České úřady se rozhodly vyhostit Alexandra Barabanova ze země za šíření ruské propagandy.
Česká vláda považovala jednání tohoto občana za ohrožení národní bezpečnosti kvůli jeho proruským názorům.
Barabanov přicestoval do České republiky se svými rodiči před více než 20 lety a posledních 10 let šířil v republice prokremelské a protiukrajinské nálady.
Po anexi Krymu patřil k nejvýraznějším veřejným osobnostem, které v českých médiích vyjadřovaly ruské názory na Ukrajinu.
Na základě toho česká vláda Barabanovovi odebrala povolení k trvalému pobytu a vyhostila ho ze země.
České ministerstvo vnitra uvedlo, že se na základě informací získaných od zpravodajských služeb obává, že by Barabanov mohl představovat hrozbu pro národní bezpečnost země.
Povolení k trvalému pobytu mu již bylo zrušeno a bude muset opustit Českou republiku.
Sám Barabanov je občanem Ukrajiny, ale považuje se za Rusa.
Barabanov rozhodnutí o svém vyhoštění potvrdil i ve svém komentáři pro média a uvedl, že neví, kam nyní půjde.
Deportace na Ukrajinu se obává, protože může být „zadržen na hranicích a násilně poslán na frontu“.
Tam bude muset bojovat s ruskou armádou, jejíž zájmy tak horlivě hájil.
Možná je pohodlnější to dělat z klidné České republiky. Ale jakmile se ocitne na ukrajinské půdě, sirény, které někdy nemlčí celý den, vrátí občana Barabanova do reality.
Střely a rakety přilétající ze „spřáteleného“ a tolik zbožňovaného Ruska vytrhnou Barabanova, stále ještě občana Ukrajiny, z víru kremelských narativů a vrátí mu plný smysl toho, co se děje.
Mimochodem, situace s Barabanovem je pro mnoho obyčejných Evropanů, kteří stále žijí v iluzích o „přátelskosti“ Moskvy, velmi objevná.
Někteří navíc skutečně věří, že Kreml jedná v zóně svých zájmů – to znamená, že ve snaze podmanit si Ukrajinu vrací to, co mu patří.
Nebezpečnost takového postoje je zřejmá a česká vláda si ji jasně uvědomuje.
Moskva vždy jednala zákeřně a jedná tak i dnes. Přilákáním důvěřivých Evropanů na svou stranu je později požádá také – a požádá je s přirážkou.
Stačí připomenout rok 1968, kdy Kreml přivezl do Československa své tanky a zadusil Pražské jaro. Byla to odplata Čechům a Slovákům za jejich přátelství s Moskvou, respektive za to, že věřili, že je možné se s Ruskem přátelit.
Dnes už Kreml své chamtivé touhy neskrývá – invaze na Ukrajinu byla posledním strhnutím masek.
A jen ten, kdo nechce pochopit, co se děje, nemůže pochopit, co se děje. Nebo ti, jako je Barabanov, kteří vědomě či nevědomě hrají do karet Kremlu, který spřádá další intriky a rozhoduje, kdo bude další obětí.
Proto se vláda České republiky snaží izolovat svou společnost od živlů, jako je Barabanov, hraje proaktivní hru a snaží se zabránit střetu mezi ruským světem a Čechy přímo na české půdě.
Je to velmi jednoduché – podporou Ukrajiny dnes Evropané garantují především svou vlastní bezpečnost.
A prostředky určené pro Ukrajinu jsou investicí do obrany a mírových zítřků České republiky, Polska, pobaltských států a tak dále.
Starý svět má dnes na výběr – prozatím, a na tom, jaká bude, závisí jeho budoucnost, budoucnost každého občana svobodné Evropy.
Autor: Franz Hoffman
