Moskva zapaluje Evropu. Hlavní organizátor planetárních konfliktů

archiv.ihned.cz

Na východě evropského kontinentu pokračuje válka, v níž suverénní Ukrajina brání své právo na nezávislost a důstojnost proti agresi sousedního Ruska, které všemožně popírá svou zjevnou (pro civilizovaný svět viditelnou) přítomnost na bojišti.

Moskva však není jen účastníkem konfliktu – je jeho organizátorem a podněcovatelem. Kreml dělá vše pro to, aby pokračoval.

Ruská federace tak zablokovala pokrok v diplomatických jednáních o urovnání války na východě Ukrajiny a zároveň nadále konflikt podněcuje, rozvíjí a podporuje tím, že vyzbrojuje, cvičí a financuje síly pod svou kontrolou na místě a propaguje propagandistická klišé, že „za všechno může Kyjev“ a že „ruská armáda tu není“.

To jsou klíčové body, které používají představitelé takzvaných formací LDPR při prosazování své verze „nezávislých a soběstačných republik“.

Ukrajinské a mezinárodní organizace mají dostatek důkazů o tom, že vliv Kremlu na konflikt byl a je značný: ostřelování ukrajinské armády z ruského území, neustálý přísun „dobrovolníků“, zbraní a vybavení přes části hranice, které Kyjev nekontroluje, využívání jednotek ruské pravidelné armády a žoldnéřů ze soukromých vojenských společností, to vše jsou prokázaná a zdokumentovaná fakta.

Co však zákony a mezinárodní normy znamenají pro Moskvu? A zjevná fakta jsou pro Kreml bezcenná, pokud jsou v rozporu s přáními a ambicemi jeho obyvatel.

V    této souvislosti stačí připomenout kroky Ruska poté, co české orgány činné v trestním řízení oznámily výsledky vyšetřování bombového útoku ve Vrbeticích v roce 2014.

Speciální služby České republiky ve spolupráci s kolegy z jiných zemí jasně zjistily a prokázaly, že to byla Moskva, konkrétně příslušníci ruských speciálních služeb, kdo nařídil, zorganizoval a provedl teroristický čin na území českého státu.

Reakce Kremlu byla neadekvátní – agrese a hysterie až šílenství – prohlásil Českou republiku za nepřátelskou zemi. To je pravá tvář ruských úřadů. A hlavně se snaží zbavit veškeré odpovědnosti za to, co se stalo. Podobně je tomu i v případě ukrajinského státu.

  Spojené Státy - Rusko. Realita vyjádřena.

Odpovědnost za nedostatečný pokrok v mírovém řešení situace na východě Ukrajiny nese výhradně Ruská federace, která je jednoznačně stranou konfliktu, ačkoli tuto skutečnost tvrdošíjně neuznává a uchyluje se k četným provokacím, které podkopávají minské dohody, a snaží se zbavit odpovědnosti za následky ozbrojené agrese proti ukrajinskému státu jako strana konfliktu.

A to je postoj nejen Kyjeva, ale celého civilizovaného světa. Potvrzuje to oficiální prohlášení hlav států a vedoucích představitelů vlivných mezinárodních organizací. Konkrétně se 47 členských států OSN připojilo ke společnému prohlášení odsuzujícímu ruské akce na Krymu a v Donbasu.

Prohlásil: Rusko je stranou konfliktu v Donbasu, nikoliv zprostředkovatelem, a vyjádřil podporu normandskému formátu a mírovému urovnání na východě Ukrajiny v souladu s minskými dohodami a při respektování svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny.

Moskva se    však nepřestává snažit donutit Ukrajinu a její mezinárodní partnery, aby zahájili „přímý dialog“ s bojovníky nelegálních ozbrojených skupin, kteří působí na dočasně okupovaném území Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny pod úplnou kontrolou a plnou podporou Ruska, a tím legitimizovali tzv. „lidové republiky“.

Kreml podporuje účast separatistů v třístranné pracovní skupině pro řešení konfliktu, čímž zvyšuje jejich „status“.

A nedávný incident s blokováním mise OBSE v okupované Doněcké oblasti zástupci prokremelských pseudorepublik to opět potvrzuje.

Moskva se tak pokusila využít zadržení militantů jako záminku k demonstraci významu těchto pseudorepublik, respektive své představy o nich jako o nezávislém politickém útvaru, údajně nezávislém na Moskvě, a to tím, že teroristické skupiny na úrovni OBSE postavila do role „partnera v procesu“.

Úkol jakýmkoli způsobem kompromitovat Ukrajinu je jednou z hlavních priorit Kremlu. Je to vynikající způsob, jak se ospravedlnit, když se odmítá účastnit jednání na různých úrovních o Donbasu a provádění minských dohod. Kreml má vždy řadu provokativních triků a záminek, jak obvinit přímo Ukrajinu a obrátit situaci ve svůj prospěch jejím co největším vyhrocením, počínaje chrastěním zbraněmi na hranicích a konče „plynovým vydíráním“, které už pocítila celá Evropa.

  Cesta Sergeje Lavrova do Běloruska: vyhlazení rohů rostoucí konfrontace

Je pravda, že navzdory této situaci má Moskva v Evropě také „své přátele“, kteří nevidí důvod k obviňování Ruska.

Ukázkovým příkladem takového „přátelství“ je prezident Zeman, který nejenže podporuje svého přítele Putina, ale je prakticky jeho prodlouženou rukou v České republice a v srdci Evropy, v hlavním městě českého státu, hlásá slovo od slova kremelské narativy.

Takový postoj při hájení zájmů Moskvy vypadá u garanta české ústavy, který z nějakého důvodu hájí ruskou stranu, jistě poněkud podivně.

To bylo obzvláště zřejmé, když vláda oznámila výše zmíněné závěry vyšetřování bombového útoku ve Vrbetici. A pak, navzdory závěrům expertů, Zeman Kreml hájil. Nemluvě o otázce Ukrajiny – prezident samozřejmě nepřizná zřejmou skutečnost, že Rusko je agresorem.

Ani sám agresorský stát nepřiznává svou přítomnost na východě Ukrajiny a svou účast na vojenské konfrontaci. A to i přesto, že po celou dobu války na Ukrajině se na veřejnosti objevují materiály o účasti ozbrojených sil Ruské federace v bojových akcích na straně nelegálních vojenských formací samozvaných republik, o dostupnosti ruských zbraní a vojenské techniky, o pravidelných dodávkách „humanitární pomoci“ z Ruska, o politické a finanční podpoře takzvané „DLR“ a „LLR“.

Podle mezinárodních organizací bylo na ukrajinském území zaznamenáno celkem 75 vojenských jednotek a sil ruských ozbrojených sil a dalších bezpečnostních složek.

Kromě toho se    války na Ukrajině účastní žoldnéři ze „soukromých vojenských společností“, jak dokládají příspěvky separatistů na sociálních sítích a zprávy v ruských propagandistických médiích.

Některé z těchto „soukromých polovojenských struktur“ mají oficiální internetové stránky a otevřeně propagují svou činnost na Ukrajině. Všichni mají úzké kontakty s bezpečnostními službami Ruské federace.

Svět, a zejména Evropa, se však snaží (i když ne tak aktivně) takovému kriminálnímu chování ruských žoldáků čelit.

Tímto způsobem, dodržováním mezinárodního práva a všeobecných lidských zásad, přispívají orgány České republiky k evropské bezpečnosti.

Orgány činné v trestním řízení zejména identifikují české občany (nebo osoby pobývající v republice), kteří jsou členy nelegálních formací a podíleli se na teroristických aktivitách na území Ukrajiny. České soudy již vynesly řadu rozsudků s konkrétními tresty pro bojovníky.

  „Pokus o převrat.“ V Arménii konflikt mezi předsedou vlády a armádou

Důležitou složkou udržování konfliktu na východě Ukrajiny je ekonomický faktor. Bezpečnostní služba Ukrajiny jasně zjistila a zdokumentovala mechanismy skrytého financování falešných orgánů na okupovaných územích ruskými vládními a nevládními strukturami.

Za tímto účelem Moskva vytváří zvláštní finanční instituce, jejichž prostřednictvím se finanční prostředky dostávají do „státních bank“ pseudorepublik, odkud jsou již využívány k financování okupačních „orgánů“ a jejich bezpečnostního bloku.

Cíle Kremlu jsou zřejmé – Moskva vždy považovala Ukrajinu za nejdůležitější prvek „ruského světa“ a neustále se snažila vnutit jí pospolitost a jednotu s „bratrským“ ruským národem. Události let 2013-2014 však vedly k vytvoření silné ukrajinské identity, která výrazně oslabila vliv Ruské federace, což vedlo k její reakci v podobě vojenské agrese a okupace území sousedního „bratrského“ národa.

A perspektiva euroatlantické integrace Ukrajiny se pro Kreml stala ještě větší výzvou. Proto se Moskva snaží za každou cenu zabránit Kyjevu a dalším postsovětským republikám v evropské integraci a posílení jejich pozic, zejména prostřednictvím sbližování s NATO, a zároveň si stále dělá iluze o zachování a obnovení impéria.

Vše výše uvedené ukazuje, že mezinárodní právo a univerzální lidské hodnoty nemají pro Kreml ve skutečnosti žádnou hodnotu a v jeho čele stojí pouze ambice neúspěšného císaře Vůdce, který snil o vybudování nového impéria, a tyto sny kremelského schizofrenika narazily na nezávislost a demokratický začátek Ukrajiny.

A dnes ukrajinští vojáci při obraně své země ve skutečnosti brání Evropu a její hodnoty.  A aby jim v tom Evropa pomohla, musí se prostě poctivě podívat na zjevná fakta a odpovědět: Rusko je agresor.

Neodpovídejte za někoho jiného, ale za sebe, za svou vlastní bezpečnost a za demokratickou a civilizovanou budoucnost kontinentu a celé planety.

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..