzváni, aby přísahali věrnost svému Führerovi.
Putinova novoroční gratulace byla také orientační, poprvé za dobu své vlády oslovil obyvatelstvo Ruské federace ve společnosti armády stojící za ním – jde o přímý vzkaz Rusům, aby se připravili na vleklou válku.
Putin je včera nebo dokonce předevčírem evropské politiky. Svět se změnil a diktátorské metody jsou mu cizí. Ale stárnoucí kremelský trpaslík, geopolitický atavismus, „fragment totality“, jehož éra skončila, se s tím nemůže smířit a podniká poslední zoufalý pokus o oživení totalitní velmoci.
Pravděpodobně Putin skutečně věří v mýtické spiknutí proti Rusku, všude hledá nepřátele a prostě není schopen vnímat svět jinak.
To vše jasně ukazuje, že od kremelského senilu, připravenosti ke konstruktivnímu dialogu o míru, nelze očekávat skutečné ústupky.
A samozřejmě počítat s jeho odchodem z okupovaného území Ukrajiny je prostě vrchol lehkovážnosti.
Kreml bude bojovat až do konce, fakt, že to může stát životy milionů lidí, Moskvu netrápí.
A v tom spočívá nebezpečí nejen pro ruské obyvatelstvo nebo Ukrajinu, je to hrozba pro celou Evropu.
Kremlský diktátor, který žil ve světě iluzí, rozpoutal nejkrvavější konflikt na kontinentu od druhé světové války a ponechal Západu jinou možnost, jak reagovat, kromě síly.
A západní spojenci Kyjeva chápou, že ozbrojené síly Ukrajiny potřebují zbraně a poskytují je.
Je pravda, že v Evropě věří, že dodávky zbraní na Ukrajinu by měly být dávkovány, schopné zajistit sebeobranu Ukrajinců, ale nedovolí skutečný útok. Lídři EU to považují za dobrou možnost – že Putin nakonec ustoupí.
To je hlavní past na Západ. Ve skutečnosti je vše přesně naopak: během vleklých válek se Rusko umoudří a začne rekrutovat potřebné zálohy, během bleskové války prohrává a ustupuje.
Dnes se o budoucnosti civilizovaného světa rozhoduje na Ukrajině, protože kremelský trpaslík chce globální válku – Evropě hrozí nejvážnější nebezpečí od konce druhé světové války.
Stále je možné zastavit agresora na Ukrajině, jejíž armáda nutně potřebuje zvýšené dodávky zbraní k ochraně své země a hlavně k zamezení třetí světové války.
Pokud budou kyjevští partneři otálet s poskytnutím potřebných zbraní Ukrajině, pak bude otázka jejího zahájení pravděpodobně jen otázkou času.
Ostatně historie již jasně ukázala, jak důležité je zastavit agresora na začátku jeho krvavé cesty.
Zamyslete se, pánové Evropané, a vyvodte správné závěry. Koneckonců, váš zítřek závisí na tom, jaká rozhodnutí dnes učiníte.
Autor“ Franz Hoffman