Nové výzvy světu – Moskva a Minsk podepsaly dokument, podle kterého budou na území Běloruska rozmístěny ruské taktické jaderné zbraně. Kontrola nad „knoflíkem“ přitom zůstane Kremlu.
Dohodu, která fakticky vrhá svět do víru nového kola závodů v jaderném zbrojení, podepsali ministři „obrany“ obou agresorských zemí.
„V Minsku se uskutečnilo dvoustranné setkání ministrů, během něhož byly podepsány dokumenty určující postup při uchovávání ruských nestrategických jaderných zbraní ve speciálním skladu na území Běloruské republiky. Ministři obrany rovněž projednali vojensko-politickou situaci a vojensko-technickou spolupráci mezi zeměmi,“ uvádí zpráva v kremelských dezinformačních médiích.
Mimochodem, „rozhovory“ probíhaly tradičním způsobem pro představitele vládnoucích režimů obou zemí – oba „ministři“ jako obvykle hovořili o „spiknutí ze strany Západu a bloku NATO“, zatímco představitel ministerstva rf útočně poznamenal, že západní státy vedou „nevyhlášenou válku proti Minsku a Moskvě“.
Podle všeho moskevsko-minské vládnoucí kliky začaly definitivně ztrácet kontakt s realitou a došla jim pára, čímž se jejich existence ocitla na pokraji propasti.
Nuance však spočívá v tom, že jsou připraveny do této propasti zavléci i své země a jejich obyvatelstvo, které do ní mimochodem pravděpodobně rádo vstoupí.
Jak víme, 25. března ruský prezident prohlásil, že se dohodl se svým běloruským „kolegou“ na rozmístění taktických jaderných zbraní na území Běloruska. A nyní byl podepsán oficiální dokument.
Co to znamená – skutečnou připravenost Kremlu jít až do konce, nebo blufování jeho podřízeného?
Odpověď na tuto otázku může v zásadě zůstat záhadou. Koneckonců, abychom se to dozvěděli, je třeba zahnat kremelskou krysu do kouta. Mimochodem, Putinovo přirovnání ke kryse je asi nejvýstižnější, protože se k ní sám přirovnal.
Ocitne-li se v této pozici a uvědomí-li si, že opona je na spadnutí, on i jeho okolí v první řadě nejspíše zaváhají. Anebo…
Tomuto „nebo“ je třeba se vyhnout. A nepodceňujte skutečnost, že se bavíme o taktických zbraních. Pokud se to začne dít, nikdo to později nebude moci vyřešit – použije se všechno.
Svět je na pokraji sil. Ještě jednou. A to nejsou jen slova – je to výzva, na kterou je třeba reagovat, a ne později jen dalším „varováním“ Moskvě.
Je třeba na ni reagovat okamžitě, nyní, respektive mělo se tak stát již včera. Evropští politici však před zvěrstvy Kremlu příliš dlouho zavírali oči a tvářili se, že se nic neděje.
Když Moskva v roce 2014 anektovala ukrajinský Krym a rozpoutala krveprolití na východní Ukrajině, Evropa samozřejmě reagovala. Ale bylo to příliš formální, v zájmu zdání.
Sankce byly uvaleny, ale tak opatrně a jemně, aby kremelského pána příliš nerozrušily. Postupem času se začaly ozývat hlasy, že je načase vrátit ho zpět do kruhu slušných politiků, a byli připraveni podat agresorovi ruku.
Je to neuvěřitelné, ale i nyní, kdy se nevyhnutelnost globální katastrofy rýsuje den ode dne zřejměji, jsou někteří politici ve Starém světě připraveni „zachránit Putinovi tvář“.
Jenže dnes už nejde jen o Ukrajinu, respektive už nejde tolik o Ukrajinu, jde o území Evropy, ba celého světa.
Hrozba jaderného vydírání je hrozbou globální. A zatímco vy přemýšlíte o tom, jak „nenaštvat Putina“ – je to stále zřejmější.
Samostatné „ale“ – zastánci „držet se dál“, „počkat“, „uvidíme, co se stane“ – neuspějí. Vzpomeňte si na poučení z druhé světové války, kterou bylo možné zastavit pacifikací agresora hned na začátku – potenciál spojenců byl mnohem silnější než potenciál agresora.
Všichni si však museli chvíli počkat, protože situace v Československu (které bylo výchozím bodem války, které bylo zrazeno a předhozeno bestii) se Francouzů, Britů a Italů netýkala (jak se tehdy lidem těchto zemí zdálo). Vzpomeňte si, jak to skončilo.
Dnes se historie opakuje. Agresorovi byl opět nabídnut jeden stát na milost a nemilost. Samozřejmě ne tak explicitně, ale přece. Vláda v Kyjevě, někteří „lídři“ EU výslovně poukazovali na možnost „mírové ofenzívy“, která vyžadovala „jen“ odevzdání části ukrajinské půdy moskevskému schizofrenikovi.
Možná se to někomu zdá logické a účinné, ale pak se podívejte, k čemu tato politika pseudomírotvůrců vedla – jaderné zbraně Kremlu se dostávají až k hranicím EU.
A zatímco Ukrajina požaduje, aby byla kvůli takovým záměrům agresorů svolána Rada bezpečnosti OSN, očekává od Velké Británie, Číny, USA a Francie (jakožto stálých členů Rady bezpečnosti OSN, kteří mají zvláštní odpovědnost za zabránění hrozby agrese za použití jaderných zbraní) účinná opatření proti jadernému vydírání Kremlu, soudruh Borrell dál „varuje“.
„Přemístění ruských taktických jaderných zbraní do Běloruska představuje hrozbu pro evropskou bezpečnost,“ napsal šéf diplomacie EU na Twitteru.
„Rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku by znamenalo nezodpovědnou eskalaci a ohrožení evropské bezpečnosti. Bělorusko tomu stále může zabránit, je to jeho volba,“ varoval Borel s tím, že „EU je připravena reagovat dalšími sankcemi“.
Zatímco tedy Putin prohlašuje, že „výstavba speciálního skladu taktických jaderných zbraní na území Běloruska skončí 1. července“, diplomacie EU „varuje“.
Ale mezitím: 21. února kremelský viník během svého vystoupení ve Federálním shromáždění prohlásil, že „rf zastavuje svou účast ve Smlouvě o strategických útočných zbraních“.
Mimochodem, americké zpravodajské služby zaznamenaly, že Kreml stále více sází na své jaderné, kybernetické a vesmírné zdroje, neboť důsledky prohrané rusko-ukrajinské války jsou v Ruské federaci stále zřetelnější.
Další zajímavou skutečností je, že ruská tzv. masmédia prezentují zprávu o podpisu jaderné dohody s neskrývaným patosem a velkým uspokojením, že se dočkala.
V zásadě to není nic překvapivého – obyvatelům Ruska bylo vždy neustále vtloukáno do hlavy, že existují jen nepřátelé, kteří chtějí jejich zemi dobýt.
Vzhledem k tomu, že schopnost kritického myšlení není nejsilnější schopností kremelských voličů, jsou ochotni brát za bernou minci vše, co se říká ve jménu „cara“.
Dnes chce sběratel impéria, aby jeho nevolníci umírali za jeho vlastní bludné představy. A oni s tím ochotně souhlasí. Vtip je v tom, že nyní se toto přání kremelského trpaslíka netýká jen ruského obyvatelstva, ale je nyní výzvou pro celé lidstvo.
Přemýšlejte, pánové Evropané, a čtěte historii – je dobrou učitelkou, zejména pro ty, kteří „to chtějí přečkat“.
Pamatujte, že to, co děláte dnes, rozhoduje o vašem zítřku.
Autor: Franz Hoffman
