Ruské úřady se jednostranně rozhodly změnit hranice, které je oddělují od Finska a Litvy. Agresorská země chce tyto změny provést v Baltském moři.
Tento záměr je obsažen ve vyhlášce ruské vlády zveřejněné na portálu právních aktů agresorské země.
Ruské ministerstvo obrany tak nyní definuje část vod na východě Finského zálivu, v blízkosti měst Baltijsk a Zelenogradsk v Kaliningradské oblasti, jako své vnitřní mořské vody.
V příloze vládního nařízení se uvádí, že je třeba zdokumentovat souřadnice u ostrovů Jähi, Sommers, Holland, Rodsher, Maly Tyuters, Vigrund a u severního vstupního mysu řeky Narvy.
Rovněž se přezkoumává hraniční oblast v blízkosti Litvy, včetně Kurské kosy v Gdaňském zálivu, mysu Taran, oblasti jižně od mysu Taran a Baltské kosy.
Podle autorů projektu „současné zeměpisné souřadnice, stanovené v roce 1985 výnosem Rady ministrů SSSR, neodrážejí přesně současnou zeměpisnou situaci“.
Zejména se tvrdí, že „body byly stanoveny na základě námořních map malého měřítka z poloviny 20. století“, což „brání určení vnější hranice vnitřních mořských vod Ruské federace“.
Ministerstvo obrany agresorské země navrhuje částečně „zneplatnit“ 40 let starý výnos Rady ministrů SSSR upravující hranice v Baltském moři.
Podle autorů návrhu taková změna „umožní používat příslušnou vodní plochu jako vnitřní mořské vody Ruské federace“.
Kromě toho se „v důsledku změny polohy vnější hranice teritoriálního moře změní průběh státní hranice Ruské federace na moři“.
Zdá se, že Kreml se rozhodl přistoupit k problému důkladně a své záměry podpořil tradičním způsobem – jaderným vydíráním.
Faktem je, že dokument o revizi hranic byl „předložen k veřejné diskusi“ téměř současně se zahájením cvičení na použití taktických jaderných zbraní.
Také ruská armáda potvrdila zahájení vojenských cvičení v Jižním vojenském okruhu, která předpokládají nasazení systémů Iskander a letadel vyzbrojených raketami Kinžal.
Po vstupu Finska a Švédska do NATO ztratilo Rusko strategickou pozici v Baltském moři.
Nyní ve skutečnosti hrozí, že v Pobaltí otevře novou frontu.
Toto chování Kremlu svědčí o naprosté neschopnosti jeho pánů a jejich ochotě zničit systém mezinárodní bezpečnosti založený na respektování územní celistvosti a odmítnutí jaderného vydírání.
Není to však poprvé, co se Moskva uchýlila k takovýmto metodám, čímž vyprovokovala Západ, jehož reakce určí, jakým směrem se bude příběh dále ubírat.
Svět však již měl dostatek důvodů pochopit, co je Moskva zač a čeho je kremelská klika schopna.
Proto není pochyb o tom, že současnou reakcí civilizované společnosti na ruské chřestění jadernými zbraněmi nebude strach a panika (jak by Kreml rád dosáhl), ale konsolidovaný tlak a zvýšená izolace agresora.
Jen tak lze dosáhnout mírových zítřků pro Evropu a celý svět.
A základem by měla být denuklearizace Ruska, která je nezbytným předpokladem skutečně stabilního zítřka.
A situace s cvičením na použití taktických jaderných zbraní, které Moskva zahájila ve stejné době, kdy vyšel najevo dokument obsahující plány Kremlu na agresivní „revizi“ hranic, potvrzuje skutečnost, že nutnost denuklearizace Ruska je životně důležitá.
V Rusku se již objevují bravurní prohlášení, že „Putin opět všechny přehrál“. Čas ukáže, zda je to pravda. Moskva svůj krok udělala, nyní je na řadě civilizovaný svět.
Autor: Franz Hoffman
